Má slečna číslo tři sta dvacet šest

23. ledna 2014 v 19:09 | Julie Françoise |  poezie
Moje tuze kousavá, možná poněkud nemístná a velmi villonská balada. Stejně jako Villon dovedl být dvorsky uhlazený i pouličně drsný, Julie není jen přesvědčená a vážná revolucionářka a historička, ale i vtipálek schopný zparodovat naprosto cokoli a kohokoli:-) (A nutno říct, že taková jsem vůbec nejradši!) Voici mé poněkud sarkastické verše. Tentokrát tedy nic intelektuálního, filosofického či duševně povznášejícího. Ale poněkud drsnější kousek - s pointou, kterou byste rozhodně nečekali! Máte-li tedy jakousi představu Julči - osoby seriózní, následující text v žádném případě nečtěte. Jste-li ale zvědaví, pak směle do toho! Jak jistě víte, v baladě je zásadní její poslání (poslední čtyřverší), proto ve vlastním zájmu dočtěte až do konce;-) Ti z vás, kteří dávali pozor na hodinách literatury, si všimnou, že jsem se v jednom bodě prohřešila proti pravidlům daného žánru - nicméně jistě pochopí, jaké mě k tomu vedly důvody.


François Villon (o kterém si můžete přečíst v mém článku Všechno jen do putyk a ženským!) má - mimo jiné - ve své Závěti dvě následující balady - Baladu pro milou a Baladu pro Roberta d'Estouteville, aby ji odevzdal své paní. Inspirována jím jsem se rozhodla dát své baladě následující podtitul: Balada pro milého, aby ji odevzdal všem svým obdivovatelkám. Proč by to měl dotyčný mladý muž udělat? Uvidíte!

Zbývá otázka - kde jsem vzala inspiraci? To neprozradím, můžete si domyslet, cokoli chcete. Má balada každopádně nechce nikoho urazit, jedná se o pouhé přátelské pošťouchnutí. Jen poznámka - datum jejího vzniku je 25. prosinec 2013. Čím že jsem se to uprostřed svátků vánočních zaobírala? To byste neuhodli!


Tři sta dvacet šest


Tuze si přála myšlenky mi splést
Že uteču jí, pramálo se bála
Má slečna číslo tři sta dvacet šest
Nebyla krásná, ale vytrvalá
Koketa nebyla. Však tuze o mě stála
Nezájmem holku těžko odháněj
Vždyť město pro mě stokrát propátrala
Plač nad ní - nebo se jí směj

Tuze si přála opít mě a svést
Já bál se, by mi šaty neservala
Takových znal jsem tři sta dvacet šest
Z nich mnohá se mnou kdysi usínala
Mnohá pak na krku mi byla to, co šála
To spíš si z hrdla krajtu sundávej!
Jiná mě přes bar jako šelma hnala
Plač nad ní - nebo se jí směj

Tuze si přála při svíčkách mě svléct
Dopisy vroucí, verše pro mě psala
Umělec byla tři sta dvacet šest
Prý krása má jí inspiraci dala
Sto osmá byla, co to povídala
Když hezký jsi, pak ženské odháněj!
Vždyť téměř každá bůhvíco si přála
Plač nad ní - nebo se jí směj

Přesila ženských téměř mě udolala
Na tričko nápis udělat mi dej
Chci, aby každá pravdu o mně znala
Lituji, dámy, já jsem totiž gay!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 občanka Marianne občanka Marianne | 23. ledna 2014 v 21:35 | Reagovat

:D :D Drahá občanko Jůlie, tak to se ti opravdu povedlo!!! :D (a ten závěr obuvláště!) Já poslední dobou nejsem schopna vyplodit ze sebe ani verš, vůbec teď nějak zanedbávám jakoukoli umělečtější činnost - holt maturita a komisionální zkoušky mi dávají docela zabrat, najednou je toho nějak moc a citoyenne Marianne zjišťuje, že se bude přece jen muset učit O_O

2 Pax Pax | 24. ledna 2014 v 18:27 | Reagovat

;-)

3 Veki Veki | Web | 15. března 2014 v 17:32 | Reagovat

Ouuuujé! Tak to jsem opravdu nečekala, říkala jsem si, že nakonec podlehne, že jen tak dělá, že o ní nestojí, aby nevypadal jako nějaká poběhlice... ale toto!
Svělé! A díky za počtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.