Život je krásný - La vie est belle

17. října 2010 v 19:29 | Julie Francoise |  en français
Neboli jedna moje novější báseň. Když jsem ji napsala, měla jsem z toho ohromnou radost. Ne proto, že by se jednalo o mé vrcholné dílo - ale byla vůbec prvním kouskem poezie, který vzešel z mého pera po sedm (!) měsíců trvající tvůrčí krizi. Znamenala pro mě naději. Naději, že moje básnické střevo není definitivně v háji.

A sama i naději vyjadřuje. Naději, že můj život může být lepší, než tehdy byl. Že může být takový, jakým bych ho mít chtěla. Vznikla v době, která pro mě byla přelomová. Tehdy jsem opět našla chuť do života. Pochopila jsem, že není důvod kráčet dál se svěšenou hlavou, lhostejná a odevzdaná poněkud nepříznivému osudu. Že život může být krásný. Že má smysl právě o takový život bojovat. Že není nic špatného na tom toužit po štěstí. Že mám právo mít o něm svou vlastní - svobodnou a individuální - představu. A že to není žádný zločin.

Teď už žiju jinak. Plním si sny. Vím, že na snech není nic špatného. Vím, že mnoho z nich lze splnit. A že je blbost se vzdávat. Život se mi zase zdá krásný, někdy téměř tak krásný, jako v těch vzácných dávných okamžicích, kdy jsem - s do nebe volající naivitou - věřila, že moje láska bude opětována. Toho jsem se samozřejmě nikdy nedočkala. A teď ani zamilovaná nejsem. Konečně! Díky Bohu! Že mi to ale trvalo!

Stop mým citovým výlevům! Tady je ta báseň. Řekla bych, že přesně odráží mou životní filosofii. Ke které jsem se v době jejího napsání rozhodla opět po jisté pauze vrátit. Naštěstí!



La vie est belle


La vie est belle
Quand on est amoureux
La vie est belle
Quand on fait ce qu'on veut

La vie est telle
Remplie de peines
La vie est belle
Mais si on l'aime

J'ai envie de vivre
De réjouir de la liberté
Et d'être ivre
De toute la beauté

Que je peux voir
Toucher encore !
De matin au soir
Jusqu'à ma mort

Vivre que par l'âme, c'est bon
Mais quand on a dix-huit ans
- Ah, je vous demande pardon ! -
C'est pas du tout suffisant

Je veux vivre par mon âme
Par ma raison, mon cerveau
Mais aussi sentir la flamme
Dans mon cœur et dans ma peau

Je veux voir des choses jolies
Vivre par tous mes cinq sens
Réjouir bien de cette belle vie
Profiter de toutes les chances

Je veux vivre par ma peau
Par mes yeux et par mes mains
J'ai envie de vivre trop
Profiter de mon printemps

La vie est belle
Si on se sent libre
La vie est belle
Si on aime la vivre

La vie est telle
Remplie de la beauté
Pourquoi d'elle
On peut pas profiter ?

Quand on est jeunes
Pleins d'envie
C'est pas un crime
C'est la vie

Život je krásný


Život je krásný
Když jsme zamilovaní
Život je krásný
Když děláme to, co chceme

Život je takový
Naplněný trápením
Život je krásný
Ovšem pokud ho milujeme

Toužím žít
Užívat svobody
A být opilá
Vší tou krásou

Kterou mohu vidět
Dotýkat se ještě!
Od rána do večera
Až do smrti

Žít pouze skrze duši je dobré
Ale když je nám osmnáct
- Ach, prosím vás o odpuštění! -
Není to vůbec postačující

Chci žít skrze svou duši
Skrze svůj rozum, svůj mozek
Ale také cítit plamen
Ve svém srdci a ve své kůži

Chci vidět hezké věci
Žít skrze všech svých pět smyslů
Užívat dost tohoto krásného života
Využít všechny příležitosti

Chci žít skrze svou kůži
Skrze své oči a skrze své ruce
Toužím žít příliš
Využít svého jara

Život je krásný
Pokud se cítíme svobodní
Život je krásný
Když ho žijeme rádi

Život je takový
Naplněný krásou
Proč bychom jí
Nemohli využít?

Když jsme mladí
Plní touhy
Není to zločin
Je to život

naděje

Můj vlastní - už hodně let starý - obrázek. Neboli alegorie naděje. Kdyby to někomu nedošlo, tak ten pták má být fénix.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | 18. října 2010 v 23:00 | Reagovat

Moc krásná báseň! Jen škoda že si jí můžu přečíst jen v češtině, protože francouzsky nerozumím. Je tam všechno, na co občas zapomínám - žít všemi smysly, duší i tělem, i když osmnáct mi bylo už dávno...

2 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 31. října 2010 v 15:21 | Reagovat

Díky moc:-) A nezapomínej, na to, aby člověk život doopravdy prožíval, není pozdě nikdy!

3 Anne Anne | Web | 4. února 2012 v 22:44 | Reagovat

Kéž bych mohla pocítit alespoň kapku této naděje, ale to už asi nikdy - jamais...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.