Le fabuleux destin de J. B.

17. prosince 2015 v 17:31 | Julie Françoise |  en français
...aneb jak to dopadne, když si jedno praštěné stvoření položí otázku, kterak by jeho svět vypadal v dokonalé, ideální a nejbáječnější možné verzi - a když se při odpovědi pořádně odváže. Protože, drazí občané, můj jakobínský ráj je dokonale šílené místo jen pro odvážné a nerozvážné jedince, kteří věří v kouzelné dveře otevírající se na heslo Ať žije republika - a na jakobíny, případně na girondiny na bílém koni:-D (Ti girondini na bílém koni jsou pro obzvlášť šílené jakobínky mající ve zvyku se zamilovávat do pravičáků a nedbat při tom hrozeb Revolučního tribunálu:-D )

A co že vás to vlastně čeká? Jeden můj starý domácí úkol z francouzštiny - samozřejmě dodaný jako obvykle s českým překladem. Ale neutíkejte, nejedná se o žádné nudné gramatické cvičení, ale... Zadání znělo - napište o sobě fiktivní článek na Wikipedii. A jelikož se psal únor 2014 a já byla mladá, veselá slečna s fantazií a hlavou plnou nápadů, rozhodla jsem se si toto plnění studijních povinností pořádně užít! Doufám, že vy se u čtení budete bavit alespoň z půlky tak, jako jsem se já bavila u psaní:-)

Zvu vás na exkursi do mých snů. Které se od té doby nějak zvlášť nezměnily, jen se staly méně megalomanskými. Dnes by mi k dokonalému životu úplně stačilo to všechno, co jsem měla, když jsem tenhle článek kdysi psala...

Omlouvám se všem, kdo čekají na další díl erasmáckého deníčku. Bude. Ale kdy, to nevím. Momentálně mám prostě náladu na něco jiného. Tématu týdne "ideální svět" jsem prostě nemohla odolat - chtěla jsem si trochu zvednout náladu:-)

Jen malé varování - v článku mohou být drobné chyby ve francouzštině, verze, kterou mám v počítači, neprošla kontrolou od rodilého mluvčího.

Ale teď už směle do mého ideálního světa - nejprve franouzsky, pak česky:


Julie Bonnard


Julie Bonnard est le pseudonyme d'une écrivaine, poète, historienne, robespierriste, voyageuse et psychologue tchèque. Son identité réelle demeure inconnue, même si plusieurs hypothèses ont déjà été formulées. En tout cas, Bonnard est considérée comme l'une des écrivaines tchèques les plus curieuses du 21e siècle. Ses romans principaux, In nomine veritatis (2025), Sans le point final (2036) et Et le soleil ne se couche pas encore (2058) ont enchanté une partie des lecteurs et des critiques - et révolté la seconde. On ne s'est pas encore mis d'accord si son style lyrique, la véracité psychologiques de ses personnages et la singularité de ses histoires sont à admirer ou à blâmer.

Biographie

On ne sait de sa vie que ce que les critiques littéraires ont déduit de ses œuvres désignées comme quasi autobiographiques.

Julie Bonnard est très probablement née à la fin du 20e siècle, encore plus probablement à Prague. On suppose qu'elle a commencé à écrire à très bas âge.

Cependant, ces premiers contes connus ont été écrits quand elle fréquentait le lycée. C'était pour elle l'époque de bonnes notes, de la francophilie passionnante, de la lecture de tous ce qu'elle trouvait à lire et surtout des chagrins d'amour. Tout cela a déterminé son avenir - elle a décidé de devenir écrivaine.

Ayant passé son bac, Bonnard a été admise à la Faculté des lettres de Prague. On suppose qu'elle a étudié tout d'abord l'histoire et la langue française et que ses études de psychologie datent au plus tard.

Étant une grande francophile, elle s'est décidée à quitter son pays et aller étudier et vivre en France. Les raisons qui l'ont retenue à Prague ressemblent tellement à une histoire à l'eau de rose que la plupart des spécialistes doutent de leur véracité. Cependant, certains croient qu'elle a vraiment rencontré un très beau étudiant de l'histoire, ils sont tombés amoureux, se sont mariés quand elle a eu son master - et sont restés ensemble jusqu'à nos jours. « Je ne doute pas un moment que tout s'est passé ainsi. Cet histoire est aussi pathétique et de mauvais goût que tous ses romans, » déclare F. V., un critique littéraire respecté.

Le fait incontestable est néanmoins qu'elle s'est lancée dans la carrière d'écrivain pendant son congé de maternité. Etant une enseignante au lycée et femme d'un archiviste, elle a rencontré de graves difficultés financières. Ne savant plus de quoi payer son loyer, elle s'est mise à écrire des récits pornographiques. Ses 69 nuances de la Faculté des lettres ont paru en 2022. Le scandale a été grand, le succès l'a été encore plus. Bonnard a pu payer ses dettes - et se lancer à l'écriture des romans de qualité.

Pourtant, même tout cela ne l'a pas poussée à dévoiler son identité. Elle déclare toujours qu'elle veut continuer à mener une vie calme avec son mari, ses enfants, ses chats et ses livres. Toutefois, certains supposent que sa vie n'était pas aussi calme que cela. Il est très probable qu'elle a poursuivi ses études de la Révolution française, a obtenu sa maitrise de psychologie, appris l'occitan et la cuisine italienne et a fait du yoga pour être encore plus zen.

Certains soutiennent qu'elle a acheté une maison à Languedoc et a effectué de nombreux voyages en France et ailleurs. D'autres encore croient qu'elle a payé un nouveau bâtiment pour le Musée Maximilien Robespierre à Arras qu'elle a contribué à fonder - et que c'était elle qui a forcé le maire de Paris à rebaptiser L'avenue des Champs-Elysées L'avenue Maximilien Robespierre. En plus, M. B., le président du Parti néojacobin de Salut public d'origine tchèque, est dit d'être son fils, même s'il l'a toujours nié.

Œuvres

Certains critiques déclarent que Bonnard sera sans doute la future lauréate de prix Nobel, d'autres lui sont moins favorables. Ses œuvres sont souvent jugées étant trop optimistes (« Son bonheur l'a fait perdre le bon goût !»), mais pourtant réaliste (« Mince alors, qu'elle mente tout au moins ! »). En plus, elle est détestée par certaines féministes parce qu'elle s'est ouvertement déclarée amatrice de la broderie.

Surtout sa poésie est souvent critiquée pour être trop conservatrice (« Ça se rime et ça se comprends ! Bonté divine, c'est dégueulasse ! » s'est-il écrié F. C., un critique littéraire. Néanmoins, Bonnard est l'une de très peu poètes tchèques contemporains lus par le grand public.)

a teď česky (varování, překlad je tentokrát trochu volnější):

Julie Bonnard


Julie Bonnard je pseudonym české spisovatelky, básnířky, historičky, robespieristky, cestovatelky a psycholožky. Její skutečná totožnost zůstává neznámá, přestože bylo v tomto směru formulováno již několik hypotéz. Bonnard je každopádně považována za jednu z nejpozoruhodnějších českých spisovatelek 21. století. Její nejzásadnější romány, In nomine veritatis (2025), Bez tečky (2036) a A slunce ještě nezapadá (2058) okouzlily jednu část čtenářů a kritiky - a pobouřily tu druhou. Dosud nepanuje shoda ohledně toho, zda jsou její lyrický styl, psychologická přesvědčivost jejích postav a zvláštnost jejích příběhů prvky hodné obdivu - či odsouzení.

Životopis

O jejím životě je známo jen to, co literární kritikové odvodili z jejích děl označovaných za autobiografická.

Julie Bonnard se pravděpodobně narodila koncem 20. století, ještě pravděpodobněji v Praze. Předpokládá se, že začala psát ve velmi nízkém věku.

Přesto ovšem její první známé příběhy vznikly, až když navštěvovala gymnázium. Toto období se pro ni neslo ve znamení dobrých známek, vášnivého frankofilství, čtení všeho, co jí přišlo pod ruku a především nešťastných lásek. To vše předurčilo její budoucnost - rozhodla se stát spisovatelkou.

Po maturitě byla Bonnard přijata na Filozofickou fakultu UK v Praze. Předpokládá se, že nejprve absolvovala obor historie a francouzština a že její studium psychologie spadá do pozdější doby.

Jako velká frankofilka se rozhodla opustit svou zemi a jít studovat a žít do Francie. Důvody, které ji nakonec přiměly zůstat v Praze, se natolik podobají příběhu z červené knihovny, že většina odborníků pochybuje o jejich pravdivosti. Ovšem najdou se tací, kteří věří, že skutečně potkala velmi hezkého studenta historie, ti dva se do sebe zamilovali, vzali se, když dokončila magisterské studium - a zůstali spolu až dodnes. "Nepochybuji ani na okamžik, že se to všechno seběhlo právě takhle. Ta historka je stejně patetická a nevkusná jako všechny její romány," prohlašuje F. V., uznávaný literární kritik.

Nepopiratelná je nicméně skutečnost, že její literární kariéra započala v době, kdy byla na mateřské dovolené. Coby středoškolská učitelka a manželka archiváře se ocitla ve velkých finančních obtížích. Když už nevěděla, z čeho zaplatit nájem, pustila se do psaní pornografických příběhů. Jejích 69 odstínů Filozofické fakulty vyšlo v roce 2022. Skandál byl veliký, úspěch ještě větší. Bonnard mohla zaplatit své dluhy - a pustit se do psaní kvalitních románů.

Nic z toho ji však nepřimělo odhalit svou totožnost. Vždy prohlašuje, že chce nadále vést poklidný žiovt se svým manželem, dětmi, kočkami a knížkami. Někteří ale předpokládají, že její život nikdy až zas tak poklidný nebyl. Je velmi pravděpodobné, že pokračovala ve svém studiu Francouzské revoluce, získala magisterský titul z psychologie, naučila se mluvit okcitánsky a vařit po italsku a cvičila jógu, aby byla ještě více vyrovnaná.

Někteří tvrdí, že si koupila dům v Languedoku a podnikla mnoho cest do Francie i jinam. Další věří, že to ona zaplatila novou budovu pro Museum Maximiliena Robespierra, které pomáhala založit - a že to ona donutila pařížského starostu přejmenovat Champs-Elysées na Třídu Maximiliena Robespierra. Krom toho je M. B., předseda francouzské Neojakobíské strany Veřejného blaha českého původu, považován za jejího syna, i když to vždy popíral.

Dílo

Někteří kritici prohlašují, že Bonnard bude bezpochyby příští laureátkou Nobelovy ceny, jiní jsou jí nakloněni méně. Její díla jsou často považována za příliš optimistická ("Její štěstí ji připravilo o vkus!"), ale přesto realistická ("K čertu, kdyby alespoň lhala!"). Navíc ji nenávidí některé feministky, protože se otevřeně označila za milovnici vyšívání.

Především její poezie je často kritizována coby příliš konzervativní ("Rýmuje se to a dá se tomu rozumět! Svatá dobroto, to je nechutné!" zvolal literární kritik F. C. Nicméně Bonnard je jednou z mála současných českých básnířek, které se těší zájmu široké veřejnosti.)

***

Tak - hotovo, teď víte, jak bláznivě dovedu snít. Doporučuju vám ovšem snít také. A čím bláznivěji, tím lépe! Umíte si představit, jak nudný a šedý by život bez toho snění byl??

Jen jednu poznámku na vysvětlení - proč slavná Julie Bonnard z článku tak důkladně skrývá svou identitu? Vysvětlení je prosté - onen výše zmíněný velmi hezký archivář vždycky toužil po poklidném životě stranou bulváru a klepů, což by se mu se slavnou partnerkou nemohlo podařit. A jelikož jsem děvče kreativní, vymyslela jsem řešení a la Chytrá Horákyně, abychom mohli být spokojení oba:-)

Na závěr bonus - aneb máte jedinečnou možnost se podívat, jak slavná a tajemná Bonnard vypadá - lépe řečeno vypadala v době napsání výše uvedeného textu:-) Aneb snad nejvíce "hvězdná" fotka mé maličkosti, co jsem našla (konec února 2014). Kdo chce autogram? :-D


Mějte se, bavte se - a snění zdar!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pax Pax | 18. prosince 2015 v 19:33 | Reagovat

;-)

2 kristian kristian | 24. ledna 2016 v 22:56 | Reagovat

Doporučuju vám ovšem snít také. A čím bláznivěji, tím lépe! Umíte si představit, jak nudný a šedý by život bez toho snění byl??=plne podpisujem
snivat treba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.