Italský deníček: Florencie: 1. díl

11. září 2018 v 21:47 | Julie Françoise |  deník cestovatelky
Během letošního léta se mnohé přihodilo. Především Frankofilka už není jen frankofilka, ale stala se z ní také italofilka. Jak k oné skandální změně došlo, se dozvíte v tomto článku. Stručně a na úvod - objevila jsem nejkrásnější město na světě - tedy dobře, nejkrásnější, co jsem zatím viděla - a - hrůza! - není ve Francii. Já vím, je to vlastizrada a zločin, ale... asi takhle:





Zamilovala jsem se na první pohled a vášnivě. Což je docela legrační, protože původně nebyla Florencie hlavním cílem mých italských prázdnin. Tím byl Řím - a já před jeho návštěvou prostě chtěla navštívit něco v severní Itálii. Jako historička jsem samozřejmě už o Florencii něco slyšela, takže volba padla právě na ni. A výsledek? Po čtyřech dnech, kdy jsem měla odjíždět za další etapou mého putování, jsem natahovala moldánky, že odsud nechci, ne teď - a vlastně asi nikdy. A proklínala jsem den, kdy jsem rezervovala i pobyt u moře a následně v Římě, protože kdybych to já blb neudělala, mohla jsem strávit ve Florencii celé dva týdny.

Proč tohle město prostě musíte navštívit a proč se do něj zaručeně zamilujete taky?

- protože renesance. Tenhle umělecký sloh má jméno Florencie vepsané v rodném listu. Ruku na srdce, kdo by nechtěl chodit stejnými ulicemi, jako svého času Donatello, da Vinci, Botticelli, Michelangelo a mnoho dalších, ono ze slavných jmen spojených s Florencií by se dal udělat celý jeden článek.

- protože nádherné zachovalé historické centrum, které je jen tak mimochodem na seznamu UNESCO, kde se vám bude chtít jen tak cournout. A znovu a znovu.

- protože dvě tisíciletí historie. Je fascinující a je doslova všude. Samozřejmě, ono se svým způsobem dá říct o každém městě, že tu kráčely dějiny, ale tady to platí tuplem.

- protože Uffizi. Neboli galerie obsahující především původní medicejské umělecké sbírky. Tolik děl renesančních mistrů pohromadě na jednom místě jinde nenajdete. Ale přirozeně ne vše v Uffizi je renesanční a ne vše italské. Ovšem galerie je výjimečná právě skutečností, že většina toho, co vystavuje, vznikla ve Florencii, rukama florentských umělců - a za florentské peníze. Stručně řečeno - na vstup jsem čekala tři hodiny a nelitovala ani minutu.

- protože jídlo. Skvělé jídlo. Přiznávám se bez mučení, že drtivou většinu eur, co jsem si s sebou vezla jako kapesné, jsem prostě a jednoduše s prominutím prožrala - a stálo to za to. I to kafe a tiramisu na Piazza del Duomo:




- protože krásná poloha. Tohle město je nejen nádherné, ale navrch umístěné i v nádherné krajině, jak dokazuje první fotka. Pro města pod horami mám slabost - a placky mě zoufale nudí. Kopce nad Florencií vás ale zaručeně nudit nebudou.

- protože zdejší lidé vždy měli a mají vkus. Ono udělat ze sebe za spoustu peněz idiota, to dokáže každý blb se zlatou kreditkou. Ale ukázat, že jsme nejbohatší a nejlepší a vůbec samá nej - a ukázat to vkusně, bez přehánění - ale zároveň tak, aby to pochopil opravdu každý, to není nic jednoduchého. Florenťané už před staletími pochopili, jak na to.

- atd. atd.

Julčino doporučení: pokud se necháte zlákat a do Florencie se vydáte, zařiďte to tak, abyste na ni měli NEJMÉNĚ tři CELÉ dny. Samozřejmě, týden by byl lepší - a klidně i dva - nicméně ty tři dny jsou absolutní minimum. Jinak riskujete, že budete odjíždět uštvaní (snažili jste se stihnout všechno nejdůležitější), frustrovaní (protože se vám to ani zdaleka nepodařilo) a hladoví (nestihnete se najíst, což je v Itálii těžký hřích).

Co prostě nesmíte vynechat:

Il Duomo - neboli katedrála Santa Maria del Fiore, ve své době největší kostel světa a dnes třetí největší v Evropě. Málokdy se mi stane, abych si z nějaké stavby sedla na zadek. Tady to nastalo. Dóm byl jednou z prvních památek, co jsem hned po příjezdu viděla - a právě díky němu jsem se do tohohle města tak moc zbláznila. Jen ta stavba v popředí samozřejmě není Dóm, ale podstatně starší baptisterium.





Mimochodem, katedrála byla dlouho nedostavěná - protože udělat tak velkou kopuli přece nejde, ne? Leda že by se našel nějaký génius... Florencie naštěstí nikdy neměla o génie nouzi. Tenhle se jmenoval Filippo Brunelleschi a při svých návrzích se inspiroval římským Pantheonem. Proč? Protože od dob antiky nikdo nic podobného nepostavil.

Vstup do katedrály je zdarma, ale připravte se na frontu. Já čekala něco přes hodinu.

Palazzo Vecchio - neboli sídlo Signorie, městské vlády. Florencie bývala v časech své největší slávy republikou - o důvod víc, proč k ní pociťuji sympatie. Jakkoli zdejší republikánství mělo velmi často k demokracii daleko. Městu nicméně svědčilo. Dovnitř paláce jsem se zatím nedostala, chystám se tam příští rok, přičemž do té doby bych se ráda naučila italsky tak, abych zvládla komentovanou prohlídku.

Mimochodem, před palácem stojí Michelangelův David, nicméně jedná se o pouhou kopii, originál je v galerii.




Ponte Vecchio - neboli proslulý středověký zastavěný most s krámky zlatníků, jeden ze symbolů města. Jako jediný přežil druhou světovou válku, když všechny ostatní mosty přes Arno byly strženy nacisty, aby se zpomalil postup Spojenců. Následující snímek ukazuje pohled na něj z Uffizi - což je přirozeně další z míst, kam se prostě musíte podívat.




Kostel San Lorenzo - renesanční, jak jinak, kde je pohřben Cosimo de Medici (Cosimo starší) spolu se svým otcem a v přilehlé kapli Medicejských pozdější příslušníci rodu. Zmiňovaný kostel byl něco jako rodinný chrám Medicejských, jejich palác se nacházel na Via Larga pár kroků odsud. Jen pozor - do San Lorenzo se platí vstupné - a vstupenka vám neplatí do kaple, do ní si musíte zakoupit další. Což jsem netušila a přiznám se na rovinu, že mě to dost naštvalo. Ale co, mou nejnovější platonickou nekrofilní lásku půjdu pozdravit příští rok. Kdo že to je? O tom vám povím v příštím díle.




Na další výčet památek, které si nesmíte nechat ujít, si počkejte do příštího dílu. Dnes nabízím ještě jeden zážitek, který prostě musíte absolvovat - a sice piknik uprostřed řeky Arno. Jak? Prostě slezete dolů na molo, které se nachází mezi mosty Ameriga Vespucciho a Carraia. Romantické chvilky garantovány. Já zde strávila svou poslední večeři ve Florencii.




A na co se můžete těšit příště?

- na další místa, která si nesmíte nechat ujít.
- dozvíte se, do koho že se to Julča ve Florencii zamilovala - platonicky, protože je mrtvý, a to docela dost dlouho.
- jakého děsivého padoucha jsem potkávala na cestách z hotelu a do hotelu (ten byl naštěstí mrtvý taky).
- a konečně - jaké knihy si přečíst, pokud chcete tohle město zbožňovat ještě o něco víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.