Mé jakobínské doupě

22. září 2012 v 19:03 | Julie Françoise |  Velká francouzská revoluce
Zdar a bratrství, milé občanky a milí občané! Přeju vám všem šťastný a veselý nový rok 221 Francouzské republiky! No ano, pokud na to náhodou někdo z vás zapomněl, dnes není ani tak 22. září, ale spíš 1. vendémiaire, první den nového roku podle francouzského revolučního kalendáře. Doufám, že váš nový rok se ponese ve znamení Svobody, Rovnosti a Bratrství - no, zkrátka samých republikánských ctností - a že vám bude fajn, ať už uznáváte kterýkoli kalendář, na světě je jich až až.

U příležitosti toto významného data jsem se rozhodla vám poodhalit některá tajemství svého jakobínského doupěte - a přesvědčit ty z vás, kteří by snad pochybovali, že jsem opravdu blázen (blázen do Revoluce, samozřejmě!)

Tak tedy, jste připraveni se vydat na území, odkud každý royalista prchá se zděšeným křikem "Pane králi, já chci maminkůůů!" ? Tedy - do mého tuze revolučního pokoje? (Nicméně, nedělám si nárok na republikové prvenství. Jakkoli jsem se co se výzdoby týče opravdu snažila, ve srovnání s doupětem občanky Naty to pořád nic není:-)

Un, deux, trois, on y va!





Tak. Podobné báječné věci mi visí nad psacím stolem. Portrét Maximiliena Robespierra vedla hodin je od občanky Naty, Revoluční kalendář pod ním z Conciergerie. A jak vidíte, mé šílenství sahá tak daleko, že si vystřihuju Eiffelovky i z bonboniér:-)

Ovšem fotografie je už staršího data. Sušené červené růže v rohu byly už víc jak před rokem programově zlikvidovány - a momentálně je nahradily růže bílé, mes roses blanches, jak ostatně už víte.


Takhle to vypadá na druhé straně nad mou postelí. V rámečku nahoře je původní úřední dokument z doby Velké francouzské revoluce, který mi letos v létě věnovali přátelé z A.M.R.I.D. (Association de Maximilien Robespierre pour l'idéal démocratique, Asociace Maximiliena Robespierra pro demokratický ideál, kdybyste o nich chtěli vědět víc, navštivte stránky www.rondelot.com, určitě nebudete litovat! Dominique Rondelot je jejich předseda, takový milý starší pán - a o Revoluci ví spoustu věcí.)

Dole je nový revoluční kalendář na tento rok 221, také dárek od A.M.R.I.D. Totéž platí o odznaku s Maxem uprostřed, byl vyroben k dvoustému výročí Revoluce a jeden kolega robespierrista s ním letos přišel na setkání. No a já projevovala takové nadšení, až mi ho nakonec věnoval:-) Už se nemůžu dočkat, až s ním půjdu provokovat k nám na fakultu:-)) Každopádně lidi z A.M.R.I.D. jsou moc fajn, strávila jsem s nimi báječné chvíle - o kterých se na tomto blogu určitě dřív nebo později objeví reportáž.




Voici moje pravá a nefalšovaná jakobínská knihovna s poklady ulovenými ve Francii nejen o Revoluci (mám totiž poněkud širší zájmy, ač se to na první pohled možná ani nezdá. Ve skutečnosti ještě mnohem širší, než je vidět z tohoto snímku). Portrét Maximiliena Robespierra je opět dárek od občanky Naty (ještě, že Tě mám:-) - a uprostřed nezbytné kokardy.


Následuje pohled na můj psací stůl. S mými dvěma nejmilejšími hrníčky - od Sherin je ten s trikolorou - a ten s Pierrem zase od S. (Patrně nejbáječnější dárek k svátku, jaký jsem kdy v životě dostala.) Jinak ale víceméně za všechno v tomhle koutku vděčím právě Sherin (ještě že Tě mám:-) Láhev od francouzského vína coby váza byla použita jako lehce ironické gesto vůči Pierrovi (myslím Pierra Mendès France, pokud by to náhodou snad někdo ještě nevěděl). On byl totiž přesvědčený abstinent a alkoholu se nikdy ani nedotkl. No, ne že bych mu vyloženě chtěla dělat naschvály... ale on se ke mně taky nezachoval nejlíp! Jak si mohl dovolit umřít, ještě než jsem se narodila?! A vůbec - nenarodit se v nějakou vhodnější dobu než 11. ledna 1907, zkrátka někdy, kdy bychom my dva mohli uzavřít laický, republikánský sňatek! To mi neměl dělat!



A když už znáte mé doupě, neměla by vám zůstat utajena ani jeho obyvatelka. Voici moje maličkost coby moderní sansculottka:-) Věřte mi to nebo ne, ale takhle nastrojená jsem se nedávno procházela po Praze. Přičemž mě nepolapili agenti bohnického ústavu - ani nezlynčovali royalisté. Nicméně spousta lidí se vyptávala, co se to proboha děje, zda je zrovna nějaké výročí - či se koná francouzský den.

Nekonalo se vůbec nic. Jen mi bylo trochu smutno a tak jsem se rozhodla vylepšit si náladu. Jak? No, přece tak, že budu provokovat, budit veřejné pohoršení - a podobné báječné, zábavné věci:-) Zabralo to:-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | Web | 22. září 2012 v 20:13 | Reagovat

Týjo! Zajímavý pokoj! Musím teda říct, že neznám nikoho, kdo by byl do francouzské revoluce takový blázen jako ty (myšleno ale samozřejmě dobře). Nejvíc se mi líbí to zákoutí s těmi hrnky a růžemi (a ty sušenky bych snědla, určitě musí být dobré!). A to radši povlčet, že to víno by v mé blízko dlouho v láhvi nezůstalo, hlavně tohle, je strašně dobré. Na té fotce ti to sluší!

2 pax pax | 22. září 2012 v 23:41 | Reagovat

No to je něco! ;-)  ;-)

3 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 23. září 2012 v 9:51 | Reagovat

[1]: [2]: Díky moc:-) [1]: Ty sušenky ve skutečnosti jsou snědené (a byly úžasné!!) - vlastně už jsem je zkonzumovala víc jak před rokem, ale podařilo se mi při tom nezničit obal - který se mi moc líbil a tak jsem ho vystavila. Nicméně je úplně prázdný, stejně jako láhev.

4 An. An. | Web | 23. září 2012 v 14:06 | Reagovat

Vážně jsi psychouš! :D
Nicméně... Zrovna jsem přemýšlela nad tím, že blogosvětu ukážu svůj pokoj :D

5 občanka Marianne, o dvou bláznivých malých brášcích nemluvě občanka Marianne, o dvou bláznivých malých brášcích nemluvě | E-mail | 23. září 2012 v 14:41 | Reagovat

Taktéž přeji všem mnoho štěstí do nového roku 221 a krásný den šafránu!

Óóó, úchvatný pokoj, občanko Julie! U mě se sice také najde nějaká ta revoluční výzdoba, ale co se estetického dojmu týče, nedá se to srovnat - zrovna, když jsem zapínala počítač, spadl mi, jakoby na připomněnou, ze zdi na hlavu revoluční kalendář(asi špatně přidělaný), já se lekla, zakopla o tyčku, na níž jsem včera připevňovala jednu ceduli, vrazila jsem loktem do parapetu a v tu ránu mě zavalila hromada papírů(v nihž jsem mimochodem objevila jakýsi zdařilý portrét Saint-Justa, který jsem před tím nikdy neviděla, takže je to záhada 8-O ) a hromada papírů nezavalila jen mě ale také značně pošramotila kontrukci nebohého modelu senátorské kurie, který jsem nechala na zemi vyschnout - zavadila jsem pohledem o naprosto nevyužitou zeď a horní police, pohlédla na nedodělaný lepenkový konvent a dosud prázdný rám, který čeká na ten Declaroixův obraz a došlo mi, že s mým pokojem se bude muset urychleně něco udělat!
Zato vedle, u bráchů, tam se skví ukázková nástěnka - jen je legrační, že malý Camille je skaut a tak tam visí takový velký pohled, poslaný z jednoho tábora a na něm je vyobrazen jakýsi kluk kterého obklopuje obrovská lilie, znak skautů. Proč musí mít ti skauti zrovna lilii? Vedle deklarace práv člověka a občana a nepřeberného množství kokard, o mnou věnovaných obrázcích sansculottů nemluvě, to vypadá velice podivně :-D

Na té fotce ti to opravdu sluší, vypadáš tak.. francouzsky! ;-) A máš pěkné kokardy - jsou z Francie, nebo šité tvou rukou?

Jinak, promiň, že jsem se nějak nedostala k e-mailu,poslední dobou prostě vůbec nic nestíhám, všechno dělám na poslední chvíli a celé je to takové zmatené a bláznivé - mám pocit, že ve škole, u Římanů, v domovské obci, v rodině a u našeho Stromu se toho děje až nějak příliš moc. Vendémiaire je zkrátka chaotický měsíc a tenhle zvlášť.Ale brzy to napravím, do dvou, možná tří týdnů očekávej odpověď v naší ustálené formě sáhodlouhých dopisů ;-)

Mimochodem - teď se obracím na všechny - byli jste někdo podívat se v Praze na muzikál Bídníci? My tam s bráchou jedeme někdy v první dekádě měsíce Brumairu, celé dva týdny jsem kvůli té vstupence oškubávala v sadech rybíz, dílo Victora Huga je prostě má srdcová záležitost - a tak se chci zeptat, jaké to bylo, nevíte někdo?

Liberté, égalité, fraternité ou la mort!
citoyenne Marianne a spol.

6 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 26. září 2012 v 19:58 | Reagovat

[4]: Jo, jsem:-) Naši mě tehdy nechtěli pustit z domu, nicméně jsem je uklidnila, že kdybych se náhodou dlouho nevracela, číslo na Bohnice si na internetu můžou dohledat velmi snadno:-) A pokoj určitě ukaž!

[5]: Občanko, co může být lepšího než být praštěná revolučním kalendářem? :-) (Dobře, pokud není moc těžký...) A ještě při tom najít portrét občana Antoina! Tomu se říká dar od Nejvyšší Bytosti:-) Každopádně tvůj pokoj je, jak se zdá, doupě umělecké - a v takovém prostě nemůže být pořádek.

Fakt nevím, jak skauti přišli zrovna na lilii - ale pro jakobína je to hotová katastrofa!

Kokardy jsou dárek od bývalého přítele, nechal je udělat u nějaké šikovné dámy, co objevil přes internet. Vlastní výroby je pouze šerpa (šitá uprostřed noci před cestou na Den Bastily).

A neboj, na odpověď si ráda počkám, ostatně vím, že vždycky stojí za to:-)

Na Bídnících jsem ještě nebyla, ale chystám se to brzy napravit - tedy zvlášť v případě, že v mé pokladničce přistane prospěchové stipendium, což by snad mělo vyjít. Každopádně přeju krásný republikánský zážitek!

Salut et fraternité!

citoyenne Julie

7 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 27. září 2012 v 22:11 | Reagovat

Ano! Budit pozornost a veřejně pohoršovat lid! To je velmi příjemná věc, že? ;-)

Jinak, Tvůj pokojík je vskutku "rozmanitě" zařízen :-) Ale což, zařízen je moc pěkně! Skutečně je poznat, čemu patří Tvé srdce.. a to je na tom to pěkné..

8 Julie Françoise Julie Françoise | 30. září 2012 v 16:48 | Reagovat

[7]: Ano, velmi příjemné:-) Být psycholožka, radím právě tohle svým pacientům. A díky za Tvá milá slova!

9 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 30. září 2012 v 18:31 | Reagovat

[8]: Hmm.. jo. Znám to. Také to sem tam ráda dělám ;) A ne.. není za co, drahá Julie..

10 Lady M.S. Lady M.S. | Web | 1. října 2012 v 13:13 | Reagovat

No wow! Musím říct, že mě to vážně zaujalo, ještě jsem se nesetkala s žádným frankofilním obdivovatelem této doby :-) každopádně - moc ti to sluší, opravdu povedené provedení :)

11 bludickka bludickka | Web | 4. října 2012 v 11:12 | Reagovat

Nestíhám koukat :) Vždycky jsem záviděla lidem, kteří byli něčím naprosto posedlí a znamenalo to pro ně pomalu smysl života :)A ještě ke všemu když máš někoho s kým to můžeš sdílet!

12 Theo Theo | 4. října 2012 v 19:29 | Reagovat

:-)  Zdravím všechny zdejší revoluční hydry se dnem Tykve!

No, přiznám se, že mne nejvíc zaujalo FOTO vzorové republikánky - to prostě nejde přehlédnout. Robespierrův odznak, Julčo, příště určitě nezapomeň! Ten tam vyloženě schází. Směl-li bych být tak opovážlivý, radil bych umístit jej na hruď namísto kokardy a tou nahradit sichrhajsku na šerpě.

Jenom mi není úplně jasné, jestli si jen upravuješ vlasy, opíráš hlavu, anebo se chystáš salutovat. Pokud by platilo to poslední, tak bacha na to! To by Tě v divočejších dobách Tví souvěrci mohli začít pokládat za rakouskou špionku. Tam se, tuším, zdravilo levou rukou ... i když s loktem u těla, ale takové drobnosti se v revolučním zápalu snadno přehlédnou, však to znáš. ;-)

13 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 4. října 2012 v 21:59 | Reagovat

[10]: No, je fakt, že moc nás zrovna není - ale přeci jen existujeme:-) Díky za pochvalu:-)

[11]: Pokud hledáš nějaký zájem s velkým Z, historie je jedna z možností, uvažuj nad tím!

[12]: Musím uznat, že máš dobrý nápad, příště to tak provedu. Mimochodem, Maxův odznak už byl u nás na fakultě - a ani jsem to neodskákala ublížením na zdraví.
Co se týče toho gesta, no, pravda je taková, že mi vypadl z drdolu pramen vlasů a táta zmáčkl spoušť zrovna, když jsem ho tam zastrkovala zpátky. A vzhledem k tomu, že u mě je fakt problém pořídit fotku, na které bych se tvářila alespoň trochu přijatelně, nakonec jsem musela použít tuhle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.