Ženská emancipace za Velké francouzské revoluce - 1. díl

24. června 2013 v 20:44 | Julie Françoise |  Velká francouzská revoluce

Zajímá vás, co znamenala Velká francouzská revoluce pro ženskou emancipaci? Jak se za ní právě ženy mohly realizovat - a co se pro ně změnilo? Byla Marianne pouhá ozdobná figurka - nebo mnohem víc? Odpovědi na všechny tyto otázky vám poskytne následujíc článek. Po dlouhé době první populárně naučný historický text na tomto blogu. Jedná se o mou esej na sociální dějiny. Zkoušku jsem úspěšně složila před necelými dvěma týdny (a dnešním dnem už mám za sebou celé zkouškové - plus slušnou naději, že mi bude opět přiklepnuto prospěchové stipendium:-) Vzhledem k tomu, že téma mi přišlo mimořádně zajímavé, rozhodla jsem se o svou práci s vámi podělit.

Na delší čas to nicméně bude poslední článek, 5. července odjíždím na praxi do Francie - a v tuto chvíli netuším, kdy se vrátím. Nejpozději to ale bude na konci srpna, tudíž od září se už určitě můžete těšit na další články:-)

Jen pár poznámek - esej jsem se rozhodla obohatit o obrázky, doufám, že se vám díky nim bude lépe číst:-)

A pak - rozhodla jsem se text rozdělit na dvě části. Na jeden článek je totiž příliš rozsáhlý. Seznam použité literatury vám samozřejmě poskytnu, bude nicméně až ve druhém díle. Takže se pro něm teď prosím neshánějte.

Příjemnou zábavu, zdar - a bratrství!


zdroj: http://www.carmagnole-liberte.fr/images/thematiques/femmes/femme-2.jpg


Ženská emancipace za Velké francouzské revoluce - 1. díl



Lze jen stěží popřít, že Velká francouzská revoluce znamenala mimo jiné revoluci v chápání občanských práv. Právě občanská práva jsou podle mnohých jejím největším odkazem, jimi se zapisuje do dějin. V duchu jednoho ze svých hesel, Rovnosti, je uděluje bez ohledu na stavovskou příslušnost a na vyznání. Práva politická jsou pak rozšířena dosud nevídaným způsobem - v radikální fázi Revoluce pro jejich získání přestává být určující i výše majetku.

Je zde ovšem cosi, co určujícím být nepřestane. Pohlaví.

Ženy během Francouzské revoluce nejsou v žádném momentu postaveny na roveň mužům, nemají volební právo a nemohou zastávat veřejné funkce.

To jsou fakta - ale jaké závěry z nich vyvodit? Lze dát za pravdu anglické historičce Joan B. Landesové, která zašla tak daleko, že prohlásila: "Republika byla vytvořena proti ženám, ne jen bez nich"[1]? Nebo je realita zcela opačná - a Velká francouzská revoluce přes veškeré nedostatky ve skutečnosti přispěla k ženské emancipaci? Cílem následujícího textu je dát na tyto otázky jasnou odpověď.

ženský revoluční klub




zdroj: http://www.carmagnole-liberte.fr/images/thematiques/femmes/groupe-femmes.jpg

Žena ve spisech Osvícenců

Stoupenci chápání Francouzské revoluce jako ženské emancipaci nepřátelské čerpají často mnohé své argumenty z osvícenského diskursu o ženě. Pro něj je typické chápání různých rolí pohlaví jako čehosi daného od přírody. Žena je vnímána jako už ze své podstaty jiná než muž - nemůže s ním tedy být porovnávána. Je vybavená jinými vrozenými vlastnostmi a tudíž určená pro jiné úkoly ve společnosti. Osvícenská žena má - alespoň dle drtivé většiny filozofů - své ženství vrozené a je jím za všech okolností determinována, aniž by toto mohla jakkoli změnit.

A jaké že jsou podle pánů filozofů ony vrozené ženské vlastnosti? Obecně vzato je žena považována za bytost iracionální. Voltaire soudí, že je od přírody fyzicky i intelektuálně slabší než muž[2]. Dle Diderota má sklon nechat se ovládat vášněmi - zatímco muž je dle něj stvoření rozumové. Holbach k tomu dodává, že žena má sklon k bigotnosti a pověrčivosti[3] - což ostatně logicky souvisí s její tolik proklamovanou iracionalitou a citovým založením. (Povšimněme si dobře tohoto argumentu! Bude totiž jedním z hlavních faktorů, který způsobí, že ženy ve Francii získají volební právo až roku 1945. Republikáni, jinak tolik pokrokoví, jim ho tak dlouho odpírali ze strachu, že by ženy volily podle rad kněží - což v překladu znamená konzervativně.)

A jak se k ženské otázce staví nejvýznamnější inspirátor jakobínů, Jean-Jacques Rousseau? Nutno bohužel konstatovat, že jeho závěry patří k těm nejméně příznivým. Nejvýrazněji je vyjádřil ve svém díle Emil čili O výchově - skrze postavu Emilovi partnerky Sophie. Zde je vidět přímo do očí bijící rozpor - zatímco chlapec Emil je veden ke svobodě a samostatnosti, dívka Sophie je pomocí místy dosti drsných praktik nucena stát se poslušnou osobou, která se ve všem podřizuje druhým. Nemá mít vlastní vůli, rozvíjet se může pouze citově, nikoli rozumově. Jejím úkolem je zavděčit se muži, vytvořit mu láskyplný domov, který se stane útočištěm před zkaženou civilizací. Ostatně, právě pro muže byla dle slavného teoretika pedagogiky stvořena[4].

Jean-Jacques Rousseau


zdroj: http://www.stephenhicks.org/wp-content/uploads/2009/12/rousseau-jj.jpg


Prohlédneme-li si výše načrtnutý obraz, jeví se vyřazení žen z politického života za Revoluce jako něco naprosto logického, něco, co vychází ze shodných myšlenkových proudů jako Revoluce sama. Ženám jako by byla účast na veřejném dění odpírána ve jménu stejných zásad, které ji všem ostatním dosud nerovnoprávným skupinám obyvatel přiznávají - ve jménu přirozených práv, dokonce ve jménu Přírody samé.

Nicméně názor Osvícenství na ženu lze jen těžko takto zjednodušit. Za prvé je třeba si uvědomit, že existuje i jiné pojetí - ať už si jako příklad uvedeme Montesquieua a Helvétia, kteří tvrdí, že podřízenost žen je dána pouze jejich horším vzděláním[5] - tedy něčím, co se odvozuje od jejich situace ve společnosti, nikoli od jejich vrozených vlastností - nebo dokonce Condorceta, který zašel tak daleko, že pro ženy žádal politická práva, jakkoli jen v omezené formě (ženy by měly právo volit, ale nikoli právo být voleny - i právo volit by pak podléhalo majetkovému censu)[6].

Lze přirozeně namítnout, že takovéto uvažování bylo záležitostí nepříliš rozšířenou. Nicméně je potřeba zdůraznit, že ani většinový osvícenský diskurs o ženě nebyl zdaleka tak misogynský, jak by se na první pohled mohlo zdát. Skutečnost, že ho jako takový vidíme, je často způsobena tím, že nahlížíme tehdejší myšlení naší dnešní optikou. Nicméně pokud se v 18. století hovořilo o ženě jako o bytosti s vlastnostmi a tudíž i rolí odlišující se od té mužské, nelze z toho usoudit, že by byla považována za méněcennou. Naopak, ženské úkoly jsou vysoko ceněny. Rousseau si považuje ženy jako matky - a v tomto duchu přiznávají mateřství vysokou hodnotu i z něj vycházející jakobíni. Citlivost připisovaná ženě není něčím závadným - ale naopak potřebným - žena ji má využít k péči o chudé, nemocné a o děti. A tak za Revoluce nacházíme ženy-ošetřovatelky v nemocnicích i ženy-učitelky.

Úloha ženy zde ovšem nekončí. Podle Rousseaua je zásadní především její ctnost. Žena má umravňovat svého manžela. Tento názor Revoluce beze zbytku přejímá. Ženy mají nyní sehrát zásadní roli v mravní obrodě společnosti - právě proto jsou také vyloučeny z politického života (ten je totiž plný konfliktů, zatížený dědictvím minulosti). Emancipovaná revolucionářka Théroigne de Méricourt se připojuje k autorovi Emila a prohlašuje, že ženy mají bdít nad vlastenectvím a morálkou mužů.

Théroigne de Méricourt


zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Theroigne_de_Mericourt.jpg

S morálkou souvisí další aspekt ženské aktivity - revoluční svátky. Proslulá autorka Deklarace práv ženy a občanky Olympe de Gouges navrhuje svěřit ženám jejich organizaci. A ženy skutečně sehrají svou roli. Během slavnosti ztělesňují oslavované alegorie - ať už se jedná o ztělesnění Svobody, Rovnosti či Přírody - nebo o Bohyni Rozumu. Nemysleme si, že ženy byly pro tento účel vybrány jen proto, že přítomné muže těšilo kochat se půvaby mladých hereček oblečených do antických rouch. Ne, je v tom cosi víc. Žena, která má dle Rousseaua a jeho následovníků blíž k přírodě - a tudíž i k božskému - než muž. Žena, strážkyně morálky a ctnosti.

Bohyně Rozumu


zdroj: http://www.skidmore.edu/academics/fll/janzalon/revolution/deesse.jpg

Žena a vzdělání


Samozřejmě lze namítat, že tímto vším Revoluce jen konzervuje tradiční rozdělení rolí pohlaví. To je ovšem pravda jen částečně.

Je totiž třeba vzít v úvahu, že i v rámci těchto tradičních rolí může dojít ke značným posunům - a významným zlepšením postavení žen. Dobrým příkladem je školství. Roku 1793 je ve Francii na základě návrhu v té době již pár měsíců zavražděného aristokrata-jakobína Michela Lepelletiera de Saint Fargeau zavedena povinná školní docházka. Toto opatření se týká chlapců i dívek. Obě pohlaví mají dostat shodné vzdělání - a to i politické. Učí se číst republikánské texty, zpívat revoluční písně a recitovat zpaměti Deklaraci práv člověka a občana.

Je pravda, že toto vše logicky souvisí s rolí ženy-matky. Aby totiž mohla poskytnout svým dětem dobrou republikánskou výchovu, je nutné, aby byla sama gramotná a orientovala se v myšlenkách Revoluce. Lze tedy říct, že dívky jsou přivedeny do školních lavic jen proto, aby mohly lépe plnit svou tradiční roli. To ale nijak nezmenšuje význam podobného opatření. (Které se, bohužel, neudrží dlouho. Jako mnoho jiných je smete Thermidor. V roce 1795 je povinná a bezplatná školní docházka zrušena. Francie si na ni bude muset počkat až do let 1881 - 1882, kdy ji opět zavede Jules Ferry.)

Revoluce nicméně neumožní ženám přístup do vyšších škol. I tak lze však její kroky považovat za důležitý posun.


[1] GUILHAUMOU, Jacques; LAPIED, Martine, "Les femmes et la Révolution française: recherches en cours", Révolution-française.net, Synthèses, en ligne le 26 août 2006, mis à jour le 20 avril 2008. URL: http://revolution-francaise.net/2006/08/26/67-les-femmes-et-la-revolution-francaise-recherches-en-cours, citováno 31. ledna 2013
[2] HARTEN, Elke, HARTEN, Hans-Christian, Femmes, culture et Révolution, Paris: Editions des femmes, 1989, s. 146
[3] Tamtéž, s. 146
[4] Tamtéž, s. 147 - 149; ABRAMSOVÁ, Lynn, Zrození moderní ženy - Evropa 1789 - 1918, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, s. 49
[5] HARTEN, Elke, HARTEN, Hans-Christian, Femmes, culture et Révolution, Paris: Editions des femmes, 1989, s.145
[6] Tamtéž, s. 161 - 162
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivona Fišerová ivona Fišerová | E-mail | 28. června 2013 v 9:32 | Reagovat

Děkuji za skvělý článek, toto téma mě moc zajímá, už se těším na další pokračování:-) A užívej si prázdniny ve Francii:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.