Šípková občanka aneb Pohádka pro malé jakobíny

19. dubna 2012 v 20:39 | Julie Françoise |  en français
Taky máte někdy pocit, že většina klasických pohádek je přímo skandálním způsobem royalistická? Hemží se samými krásnými a čestnými princi a princeznami, moudrými krály a královnami - zkrátka výkladní skříň royalismu a jakobínova noční můra. Když jsme tedy asi tak před půl rokem dostali na francouzské filologii za úkol napsat pohádku, měla jsem hned jasno - a sice, přepracuji nějaký klasický příběh v republikánském duchu. Vznikla z toho zbrusu nová Šípková občanka - neboli Šípková Růženka v revolučním hávu. Že vám to nejde dohromady? Že jsem se zbláznila ještě víc než dříve? Čtěte dál a uvidíte:-)

Text je sice ve francouzštině - ale hned pod ním následuju český překlad. Chyby by snad ani v originále být neměli, kontroloval to náš lektor.

Pohádku věnuju občance Marianne. A tímto jí ještě jednou děkuju za naši mimořádně povzbudivou jakobínskou korespondenci:-)


Ještě poznámka k následující fotografii: je z muzea Carnavalet - taková menší ukázka, jak různé mohou být revoluční kokardy. Ta vlevo patřila Antoinu Sait Justovi, ta uprostřed Maximilienovi Robespierrovi - a ta vpravo Philippu Lebasovi.






La citoyenne au bois dormant où Le conte de fée pour les petits jacobins


Il était une fois un roi qui était - bien sûr! - méchant. C'était un tyran qui opprimait son peuple. Les gens le détestaient. Plusieurs fois, ils se révoltèrent et ils essayèrent de le détrôner. Mais la révolution fut toujours écrasée par l'armée qui se composait des soldats mercenaires fidèles à son roi.

Une fois, la reine qui était aussi méchante que son mari accoucha d'une petite fille. Le roi fut déçu - il aurait préféré un fils. Il ne voulut même pas organiser la fête à l'occasion du baptême de son enfant - pour une fille, ça ne vaut pas la peine ! - mais après, il changea d'avis - juste pour que les autres rois et les aristocrates ne se moquent pas de lui. Mais combien de fées faut-il inviter ?

- Le moins possible, le roi se dit-il. Je connais les fées, elles sont gourmandes, si j'en invite trop, elles mangeront tout et ça va être cher !

Et le roi - qui était avare comme Harpagon et en plus, son armée composée des soldats mercenaires lui coutait très cher - décida de n'inviter que trois fées. Mais les fées, elles aussi, détestaient le roi et décidèrent de se venger de lui. Au lieu d'offrir à la petite princesse les cadeaux traditionnels tels que la beauté, la vertu et la richesse, elles lui firent les dons du courage, de l'intelligence et de l'amour pour la liberté. Le roi se mit dans une colère bleue et il voulut leur couper les têtes, mais les fées disparurent grâce à leurs pouvoirs magiques.

Tout à coup la porte s'ouvrit et une petite femme entra dans la salle.

- C'est toi, le salaud qui nous opprime et qui en plus ne m'a pas invité à la fête ! s'écria-t-elle en se précipitant vers le roi.

- Tais-toi, tu offense le roi ! Je te ferai pendre ! hurla le monarque.

- Va te faire voir. Tu ne sais pas qui je suis ? Je suis la quatrième fée que tu n'as pas invitée et je suis venue me venger. Donc écoute-moi bien. Quand ta fille aura dix-sept ans, elle se piquera à un fuseau...

- ...et elle s'endormira pour une centaine d'années. Je connais cet air-là. Tu es vraiment pitoyable ! Au lieu d'inventer quelque chose d'original, tu copies Charles Perrault. Je connais les contes de fées, moi aussi. Et je sais qu'un jour, un prince viendra, il embrassera ma fille, il la réveillera et après, ils se marieront. Et à vrai dire, je suis content de pouvoir dormir cent ans, au moins je pourrai me reposer.

- Mais non, le tyran, ce n'est pas ça que j'ai voulu dire. Ce ne sera pas un prince qui réveillera ta fille, mais un jacobin. Ils se marieront, ils feront la révolution et ils proclameront la république. Et toi, tu seras chassé de ton royaume !

Et la fée disparut. Quand le roi se reprit un peu, il ordonna de garder bien la petite princesse et il se mit à pourchasser les révolutionnaires encore plus vigoureusement qu'avant.

Mais même les rois ne peuvent rien contre le destin. Un jour, la princesse - qui avait déjà dix-sept ans - et le jacobin se rencontrèrent. Ce fut un coup de foudre comme dans les films américains. Ils s'aimaient malgré tout et malgré tous et c'était aussi beau que dans les chansons. Le jacobin apportait à sa princesse bien-aimée les livres tels que Du contrat social de Jean-Jacques Rousseau et le recueil des discours de Maximilien Robespierre. Et la princesse se rendit compte qu'elle ne voulait plus être princesse et qu'elle préférait être citoyenne.

Mais comment faire la révolution ? La princesse et le jacobin y réfléchirent - et enfin, ils trouvèrent une solution géniale.

D'abord, tous les révolutionnaires quittèrent le royaume. Quand ils furent à l'étranger, la princesse se piqua au fuseau que son amant lui eut apporté. Elle s'endormit - et avec elle le pays entier.

Ensuite, les révolutionnaires revinrent, ils enfermèrent le roi, la reine, tous les aristocrates et tous les généraux dormant dans la prison et ils désarmèrent l'armée. Apres avoir fini, le jacobin embrassa la princesse - et tout le monde se réveilla.

La révolution put continuer. La monarchie fut supprimée, la république fut proclamée. L'assemblée constituante fut élue au suffrage universel. Le roi et la reine furent condamnés à l'exil.

La princesse - ou bien la citoyenne - et le jacobin se marièrent et ils eurent deux enfants. Le jacobin devint le ministre de la justice, la citoyenne lutta pour les droits des femmes.

Et dans cette république, il n'y avait pas de chômage et pas de misère, personne n'était corrompu, personne ne volait, personne ne mentait, la justice était juste et le budget équilibré et tous les citoyens étaient libres et égaux dans ses droits.

Et voilà, mes chers enfants, vous voyez bien que ce n'était qu'un conte de fées...

A TEĎ ČESKY:

Šípková Občanka aneb Pohádka pro malé jakobíny


Byl jednou jeden král - a ten král byl zlý, jak jinak. Byl to tyran, který utiskoval svůj lid. Lidé ho nenáviděli. Mnohokráte se vzbouřili a pokusili se ho svrhnout. Ale revoluce byla pokaždé rozdrcena armádou slouženou z žoldnéřů, kteří králi zachovávali věrnost.

Jednoho dne královna - ta byla stejně zlá jako její manžel - porodila holčičku. Král byl zklamaný - přál by si raději syna. Dokonce ani nechtěl uspořádat slavnost u příležitosti jejích křtin - kvůli holce to nestojí za to! - ale pak změnil názor - jen proto, aby se mu ostatní králové a aristokrati nesmáli. - Ale kolik víl je třeba pozvat?

"Co možná nejméně," řekl si král. "Já víly znám, jsou pěkně mlsné, když jich pozvu moc, všechno snědí a to vyjde draho!"

A tak se král - který byl lakomý jako Harpagon a navíc ho jeho žoldnéřská armáda stála spoustu peněz - rozhodl pozvat všeho všudy tři víly. Jenže dokonce i víly krále nenáviděly - a rozhodly se mu pomstít. Místo aby daly malé princezně tradiční dary jako krásu, ctnost a bohatství, raději ji vybavily odvahou, chytrostí a láskou ke svobodě. Král byl celý zelený vzteky a chtěl jim dát usekat hlavy, ale víly honem zmizely - díky svým nadpřirozeným schopnostem.

Pak se náhle otevřely dveře a do sálu vstoupila jakási malá ženština.

"Tak to jsi ty, ten mizera, co nás utiskuje a co mě navíc nepozval na slavnost!" zvolala spěchajíc ke králi.

"Mlč, urážíš krále! Dám tě pověsit!" zařval na ni monarcha.

"I běž do háje! Ty nevíš, kdo já jsem? Jsem čtvrtá víla, kterou jsi nepozval, a přišla jsem se pomstít. Takže mě dobře poslouchej. Až bude tvé dceři sedmnáct, píchne se o vřeténko…"

"…a usne na sto let. To je stará známá písnička! Ty jsi mi vážně politováníhodná! Místo, aby sis vymyslela něco originálního, kopíruješ Charlese Perrraulta! Jenže i já znám pohádky. A vím, že jednoho dne přijde princ, políbí mou dceru, probudí ji a pak se vezmou. A abych pravdu řekl, jsem vlastně rád, že si budu moct na sto let zdřímnout, alespoň si odpočinu."

"Ale ne, tyrane, tohle jsem říct nechtěla! Ne, žádný princ - ale jakobín probudí tvou dceru! Vezmou se, udělají revoluci a vyhlásí republiku. A tebe vyženou!"

A víla zmizela. Když se král trochu vzpamatoval, poručil svou dceru pořádně hlídat a pustil se do pronásledování revolucionářů s ještě větším zápalem než dříve.

Jenže ani králové nezmohou nic proti osudu. Jednoho dne se princezna - které už bylo sedmnáct - a jakobín potkali. Byla to láska na první pohled jako v amerických filmech. Milovali se navzdory všemu a všem a bylo to krásné jako v písničkách. Jakobín nosil své milované princezně knihy jako například O společenské smlouvě od Jeana-Jacquese Rousseaua a sbírku projevů Maximiliena Robespierra. A princezna si uvědomila, že už vlastně vůbec nechce být princeznou a že by se raději stala občankou.

Ale jak udělat revoluci? Princezna a jakobín o tom dlouze přemýšleli - a nakonec přišli na geniální řešení.

Nejprve všichni revolucionáři odešli ze země. Když byli za hranicemi, princezna se píchla o vřeténko, které jí přinesl její milenec. Usnula - a s ní i celá zem.

Poté se revolucionáři vrátili, zavřeli spícího krále, královnu, všechny aristokraty a všechny generály do vězení a odzbrojili armádu. Když s tím byli hotoví, jakobín políbil princeznu - a všichni se probudili.

Revoluce mohla pokračovat. Monarchie byla zrušena, republika vyhlášena. Bylo zvoleno Ústavodárné shromáždění, a to všeobecným hlasovacím právem. Král a královna byli odsouzeni k vyhnanství ze země.

Princezna - či lépe řečeno občanka - a jakobín se vzali a měli spolu dvě děti. Jakobín se stal ministrem spravedlnosti, občanka bojovala za práva žen.

A v té republice nebyla žádná nezaměstnanost a žádná bída, nikdo nebyl zkorumpovaný, nikdo nekradl, nikdo nelhal, spravedlnost byla spravedlivá a rozpočet vyrovnaný a všichni občané byli svodní a sobě rovní ve svých právech.

Tak tedy, mé milé děti, samy vidíte, že to všechno byla jenom pohádka…


A NEBO ŽE BY NE? NEZÁLEŽÍ TO NAKONEC HLAVNĚ NA NÁS?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pax pax | 20. dubna 2012 v 0:08 | Reagovat

Skvělé, jen tak dál! ;-)

2 Nikol Nikol | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 11:05 | Reagovat

krásně jsi to vymyslela! :-) jen mě štve, že jsem si to musela přečíst v české verzi :-| měla bych něco začít dělat se svou francouzštinou :-)

3 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 20. dubna 2012 v 21:02 | Reagovat

[1]:[2]: Díky moc vám oběma!

[2]: Pustit se víc do francouzštiny neuškodí nikdy, budu držet palce:-)

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 0:20 | Reagovat

[2]: Ano. Mám podobný popud...

No, ale rozhodně musím pohádku pochválit! Tahle Šípková Růženka (pardon, občanka), byla mnohem lepší a originálnější, než ta originální... Jak chytře to spolu s jakobínem vymysleli. Dokázali, že i kletba se dá využít ku prospěchu věci! ;)

5 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 21. dubna 2012 v 19:27 | Reagovat

[4]: Díky moc! A pokud se mi podaří rozšířit řady studentů francouzského jazyka, pak se můžu považovat za šťastného autora:-)

6 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 26. dubna 2012 v 14:18 | Reagovat

[5]: TO klidně můžeš ;) Víš, přiznám se, že je to již pár měsíců zpět, co jsem si koupila učebnici francouzštiny pro samouky. Jen jsem ještě nenašla čas se do ní pořádně podívat (až na první dvě lekce, ale alespoň něco...) :) Musím se k tomu dokopat. Zvláště teď...

7 občanka Marianne, o dvou malých jakobíncích nemluvě občanka Marianne, o dvou malých jakobíncích nemluvě | E-mail | 26. dubna 2012 v 23:05 | Reagovat

Óó, občanko Julie, to je překrásná pohádka! :-)) Vždycky, když si vzpomenu na geniální řešení revoluce Růženky a jakobína, směju se znovu a znovu :-D

8 občanka Marianne, o dvou malých jakobíncích nemluvě občanka Marianne, o dvou malých jakobíncích nemluvě | E-mail | 26. dubna 2012 v 23:07 | Reagovat

Mimochodem - ta Saint-Justova kokarda vypadá dost podivně, čím to je ? 8-O

9 Julie Françoise Julie Françoise | 5. května 2012 v 20:08 | Reagovat

[6]: Výborně! Přeju spoustu úspěchů ve studiu - a hlavně potěšení z půvabů francouzského jazyka:-)

[7]: [8]:Díky moc, milá občanko! A máš pravdu, vlastně jediná klasická kokarda je ta Philippova - ale nechápu, proč Antoine vynechal zrovna červenou, kdyby to byla bílá, tak to pochopím... Že by mu neladila s kabátem...?:-)

10 Viky Viky | Web | 8. června 2015 v 19:28 | Reagovat

Ahoj je to supeeer blog.
Mám taky o kanálu na youtube (VBVgirl.blog.cz) a ten co není o kanálu (VBVgirls-noYoutube).
Tak se kdyžtak prosím koukni ale asi tak za týden tedˇ jsem začala

11 Slečna Gaskellová Slečna Gaskellová | Web | 8. června 2015 v 23:17 | Reagovat

Upřímně mě dostala tato část: "Poté se revolucionáři vrátili, zavřeli spícího krále, královnu, všechny aristokraty a všechny generály do vězení a odzbrojili armádu. Když s tím byli hotoví, jakobín políbil princeznu - a všichni se probudili. Revoluce mohla pokračovat. Monarchie byla zrušena, republika vyhlášena." To mě rozsekalo! Ne doslova samozřejmě. Myslím, že tahle pohádka poputuje do mého sešitu z dějepisu, aby se neztratila. ;-)

12 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 9. června 2015 v 12:21 | Reagovat

[11]: Tak to mě velmi těší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.