Krajně neromantická báseň o velké lásce

11. září 2012 v 19:42 | Julie Françoise |  poezie
Mysleli jste si, že jsem romantické, něžné stvoření? No, patrně kdesi v hloubi duše ano - nicméně to často dávám najevo poněkud zvláštním způsobem:-) Tahle báseň - napsaná mimochodem v posteli coby důsledek nespavosti - je rozhodně o velké lásce - i když, patrně jsem toto téma pojala poněkud jinak než jste zvyklí.

Máte-li chuť o mně ztratit pár dalších iluzí, čtěte dál. Mimo jiné i proto, že veršů píšu sice dost, ale těch, které mohou opustit můj šuplík, je jako šafránu. Nejde o to, že by mé ostatní básně nebyly dost dobré - alespoň doufám - zkrátka jsou příliš osobní. Tahle je sice osobní rovněž - ovšem způsobem pro veřejnost přijatelným.

Tak tedy, jste připraveni poznat, jak vypadá v představách Julie opravdu velká láska?

Voici pár veršů jedné tuze jedovaté a věčně se ušklíbající - romantičky:


Procházím se po nábřeží
Kolem mě si tramvaj jede
Moudrý klid mi v duši leží
Ten mě pod ni nepřivede

Tramvaj řinčí, tramvaj zvoní
Malý význam dávám tomu
Ach, co je mi dneska po ní
Skočit pod ni... Kvůli komu?

Na mír ve své duši
Však dostávám zlost
Chybí mi ta láska
Láska na věčnost

Kachličkové obložení
Krásné, čisté, běloskvoucí
Jaksi ovšem důvod není
Čelem do něj tvrdě tlouci

Kapesník - a to mě mrzí
Tady končí psina!
Jelikož víc nemám slzy
Ušpiní ho rýma

Mám se fajn a je to na nic
Pěkně mě to štve
Neb postrádám utrpení
Z lásky veliké

Řasenkou chci zmazat tváře
Nebo rovnou bradu
V noci brečet do polštáře
Pro tisící zradu

Chodit jako na mol zlitá
Ztrácet klíče, tašky
Usínat, když venku svítá
Neb zas došly prášky

Láska sice štve a prudí
Bez ní se však člověk nudí

Proto chci zas míti vrásky
Z té pitomé, velké lásky!

***

Ano, prohlašuji to slavnostně, vážně, čestně, na rovinu - jsem konečně připravena opět si - s prominutím - nabít hubu!
Ovšem kdyby se protentokrát konal happy-and jako z Hollywoodu, rozhodně bych se nezlobila:-) Ostatně, změna je život:-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | Web | 11. září 2012 v 21:11 | Reagovat

Moc hezká báseň! Líbí se mi tvůj styl psaní, je škoda, že nepublikuješ víc svých básní, určitě by stály za to!

2 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 11. září 2012 v 21:29 | Reagovat

Díky moc! No, možná sem ještě něco hodím, přinejmenším ty, které nejsou příliš srdceryvné, intimní a vůbec nevhodné pro cizí oči. U většiny svých děl bych po jejich publikaci asi už nemohla vyjít na ulici:-)) Ale jsou i výjimky - podívám se po nich.

3 pax pax | 12. září 2012 v 3:56 | Reagovat

Moc hezké ;-)

4 An. An. | Web | 13. září 2012 v 15:59 | Reagovat

Obě jsme dospěly do nějaké... nové fáze! :D
Ty jsi připravena na novou.
Já jsem s jednou skončila a jsem připravena si užít volnost a vůbec tak. (Na chvilku :D)

5 Anne Anne | Web | 17. září 2012 v 19:35 | Reagovat

[2]: Bylo by fajn, kdybys nějaké vybrala a poslala je do světa. Ale myslím, že nemusíš řešit to, že bys nemohla vyjít na ulici, protože rozhodně bys neměla na čele napsáno, žes publikovala nějaké nemravné verše či co. To je výhoda internetu! A navíc si myslím, že většinu lidí, kteří si to přečtou, ani třeba nepotkáš.

6 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 18. září 2012 v 21:02 | Reagovat

[5]: No, malér spočívá v tom, že o mém blogu ví spousta lidí, kteří mě znají osobně. Takže musím vybírat opravdu pečlivě... Ale myslím, že se snad nakonec něco najde:-)

7 An. An. | Web | 21. září 2012 v 16:01 | Reagovat

No, byla jsem odhodlaná pokračovat, ale nakonec jsem se rozhodla, že bez určitého odstupu od mého reálného světa na ten blog prostě nebudu chodit tak ráda... A bez blogu by to prostě nešlo.
Takže tohle je adresa mého nového blogu ;)
http://dreamer-an.blogspot.cz

8 Anne Anne | Web | 25. září 2012 v 14:29 | Reagovat

[6]: To chápu. Právě proto nechci, aby o mém blogu věděli lidi, které znám. Člověka to potom hrozně svazuje a už bych se necítila svobodně a takový blog už nemá cenu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.