Kam se poděla Bastila?! aneb Malé zamyšlení nad oslavami 14. července a jistou vojenskou přehlídkou

28. srpna 2012 v 21:34 | Julie Françoise |  Velká francouzská revoluce

Bylo to krásné. Samozřejmě, že bylo. Defilující francouzská armáda, bombastický ohňostroj… Velkolepé, jistě.


Ale…

Člověk se neubrání otázce: nechybí tady něco? Něco, co by připomínalo, co že to dnes vlastně oslavujeme? Možná jsem se jen pohybovala na špatných místech. Možná jsem zkrátka měla smůlu. Ale po celý den jsem se nemohla ubránit dojmu, že se z celé té parády cosi jaksi vytratilo. Bastila.

Uvědomovali si lidé vískající při ohňostroji, oč vlastně jde? A ti, kdo se na mol opilí váleli v trávě u Invalidovny? No, ti už si patrně neuvědomovali vůbec nic.

A defilé?

kokarda v Robespierrově domě v Arrasu



Je tomu rok, co poslankyně za Zelené Eva Joly nadhodila, že by bylo šťastnější nahradit přehlídku vojenskou přehlídkou občanskou, lidovou. Způsobila tím pozdvižení. Ze všech stran se zvedla vlna kritiky. Kritiky více či méně nacionalistické. Předhazovali jí fakt, že není původem Francouzka, ale Norka provdaná do Francie. "Co má nějaká přivandrovalkyně co mluvit do našich francouzských oslav?!" znělo Šestiúhelníkem.


Nejprve se mi její návrh zdál šílený. Defilé na 14. července má tradici, existuje už od roku 1880. Eva Joly zasáhla můj frankofilský patriotismus.

Pak jsem přemýšlela. A došlo mi, že to má vlastně úžasnou logiku.

Slavíme přece dobytí Bastily, ne? A dobyla snad Bastilu armáda? Byla to snad armáda, kdo udělal Revoluci? Nechci roli vojenských sil nijak snižovat, ostatně nebýt jich, Francouzská revoluce by moc dlouho nepřežila. Přesto - je správné, aby právě ony byly rozhodujícím hráčem výročí události, která nebyla činem vojáků, ale obyčejných lidí? Velké revoluce přece nebyla žádný vojenský puč!

A tradice? Nezapomeňme, že vůbec první oslavy 14. července se konaly už rok poté, roku 1790. Slavnost federace. Slavnost sbratření. Měla ukázat semknutí národa. Jistě, to nezmohlo nic proti faktu, že národ se už tehdy začínal štěpit na různé znepřátelené frakce a proudy - a měl v tom pokračovat. Jistě, na Slavnost federace existují různé pohledy - mnozí ji považují spíš za akt propagandy frakcí kolem La Fayetta. Přesto - první oslavy 14. července byly občanského charakteru. Účastnilo se jich samozřejmě i mnoho vojáků - nicméně tehdy nešlo o to ukazovat sílu francouzské armády, dělat ramena na svět.

Má smysl dělat ramena dnes? Všichni víme, že Francie už dávno nemá moc a sílu, kterou mívala kdysi, jakkoli se sama snaží před tím zavírat oči. Netvrdím, že by se mělo defilé zrušit. Co ho ale třeba zkusit organizovat 11. listopadu, v den výročí konce 1. světové války? Bylo by to logičtější. Ale zase méně praktické vzhledem k počasí. Nabízí se také 25. srpen, výročí osvobození Paříže v roce 1944.

Někdo může namítnout, že by se tím 14. červenec mohl odsunout do pozadí. Jiní zase, že dnes už nejde ani tak o Den Bastily, jako o francouzský národní svátek, že nejde o Revoluci, ale o Francii.

Ale co vlastně tvoří skutečnou prestiž Francie? Její armáda? Její často přepjatá zahraniční politika plná velkých slov - mnohdy bez skutečného obsahu (vzpomeňme si na generála de Gaulla a jeho volání "Ať žije svobodný Québec!")? Nebo spíše…

Zde bych ráda citovala jednoho muže, kterého, jak už dávno víte, velice obdivuji: Pierra Mendès France: "…když Francie bránila lidská práva, když byla zemí svobody, zemí velkých principů, které tvořily naši slávu a pověst po celém světě, myslím, že tehdy měla skutečnou prestiž. Dnes, řekněme si to na rovinu, nemůže počítat se stejným kreditem, nejen kvůli relativně jasnému poklesu našich hmotných prostředků, ale protože už více nesloužíme oněm velkým věcem, které se dříve těšily takové odezvě a oblibě po celém světě (…)."

Pierre tohle řekl v 70. letech - ale myslím, že jeho výrok je pravdivý i dnes. Neměla by tedy skutečná prestiž Francie ležet někde jinde než v její vojenské síle? A neměl by být 14. červenec jejím vyjádřením?
A už jsme zpět u Revoluce a jejích myšlenek.

Možná vám není myšlenka občanského defilé sympatická. Možná vám připomíná prvomájové průvody. Ovšem zdůrazňuji, že si ho představuji jako věc zcela dobrovolnou! Ostatně Francie je (jakžtakž…) demokratická země! Lidé by nepřišli proto, že by museli. Ale proto, že by chtěli vyjádřit určité postoj. Přihlásit se k dědictví Revoluce.

Nebo by se mělo udělat něco jiného? Jedno je jisté: přála bych si, aby se do oslav 14. července vneslo více vzpomínek. Na to, co že se to vlastně slaví. Aby se nezapomínalo.


Berte tenhle článek jako podnět k zamyšlení - a doufám, že i k diskusi!


Poznámka: výrok Pierra Mendès France cituji z jeho knihy Regard sur la Ve République, 1958 - 1978, (Pohled na pátou republiku), Entretiens avec François Lanzenberg (rozhovory s Françoisem Lanzenbergem), vydanou nakladatelstvím Librairie Arthème Fayard roku 1983. Jedná se o můj vlastní překlad textu ze stran 107 a 108.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sherin Sherin | 29. srpna 2012 v 11:45 | Reagovat

Chápu, jak to myslíš, ale bohužel doba je taková, jaká je, Francie je taková, jaká je. 14.července se už neslaví Revoluce, de facto neslaví asi nic. Ale nemyslím si, že je to problém jenom Francie, ani u nás neslavíme státní svátky kvůli jejich významu. Naprosto mi vyráží dech, když mladí lidé ani neví, co konkrétní státní svátek znamená. Situace to je smutná, ale bohužel odráží dnešní dobu, lidé o minulosti nevědí nic a nezajímá je to. Nemůžu si pomoct, ale v té Francii to je snad ještě horší... Někdy mám pocit, že ve Francii už ani nežijí skuteční Francouzi...

2 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 29. srpna 2012 v 14:20 | Reagovat

[1]: V něčem máš pravdu. Pamatuju se, jak jsem kdysi potkala holku, která nevěděla, proč že se slaví 28. říjen. A to to prosím byla už asi patnáctiletá studentka gymnázia (naštětstí ne toho našeho)!
S Frantíky je to někdy na zabití, ale naštěstí jsem narazila i na dost takových, o kterých výše uvedené neplatilo. Většinou šlo samozřejmě o členy různých dějinmilovných spolků. Ale i mimo ně jsem sem tam objevila někoho inteligentního:-)

3 Sherin Sherin | 29. srpna 2012 v 21:32 | Reagovat

[2]: Bohužel ale lidí, co jsou členy dějinmilných spolků, je mezi obyčejnými smrtelníky minimum. A co se týče znalostí Revoluce mezi Francouzi nejsem optimista ani trošku, prostě si nemůžu pomoct.
A co se týče situace u nás, vyslechla jsem mnoho rozhovorů (povětšinou v metru) týkajících se naších státních svátků, že už opravdu nevím, co si mám o současné situaci myslet... Asi to všechno záleží na tom, jakými lidmi se člověk obklopí, ale oni tu stále budou i ti, kteří nevědí, o čem je řeč...

4 Marianne Marianne | 30. srpna 2012 v 11:28 | Reagovat

Salut, citoyenne!
Jak pěkné to musí být v Paříži a jak nádherné to musí být v Paříži na Den Bastily!  Hned bych se tam rozjela a také to udělám, až se mi k tomu jaksi naskytne příležitost. Vidím, že sis to tam užila a ani o zajímavé Francouze nebyla nouze. Už ti dorazily fotky od těch, co se s tebou(nebo s tvou revoluční výzdobou?) vyfotili?
Je ale pravda, že jsem si původně myslela, že to bude mít občanštější charakter. A nejlepší byl bráška - ten si prohlížel nějaké fotky nebo videa či co a pak povídá zklamaně : „A kde jsou sansculloti?“ :-P

Myslím, že Francie by se měla vrátit k původní občanské tradici a ne ji přebíjet tradicí novou, která je už sice také letitá, ale zkrátka a dobře, nevystihuje pravou podstatu svátku 14. července.
Já jsem jednoznačně pro občanské přehlídky! Je mrzuté, že plno lidí - hlavně od nás - má výraz "občanský průvod" "občanská slavnost" či "Občanská přehlídka" spojeno s průvodem 1. máje a stejně tak je mrzuté, že průvod prvního máje je tolik spjatý s nucenou povinností a komunisty. Ona totiž ta myšlenka vůbec není špatná... :-?

Co se týče našeho "moderního" chápání státních svátků - je opravdu k zlosti, kolik lidí u nás často ani neví, co je slaveno a mnozí školáci netuší, proč mají v ten a ten den vlastně volno. Ovšem nesmíme to pořád jen svádět na dobu, nesmíme trpět pesimismem - právě z takového přístupu je tahle "doba" na kterou nadáváme živa. Stát, školy, správní rodiče, dobří občané – ti všichni se musí snažit, aby, jak by řekl Victor Hugo, vnesli světlo tam, kde ho hodně potřebují!
:-)

Vive la République et la Révolution!

citoyenne Marianne a spol.

5 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 30. srpna 2012 v 11:30 | Reagovat

[3]: Já taky nejsem v tomhle velký optimista, už jsem slyšela víc než dost, abych přišla o iluze.
Máš pravdu, člověk by se zkrátka měl snažit aktivně vyhledávat lidi, se kterými se dá mluvit - případně šířit osvětu mezi těmi druhými, všichni nejsou beznadějné případy. No, uvidíme, jestli se stanu učitelkou dějepisu, možná pak změním názor a prohlásím, že veškeré obyvatelstvo je banda kreténů - načež si vpálím uprostřed hodiny kulku do hlavy:-))) Ale snad budu mít pevnější nervy.

6 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 30. srpna 2012 v 11:44 | Reagovat

[4]: Salut, citoyenne, salut et fraternité!

Naprosto s tebou souhlasím! Tvůj bráška má báječný postřeh. Sansculotti opravdu kamsi zmizeli - a je to věčná škoda. Fotky zatím bohužel nedorazily, Frantíci si dávají načas.

A máš pravdu i s 1. májem - myšlenka je dobrá - a kdyby se zorganizoval jinak, než svého času bývalo zvykem, mohlo by vzniknout něco opravdu pěkného.

Takže - pokračujme a snažme se šířit informovanost kdekoli, kde lze předpokládat, že nás kvůli tomu nevezmou klackem po hlavě (případně mějme po ruce klacek:-)

A ještě k Frantíkům - když člověk hledá, najde mezi nimi lidi myslící, rozumné a nadšené - ale tak je to asi v každé zemi. A spousta lidí nemá o historii ponětí jen proto, že je k tomu nikdo jaksi nepřistrčil. (O důvod víc, proč si za životní povolání zvolit vyučování a psaní popularizující literatury:-)

Vive la République!!!

Citoyenne Julie

7 An. An. | Web | 31. srpna 2012 v 11:05 | Reagovat

Já se v tomhle asi vůbec nevyznám. Teda... Určitě se v tom vůbec nevyznám :D A celkově politika jde dost mimo mě... Každopádně z toho, co od tebe čtu... Zní tvoje návrhy rozumně a hezky ;)

Akorát... Já prostě nikdy nebyla na tyhle státní svátky a hromadné tradice. Nemůžu si pomoct, ale prostě mi to jde proti srsti. Ale vím, že jsem divná :D

8 Sherin Sherin | 31. srpna 2012 v 17:51 | Reagovat

[5]: Jestli se staneš učitelkou dějepisu, tak přeju opravdu pevné nervy, hlavně v tvém případě, protože stačí mi podívat se na lidi u nás ve třídě. Musím konstatovat a doufám, že ti to nevezme veškeré iluze o naší akademičnosti, ale bohužel nikoho dějepis nějak moc nezajímá a to jsme podle profesorů ta nejlepší třída...

9 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 31. srpna 2012 v 19:43 | Reagovat

[7]: V klidu, hromadné oslavy jdou krkem spoustě lidí - asi i proto, že v naší společnosti mají poněkud špatnou pověst. Normálně taky nejsem moc davový typ - ale líbí se mi představa společně s podobně uvažujícími lidmi si připomenout události, které mají svůj - a velký! - význam - a sdílet přitom určitou myšlenku, přihlásit se k ní.

[8]: Neboj, iluze mi to vzít nemůže, protože žádné nemám. Naše třída byla naproti tomu považována za jednu z nejhorších na škole - nicméně přesto se tam dali najít lidé, které historie upřímně zajímala, když se nad tím tak zamyslím, možná by jich bylo dokonce víc, než prstů na ruce! A to je docela úspěch. Krom toho - hodně to záleží i na učiteli, jestli dokáže probudit ve studentech nadšení. Vzpomeň na Prokopa a latinu! Jednou bych chtěla být jako on, je to můj pedagogický vzor - ale to tvůj určitě taky:-)

10 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 26. září 2012 v 19:20 | Reagovat

Nu, tady se bohužel musím přiznat, že historii Francie příliš dopodrobna neznám. Ne tak, jak bych chtěla. Ale i tak.. mohu jen souhlasit. Z toho, co vím, je skutečně to, jak se oslavy pádu Bastilly slaví, špatně. Nebo ne špatně.. ale.. je to skutečně dosti matoucí. Proč to je takhle, to nevím. Možná proto, že armáda je, buď jak buď, za všech okolností znakem jakési prestiže a moci, dobře se na ni kouká a tak podobně.. proto možná zvolili právě ji, jakožto hlavního aktéra. Možná jsem teď úplně mimo (kéž bych byla..) ale nevím. Trochu mi to tak přijde. Každopádně, je to škoda.. ano. Mělo by v tom být opravdu více vzpomínek na to, co se skutečně událo.

Post scriptum: Víš Ty co, Julie? Víš, že jsme se možná i někde na oslavách viděly? Protože, Ty jsi tam byla na Oslavy pádu Bastilly, 14. že? V ten den jsem byla zrovna v Louvre a potom jsme ještě procházela po Champ Elysées. Že jsi se také pohybovala někde v těch místech?

11 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 26. září 2012 v 20:03 | Reagovat

Obávám se, že mimo nejsi, sama to vidím podobně. Francouzi se zkrátka snaží alespoň tvářit jako mocnost, když už jí přinejmenším posledních šedesát let nejsou... Nehledě na to, že pro stát je jaksi bezpečnější ukázat pár vojáků, než lidem připomínat, že by mohli vzít svůj osud do vlastních rukou...

Tedy! No, je to dost dobře možné. Na Champs-Elysée jsem byla, odcházela jsem odtamtud tak kolem poledního. Pokud jsi zahlédla malé tmavovlasé stvoření v bílých šatech ověšené trikolorami, pak to určitě byla moje maličkost.

12 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 27. září 2012 v 22:14 | Reagovat

[11]: Ano. To je pravda. Raději jim moc nepřipomínat, že kdyby lidé chtěli, tak..

a počkej, kolem poledního? Tak v tom případě jsme se o chvilku minuly. Já se tam zjevila značně později..

13 Julie Françoise Julie Françoise | 30. září 2012 v 16:35 | Reagovat

[12]: Já už se tam nevrátila, nepočítám-li přestup na metru Étoile někdy kolem půl jedenácté v noci...

Ale počkat! To se tam procházel ještě někdo s trikolorou? To by bylo báječné!

14 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 30. září 2012 v 18:34 | Reagovat

[13]: Ne. To už ne. Já už zachytila jen čas sklízení konstrukcí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.