Ženská emancipace za Velké francouzské revoluce - 2. díl

30. června 2013 v 19:31 | Julie Françoise |  Velká francouzská revoluce
...pokračování článku z 24. června - aneb má esej na sociální dějiny o ženách za Velké francouzské revoluce:-)

žena sans-culottka


zdroj: http://revolution.fr.free.fr/images/femme_sans_culotte.jpg




Ženy v armádě

Najdeme ovšem i oblasti, v nichž za Revoluce nedochází jen k posunům v rámci tradičního rozdělení rolí pohlaví - ale přímo k jejich zásadnímu nabourávání. Dobrým příkladem je armáda. Účast ženy v boji byla odjakživa považována za něco mimořádně nepatřičného, za něco, co její přirozenosti přímo skandálním způsobem odporuje.

Přesto přese všechno se mnohé ženy daly strhnout bojovým nadšením, které ovládlo Francii na jaře 1792. Vláda od nich žádala, aby se zapojily - jako ošetřovatelky a švadleny šijící uniformy. Ženy samy však často požadovaly víc. Již zmiňovaná revolucionářka Théroigne de Méricourt se v květnu 1793 rázně vyslovila v klubu Revolučních republikánek pro vytvoření "legii Amazonek" - jakési ženské domobrany. Předsedkyně Společnosti přítelkyň pravých přátel ústavy občanka de Ruffec rovněž vyzývá ženy, aby se vydaly do boje za vlast. 6. března 1793 je obdobný požadavek vyjádřen peticí předanou Konventu - s 304 podpisy.

A nezůstalo jen u slov. Máme doloženo 32 příkladů žen bojujících ve francouzské armádě. Ve skutečnosti jich však muselo být mnohem víc. Spíše než o manželky vojáků se jednalo o nadšené mladé dívky toužící bránit vlast.

30. dubna 1793 nicméně poslanci ženám vstup do armády zakázali. To ale neznamenalo konec žen-vojaček. Zákon totiž nebyl vždy respektován. Ženy ho často obcházely tak, že se převlékly za muže.

Zdá se tedy, že osvícenský diskurs o ženě-citlivé bytosti je třeba přijímat opatrně. To, že si mnozí filosofové - a revolucionáři také, to nemá smysl skrývat - přáli, aby se žena spokojila se svou úlohou v rámci rodiny, ještě neznamená, že to tak v reálu skutečně vypadalo.

Théroigne de Méricourt


zdroj: http://www.carmagnole-liberte.fr/images/revolution/personnages/t-de-mericourt.jpg

Ženy v občanském a rodinném právu

Mnohokrát bylo nicméně řečeno, že ženy byly za Revoluce občankami pouze podle jména. Jaké bylo tedy jejich občanskoprávní postavení? Změnilo se?

Ano. A ne nevýznamně.

Revoluce předně zrušila neomezenou moc otce nad rodinou. Plnoletost je stanovena na 21 let, po jejím dosažení přestává být dítě rodině právně podřízeno, ať už se jedná o chlapce či dívku. Od tohoto věku může tím pádem i uzavřít sňatek bez souhlasu rodičů. A nejen to - v září 1792 jsou uzákoněny rozvody. Zdá se, že toto nové právo bylo využíváno v první řadě právě ženami. Je rovněž zavedeno rovné dědické právo dcer i synů. V neposlední řadě pak žena získává možnost kontroly nad majetky, které přinese do manželství. (Značná část těchto pokrokových opatření ovšem vezme za své už za Napoleona. Ten ve svém Občanském zákoníku obnoví otcovskou moc nad rodinou - a povinnost ženy poslouchat. Stejně tak ztíží podmínky rozvodů.)

Toto vše zajisté není málo. Zároveň ale ani dost - už v průběhu Revoluce se ozývají hlasy, že zákonodárci občankám stále mnohé dluží. Nejvýraznější je vystoupení Olympe de Gouges, která v září 1791 sepisuje Deklaraci práv ženy a občanky.

Olympe de Gouges


zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8f/OlympeDeGouge.jpg/220px-OlympeDeGouge.jpg

Je to ale nutné? Netýká se snad Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789 i žen?

Bohužel, tak jednoduché to není. Abychom ovšem pochopili, kde se skrývá problém, musíme se zaměřit na originální název deklarace. Ten zní Déclaration des droits de l'homme et du citoyen. Přičemž slovo l'homme má ve francouzštině dva významy - v širším se jedná o člověka obecně, v užším o muže. Český překlad tedy může znít stejně dobře Deklarace práv muže a občana. Z toho ale nelze hned usoudit, že by žena nebyla občankou - ostatně, má nárok být tak oslovována - a nezapomínejme, že například co se týče volebního práva, až do září 1792 ho nejsou zbaveny jen ženy, ale i muži, kteří nedisponují dostatečným majetkem. (Ti jsou nazýváni pasivními občany - a po Thermidoru se jimi stanou znovu - a bude jich ještě mnohem více.) Většina práv obsažených v Deklaraci se pak týká i žen - vzpomeňme např. na zlepšení jejich postavení v rámci rodiny.

Přesto Revoluce nevyhlašuje rovnost pohlaví. Lépe řečeno, nemluví ani tak o jejich nerovnosti, jako spíš o jakési "dělbě práce". Na tuto situaci reaguje Deklarace Olympe de Gouges. Jakkoli je její text v podstatě obdobou Deklarace z 26. srpna 1789, obsahuje mnohé moderní, přímo převratné názory. Hned v prvním článku autorka prohlašuje, že "žena se rodí a zůstává rovna muži ve svých právech"[1]. V šestém článku zase vyjadřuje požadavek rovnosti mužů a žen v přístupu k úřadům a veřejným funkcím. Věta z článku 10 se stala legendární: "Žena má právo vystoupat na popraviště; musí mít rovněž právo vystoupat na tribunu."

Ženy v politice

Olympe de Gouges tedy pro ženy požaduje politická práva. Marně. A právě to je důvod, proč mnozí historici považují Velkou francouzskou revoluci za ženám nepřátelskou, vzdor všemu, co jsme si o jejím přínosu pro ženy řekli výše.

Zde je ovšem třeba si uvědomit jednu zásadní věc - a sice, to, že ženy za Revoluce nezískaly volební právo ani právo zastávat veřejné funkce, ještě neznamená, že by se nepodílely na politickém životě! Toho se totiž lze účastnit i mnoha jinými způsoby. Jak konstatovali Jacques Guilhaumou a Martine Lapiedová, ve skutečnosti bylo oblastí, kde by ženy za Revoluce přítomny nebyly, relativně málo[2].

Ženy za prvé bývaly běžně součástí revolučního davu (což kontrarevoluční propaganda nikdy neopomněla s patřičným zděšením zdůraznit). Ostatně ne nadarmo vstoupily události 4. a 5. října 1789, během kterých byla královská rodina přivedena zpět do Paříže, do dějin jako "pochod žen do Versailles". Stejně tak se ženy účastnily mnohých nepokojů, v první řadě hladových bouří. (Ostatně, do této kategorie lze částečně zařadit i zmíněný pochod.)

pochod žen do Versailles


zdroj: http://blogshumanites.u-paris10.fr/sites/blogshumanites.u-paris10.fr/files/upload/Marche%20des%20femmes%20%C3%A0%20Versailles.jpg

Dále se ženy pravidelně objevují na politických schůzích - což je jim ovšem po Thermidoru zakázáno (že by mimo jiné kvůli legendární popularitě, jíž se u žen těšil Robespierre...?). Ženy tedy během Revoluce navštěvují Konvent, kluby i zasedání sekcí. Zakládají rovněž své vlastní kluby. Náplň jejich činnosti byla převážně charitativní - ovšem ne jen to. Pařížské ženské kluby - především Revoluční republikánky v čele s Claire Lacombovou - se během roku 1793 přidaly k radikální politické frakci "Zběsilých" - a rozhodně se nedržely stranou politiky. Ve Francii existovaly rovněž kluby smíšené.

Dalším prostorem ženské aktivity jsou salony. Pro ženy znamenaly významnou možnost intelektuálního uplatnění se - jakkoli jim to bylo obvykle umožňováno pouze na poli humanitních věd. Salony si svou zásadní roli ve společenském životě podržely i za Revoluce - snad jen s výjimkou doby Teroru, která jim jakožto přežitku monarchie příliš nepřála. Salon Manon Rolandové hrál zásadní roli - právě v něm se formovalo politické směřování Girondy. Svůj salon vedla i manželka dalšího významného girondina, Sophie de Condorcet. Obě zmiňované ženy byly vzdělané - a rozhodně nestály stranou.

Sophie de Condorcet


zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sophiedecondorcet.jpg

Ženám se nabízí ještě další možnost - a sice petice. Tímto způsobem se Francouzky obracejí na své zástupce ve Shromáždění. Ostatně, ženy se podílely už na sepisování Sešitů stížností - a jejich petiční aktivita je během celé Revoluce značná.

Zastánci pojetí Revoluce jako k ženám nepřátelské patrně hned přispěchají s následujícími námitkami: za prvé, ženské kluby byly 30. října 1793 uzavřeny. Za druhé, mnohé ženy-političky skončily značně nešťastně - neboli pod gilotinou či ve vězení.

Sama se ovšem domnívám, že tento názor nebere v úvahu celkový historický kontext. Je totiž potřeba si uvědomit, že násilný konec nebyl u osob, které se za Revoluce zapojily do politiky, ničím neobvyklým - Revoluce zkrátka požírala své děti - a to bez ohledu na pohlaví. Krom toho dotyčné nedopadly tak, jak dopadly, proto, že by se jako ženy pletly do mužských záležitostí - ale zkrátka kvůli svým politickým postojům. Pokud by na jejich místě stál muž, bezpochyby by se mu vedlo stejně. Zároveň je ale pravda, že jejich pád často provázela agresivní kampaň, kterou bychom dnes označili za sexistickou.

Uveďme si několik příkladů: dramatička, intelektuálka, příznivkyně Girondy - a zároveň bojovnice za práva žen a také černochů Olympe de Gouges je popravena 3. 11. 1793 - protože předtím rozvěsila po Paříži letáky, na nichž požadovala referendum o formě vlády - lidé se v něm měli rozhodnout mezi vládou republikánskou, federalistickou - nebo monarchistickou. Těžko říct, co si od podobného kroku slibovala - snad doufala, že zvítězí prostřední girondinská varianta - a bude tím zvrácen triumf Hory. Jenže šíření myšlenek podporujících "nerepublikánské formy vlády" bylo zákonem zakázáno - pod trestem smrti.

Jakkoli nebyla popravena pro své "neženské" jednání, ale pro své sympatie ke konstituční monarchii a k Girondě, přece je jí vyčítáno i to první - dokonce i po smrti. Jakobín Chaumette jí např. nadává do nemravných mužatek a varuje ženy před následováním jejího příkladu.

Podobný je konec Manon Rolandové, která sdílí osud vůdců Girondy, k nimž ostatně patří - nicméně není gilotinována společně s nimi, ale o týden později, 8. listopadu 1793. Již dříve byl její vliv na politiku Girondy terčem ostré kritiky ze strany Hory - ostatně, v té době byl jakýkoli způsob, jak očernit protivníka, dobrý - což platilo pro všechny zúčastněné strany. Manon neprospívá ani ještě tuze živá vzpomínka na mocné královské metresy ovládající panovníky a na nenáviděnou královnu Marii Antoinettu - bývá k těmto ženám přirovnávána.

Manon Roland


zdroj: http://1.bp.blogspot.com/-EnJECAgl06k/UFg4AjWMbaI/AAAAAAAAEL0/lErecpcDv5g/s1600/madame_roland.png

Navzdory tomu však Olympe de Gouges ani Manon Rolandová neumírají pro své "neženské" jednání - ale v první řadě pro své politické postoje.

Stejně lze vnímat i příčiny uzavření ženských klubů. Zde jde v první řadě o snahu zpacifikovat příliš se radikalizující pařížské lidové vrstvy. Amar, člen Výboru pro veřejné blaho, ovšem opatření vysvětluje takto: ženy nejsou dostatečně vzdělané, jsou tudíž snadno ovlivnitelné. Krom toho jsou ze své podstaty emocionální bytosti se sklonem podléhat svým vášním.[3] (Argument druhý už jsme slyšeli mnohokrát. Argument první nepůsobí za situace, kdy je i většina mužů negramotná, dvakrát přesvědčivě.)

Jedna ze zakladatelek Revolučních republikánek Claire Lacombová se na jaře 1794 ocitá ve vězení - celkem logicky k tomu dojde po procesu s hébértisty, k nimž má názorově blízko. Nicméně přežije a po Revoluci se vrací ke svému povolání herečky.

Claire Lacombe


zdroj: http://expliquemoilapolitique.e-monsite.com/medias/album/images/Claire-Lacombe.jpg?fx=r_550_550

Závěr

Podle mého názoru lze tuto esej uzavřít následujícím konstatováním - Velká francouzská revoluce byla pro ženy nesporně přínosem. Mohla jím však být více.

Proč tomu tak nebylo lze vysvětlit dobovou mentalitou, osvícenským pojetím přirozených lidských práv, důrazem na rozdílné vlastnosti mužů a žen - a pravděpodobně i přítomností obrazu žen-negativních hrdinek, jako byly královské metresy Ludvíka XIV. a Ludvíka XV., královna Marie Antoinetta či Maratova vražedkyně Charlotte Cordayová.



[1] Text Deklarace čerpán z webu Ligy lidských práv (Ligue de droits de l'Homme), http://www.ldh-france.org/1791-DECLARATION-DES-DROITS-DE-LA, citováno dne 3. února 2013
[2] GUILHAUMOU, Jacques, LAPIED, Martine, "Les femmes et la Révolution française: recherches en cours", Révolution-française.net, Synthèses, en ligne le 26 août 2006, mis à jour le 20 avril 2008. URL: http://revolution-francaise.net/2006/08/26/67-les-femmes-et-la-revolution-francaise-recherches-en-cours, citováno dne 3. února 2013
[3] HARTEN, Elke, HARTEN, Hans-Christian, Femmes, culture et Révolution, Paris: Editions des femmes, 1989, s. 20

SEZNAM LITERATURY


Knihy k dějinám žen a společnosti (ostatní literaturu k politickým dějinám Revoluce záměrně neuvádím)

ABRAMSOVÁ, Lynn, Zrození moderní ženy - Evropa 1789 - 1918, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005

HARTEN, Elke, HARTEN, Hans-Christian, Femmes, culture et Révolution, Paris: Editions des femmes, 1989

Tinková, Daniela. Revoluční Francie 1787-1799. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2008

Odborné články

GODINEAU, Dominique, "La « Tricoteuse »: formation d'un mythe contre-révolutionnaire", Mots, Révolution Française.net, mis en ligne le 1er avril 2008, URL: http://revolution-francaise.net/2008/04/01/223-tricoteuse-formation-mythe-contre-revolutionnaire

GUILHAUMOU, Jacques; LAPIED, Martine, "Les femmes et la Révolution française: recherches en cours", Révolution-française.net, Synthèses, en ligne le 26 août 2006, mis à jour le 20 avril 2008. URL: http://revolution-francaise.net/2006/08/26/67-les-femmes-et-la-revolution-francaise-recherches-en-cours

GUILHAUMOU, Jacques, "Les femmes et le savoir politique pendant la Révolution", Etudes, Révolution Française.net, mis en ligne le 5 octobre 2008, URL: http://revolution-francaise.net/2008/10/05/237-exclusion-femmes-savoir-politique-revolution-francaise

LAPIED, Martine, Une absence de Révolution pour les femmes ? in: La Révolution française : une histoire toujours vivante, sous la direction de Michel Biard, Tallendrier 2009

MONNIER, Raymonde, « 1789-1799 : combats de femmes. La Révolution exclut les citoyennes, », Annales historiques de la Révolution française [En ligne], 338 | octobre-décembre 2004, mis en ligne le 22 mars 2006, consulté le 12 janvier 2013. URL : http://ahrf.revues.org/1863


Další internetové zdroje


Text Deklarace práv ženy a občanky čerpán z webu Ligy lidských práv (Ligue de droits de l'Homme), http://www.ldh-france.org/1791-DECLARATION-DES-DROITS-DE-LA
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pax Pax | 1. července 2013 v 1:53 | Reagovat

Zajimavé :-)

2 Ivona Fišerová Ivona Fišerová | 2. července 2013 v 10:18 | Reagovat

Děkuji za druhé pokračování článku....především se mi líbí ta stať o ženách v politice, ukazuje to, že žena je v jakékoliv době rovnocennou parnerkou k muži a to v čemkoliv. Dokáže se mu vyrovnat ať už jde o politiku, vědu nebo jiný obor...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.