Arras: (nejen) město Maximiliena Robespierra

14. února 2013 v 17:25 | Julie Françoise |  deník cestovatelky

Pobýváte delší čas v Paříži a rádi byste si udělali zajímavý celodenní výlet? Pak můžu jedině doporučit Arras, pozoruhodné historické městečko nedaleko hranice s Belgií.

Proč se vydat do Arrasu?

  • Arras je rodným městem jedné význačné osobnosti francouzských - a vlastně i světových dějin, Maximiliena Robespierra. (Více o něm v rubrice Velká francouzská revoluce). Což je také důvod, proč se do Arrasu vypravila jakobínka Julie:-)
  • Arras může zaujmout i jako dějiště prudkých bojů za 1. světové války, kterých se zúčastnili i českoslovenští legionáři
  • Stojí za to zároveň vychutnat zajímavou, pro lidi, kteří dosud nenavštívili severovýchod Francie v mnohém překvapivou, architekturu tohoto kdysi hrdého flanderského centra. Nenechte si ujít renesanční radnici a klasicistní chrám Saint Waast.
  • Arras je z Paříže dobře dopravně dostupný, TGV z Gare du Nord vás tam dopraví za necelou hodinu
  • Město je velmi příjemné - a malé, takže se v něm všude dostanete pěšky - a navíc je téměř nemožné se ztratit. I tak ale doporučuju vytisknout si z googlu mapu, jistota je jistota


Arraská radnice - pohled zezadu




To na úvod stačí. Věřím, že neodmítnete mé pozvání - a vydáte se spolu se mnou na procházku Arrasem (nejen) v Robespierrových stopách.


Maximilien se narodil 6. května 1758, jako první dítě advokáta Françoise Derobespierra a Jacqueline, za svobodna Carraultové, dcery hostinského. Jistě, na první pohled nerovný svazek. Zato ale uzavřený z lásky. Dědeček Derobespierre byl původně zuřivě proti - obměkčit se nechal, až když se ukázalo, že Jacqueline je těhotná. Dítětem, které čekala, byl právě Maximilien, celým jménem bude později pokřtěn Maximilien Marie Isidore.

Maximilienův portrét od malířky Adélaide Labille-Guiard




Šťastný mladý pár brzy přivede na svět další děti. Jako druhá přijde na svět Charlotte (později napíše Paměti, z nichž se lze dozvědět mnohé o Maximilienově životě a osobnosti, jakkoli nejsou ve všem spolehlivé), následují Henriette (zemře mladičká ještě před Revolucí) a Augustin (bude stát v politice po boku svého bratra - a půjde s ním i na smrt. Mezi lidmi velmi oblíbený pro svou veselou a laskavou povahu). Avšak když je Maximilenovi šest let, Jacqueline umírá při porodu spolu se svým pátým dítětem. Zoufalý otec se nedokáže se ztrátou milované ženy vyrovnat. Propadne depresím - a později opouští rodinu a cestuje po německých zemích, kde umírá.


Maximilien je svěřen do péče svých prarodičů. Následně žije v tomto domě (organizace Robespierrovi přátelé působící v Arrasu, s jejímiž některými členy jsem měla to potěšení se setkat, zde umístila pamětní desku):




Dům se nachází v sympatické uličce v centru jménem rue Ronville:




Maximilien se brzy ukáže být mimořádně nadaným žákem. Čehož si povšimnou jeho vyučující v jezuitské koleji. Dostává stipendium od zdejšího biskupa - a v jedenácti letech odjíždí studovat do Paříže na dodnes mimořádně prestižní Lyceum Ludvíka Velikého. Později v hlavním městě vystuduje také práva.


Když už jsme se zmínili o arraském biskupovi, bylo by na místě navštívit místní katedrálu. Nikoli gotickou, jak by si snad někdo mohl myslet - ale klasicistní. Byla budována od poloviny 18. století - ovšem původně jako chrám náležící k opatství Saint Waast. Sídlem biskupa byl za Maximilienova dětství jiný kostel, který ovšem nepřečkal Revoluci. Když Napoleon později obnovil arraské biskupství, určil mu za katedrálu právě chrám sv. Waasta - a tak je tomu dodnes. Na mě jeho klasicistní nádhera mimořádně zapůsobila, ostatně, posuďte sami:














Ale zpět k Maximilienovi. Když se coby mladý slibný advokát vrátí do Arrasu, usadí se se svou sestrou Charlotte v domě v ulici rue des Rapporteurs. Ta dnes nese jméno rue Maximilien Robespierre. Jeho dům je přístupný návštěvníkům, ovšem Robespierrovo muzeum v něm chybí! Dočkáte s všeho všudy miniaturní expozice. Pokud tento fakt stejně jako já považujete za skandální a chtěli byste ho změnit, přečtěte si článek Naléhavá výzva všem milovníkům Velké francouzské revoluce.


Maximilienův dům zvenčí...




...a zevnitř



Maximilien zůstane v Arrasu až do roku 1789. Tehdy je zvolen poslancem Generálních stavů a odjíždí směr Versailles. Vrátí se už jen na krátký čas, po skončení zasedání Ústavodárného shromáždění. Ale to by už bylo na příliš dlouhé vyprávění…

Vraťme se raději zpět do Arrasu. V souvislosti s Robespierrem doporučuji navštívit ještě nádhernou renesanční radnici.



Zde se nachází turistické informační centrum - můžete si zde mimo jiné koupit pohledy s portrétem Maximiliena Robespierra. Jeho jméno je samozřejmě zmíněno i na plakátech shrnujících historii města.


náměstí před radnicí



To nejzajímavější ovšem uvidíte za radnicí. A sice - pravý a nefalšovaný Strom svobody!!! Bohužel, nepamatuje revoluční časy, byl zasazen až u příležitosti jejího dvoustého výročí roku 1989. A pak, že historie nemůže být živá!


Arras ovšem není jen město Maximiliena Robespierra - ale také dějiště tuhých bojů 1. světové války. Na toto téma vám ovšem mnoho nepovím - válečná historie nikdy nebyla středobodem mého zájmu, je mi líto. Ale jednu zajímavost pro vás mám přece - a sice, v Arrasu se nachází Československé náměstí, Place de la Tchécoslovaquie! Domnívám se, že bylo pojmenováno na počest československých legionářů padlých v bitvě o Arras.



Mimochodem, město bylo za války strašlivě poničeno. V chrámu Saint Waast si můžete prohlédnout fotografie z roku 1918. Nádherná památka byla tehdy téměř úplně zničena, na mnoha místech zbyly jen obvodové zdi. Totéž platí o radnici. Ovšem historické centrum města bylo po válce tak úžasně obnoveno, že dnes nemáte šanci poznat, že je vlastně z velké části vybudované znova. Klobouk dolů před francouzskými architekty!


Na závěr ještě perlička - a sice, každé léto se největší arraské náměstí (neboli Grande place) mění… v pláž! Ano, opravdu, radnice sem dá navézt písek, zbudovat kurty na plážový volejbal, dětské hřiště… Cokoli, nač si jen vzpomenete, jen moře chybí. Ovšem k tomu to odsud není zas tak daleko.


Doufám, že můj článek ve vás vzbudil zájem - a třeba se jednou do Arrasu podíváte. Ovšem pozor na počasí - i uprostřed léta tady dokáže být pořádná zima. Já Arras navštívila 31. července - a div jsem nenastydla. Sluníčko vyšlo až asi v sedm večer… Ale i tak to stálo za to!

Poznámka: fotky v tomto článku (mimo foto Robespierrova portrétu), jsou dílem autorky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Měl by podle Vás mít Maximilien Robespierre své muzeum?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 pukina pukina | E-mail | Web | 14. února 2013 v 18:22 | Reagovat

Velmi poutavý článek i fotografie. Katedrála je úchvatná. A pláž na náměstí? Tak to bych chtěla zažít:) A i když mě článek zlákal, je mi jasné, že dnes jsem tam byla poprvé a naposledy:)

2 pax pax | 14. února 2013 v 20:14 | Reagovat

Moc hezké :-)

3 Ivona Fišerová Ivona Fišerová | 15. února 2013 v 9:25 | Reagovat

To je skvělý a obsáhlý článek, reportáže o místech, kde jsem nebyla úplně miluju...stejně mám v plánu v budoucnu navštívit Francii, a zrovna sever - konkrétně Blérancourt, takže předpokládám že se v Arrasu určitě zastavím:-)Díky za článek

4 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 22. února 2013 v 21:25 | Reagovat

[1]: Třeba ne, nikdy nevíš, kam tě vítr zavane:-) Pláž mi doslova vyrazila dech, jen bohužel nemám žádné vyloženě povedené fotky, střed náměstí byl totiž ohrazený a špatně se to zabíralo.

[2]: Díky, Pax:-)

[3]: Doufám, že ti to brzy vyjde a na obě místa se podíváš, Maxime a Antoine zkrátka patří k sobě:-) Tudíž se při příští příležitosti do Blérancourtu taky chystám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.