Maximilien Robespierre a jeho postoj k Teroru

31. října 2010 v 20:21 | Julie Francoise |  Velká francouzská revoluce
Tak se opět hlásím coby členka dosud neexistující české odnože jakobínského klubu:-) Totiž, v poslední době jsem zjistila, že o moje články na téma Francouzské revoluce je stále zájem - a tak jsem se rozhodla jich pár vytáhnout z šuplíku a zveřejnit.

Dnes se s vámi podělím o část své dosud neodevzdané seminární práce na dějepis na téma Maximilien Robespierre a jeho úloha během Teroru za Velké francouzské revoluce. Dělám to především proto, že si uvědomuji, že jsem na tomto blogu dosud pořádně nevysvětlila, proč že zásadně odmítám označovat Robespierra za krvelačnou bestii. Myslím, že tento článek by vám měl poskytnout uspokojivou odpověď.

Takže - zde je jeden z mých prvních vážnějších pokusů o odbornou historickou práci. Držte mi palce do SOČky (Středoškolská odborná činnost)!

Ještě poznámka k mému dosti rozsáhlému poznámkovému aparátu. Možná vám bude připadat zbytečný, ale pro seminární práci je nezbytný. Sem na blog jsem ho dala jednak proto, aby byl zachován odborný ráz textu - a taky proto, že jsou v něm odkazy na knihy, které by si podle mě měl přečíst každý, kdo se zajímá o Velkou francouzskou revoluci. Rozhodně je můžu vřele doporučit. A v poznámkách se také dozvíte něco o osobnostech zmiňovaných v textu - protože ne každý je asi zná všechny.

A ještě - kdyby někdo chtěl vědět, kde zmiňované knížky sehnat, kontaktujte mě, ráda poradím:-)


kapitola 3.

Maximilien Robespierre a jeho postoj k Teroru


***

3.1 Robespierrova vyjádření ohledně Teroru



Aby bylo jasno - rozhodně se nesnažím nikomu tvrdit, že byl Robespierre proti Teroru. To konečně jako prozíravý politik ani nemohl. Neboť Teror byl historickou nutností. Robespierre s ním nezačal, ani si ho nevyžádal - to udělali hébertisté. Jako člen vlády se ovšem přirozeně podílel na jeho provádění - přestože na začátku své politické kariéry neúspěšně navrhl zrušení trestu smrti.

Robespierrův postoj k Teroru lze charakterizovat jeho slavným výrokem z 5. února 1794: "Ctnost, bez které je Teror ohavný, Teror, bez kterého je ctnost bezmocná."[1] Odmyslíme-li si vzletnou formu této věty, dala by se interpretovat asi takto: Teror je nezbytný, protože bez něj by slušní lidé byli vydáni na pospas zločincům. Ovšem je třeba, aby byl prováděn co nejméně nespravedlivě - jak jen to okolnosti umožní. Historie dala v tomto Robespierrovi za pravdu.  

Maximilien Robespierre
                                                                        
Maximilien de Robespierre
staženo z: http://www.chrishorner.net/wp-content/uploads/2009/06/Robespierre.jpg                       


Je ovšem chybou se domnívat, že Maximilien chtěl Teror protahovat donekonečna nebo z něj dokonce učinit trvalou součást francouzského právního systému. Co se týče jeho délky, měl jasno. "Teror musí trvat tak dlouho, jak dlouho bude válka,"[3] prohlásil.

Jasno měl i v tom, jak je třeba ho provádět. V dopisech, které adresoval soudcům hned po jeho zavedení, píše: "Čím větší moc je vám svěřena, tím přísnější musí být účtování. Couvnout před tím, co od vás vyžaduje veřejné blaho, by bylo slabostí - jít za to je fanatismem. Revoluční zákon vám dal moc mstít křivdu veřejnou a zároveň vám zakazuje mstít křivdu soukromou. Zapomeňte, že jste soukromí občané a mějte na paměti, že jste soudci."[4]

3.2 Robespierre coby zachránce podezřelých


Ukázali jsme si tedy, jaký byl Robespierrův názor na Teror. Je proto na čase, abychom přešli od výzkumu slov k analýze činů. Neboli - podíváme se, co vlastně Robespierre udělal pro to, aby Teror byl podle jeho představ - přísný jen do té míry, do jaké to bylo nezbytné, a spravedlivý. Jak zdůrazňuje Ralf Korngold, Maximilien vždy jakékoli krveprolití jednoznačně odsuzoval[5]. Sám zachránil životy mnoha lidem.

Pro zajímavost zde uvádím svědectví royalisty jménem Beaulieu, který byl ve vězení v době Robespierrova pádu. Vypráví, že naděje vězňů se upínaly v první řadě právě k Maximilienovi a že zpráva o jeho smrti vyvolala v zadržených zděšení.[6]

Samozřejmě není možné, abych se zde zmínila o všech případech, kdy Robespierre intervenoval ve prospěch "podezřelých" - to by vydalo na samostatnou seminární práci. Spokojím se tedy jen se stručným uvedením několika ilustrativních příkladů.

3.2.1 Girondisté

Jak už jsme se zmínili na začátku, 2. června 1793 bylo zatčeno 29 girondistických poslanců. Toto opatření se ovšem týkalo jen nejvýznamnějších vůdců strany. Girondistů se v Konventu nacházelo mnohem víc. 75 jich podalo protestní petici, ve které se ostře ohradili proti uvěznění svých kolegů. Bohužel pro ně tak učinili v době, kdy byl "Teror dán na pořad dne". Byli rovněž zatčeni a uvězněni.

Poslanec Osselin, přesvědčený dantonista, navrhl, aby byli postaveni před Revoluční tribunál. To by v podstatě znamenalo totéž jako poslat je rovnou na smrt. Jak nás ve shodě informují Ralf Korngold a Albert Mathiez[8], Robespierre tehdy vystoupil na jejich obranu. V průběhu revoluce tak učinil celkem třikrát[9]. Jeho intervence jim zachránila životy.

Girondisté si byli velmi dobře vědomi, komu vděčí za své přežití. Dokazují to četné děkovné dopisy, které Maximilienovi z vězení adresovali. Robespierrovi nepřátelé obvykle namítají, že to udělal pouze proto, aby si je zavázal a poté jich využil. To ovšem postrádá logiku, neboť dotyční byli již ve vězení a zbaveni veškeré moci.[10]

Celkem Maximilien zachránil životy mnoha poslanců, nejen girondistů, ale i reprezentantů takzvané Roviny.[11] To lze dodnes doložit díky děkovným dopisům, které mu psali.

3.2.2 Signatáři royalistických petic

V březnu 1794, to znamená přímo uprostřed Teroru, vznikly dvě royalistické petice. První podepsalo na 8 000 lidí, druhou dokonce 20 000. Mnozí tehdy žádali jejich potrestání. Robespierre se však postavil proti a podařilo se mu signatáře zachránit.[12] Tento krok je třeba ocenit i proto, že v té době sváděl boj s frakcemi hébertistů a dantonistů, kteří mohli tento jeho čin snadno použít proti němu.

3.2.3 Paní Alžběta

Alžběta Bourbonská byla sestrou popraveného krále Ludvíka XVI. V pokročilé fázi Teroru měla být i ona postavena před Revoluční tribunál. Je pravděpodobné, že se zločiny svého bratra a švagrové neměla nic společného. Osobně se domnívám, že důvodem jejího obvinění byla pouze snaha zbavit se všech, kdo byli královi blízcí. Robespierre se pokusil zachránit i ji. Bohužel neúspěšně. Collot d'Herbois, radikální člen Výboru pro veřejné blaho a budoucí thermidorián, mu v tom zabránil. Paní Alžběta byla popravena.[13]

3.2.4 Thouret

Pan Thouret byl bývalým členem Ústavodárného shromáždění. Obvinili ho z podílu na přípravě vzpoury ve věznicích. Robespierre se pokusil intervenovat v jeho prospěch, ani tentokrát však neměl úspěch. Jeho podpis je nicméně jediný, který chybí pod příkazem k Thouretovu zatčení[14].

3.2.5 Le Duc

Agent Výboru pro veřejné blaho, jistý Eve Demaillot, uvádí ve své knize, že byl Robespierrem vyslán do oblasti Loiret, aby tam prověřil podezřelé. Téměř všichni byli nakonec propuštěni. Mezi nimi byl i abbé Le Duc, nemanželský syn Ludvíka XV., který "vděčil za život Robespierrovi".[15]


Maximilien Robespierre

mladý Maxime
staženo z:


3.2.6 Pivolle

Robespierrův velmi schopný životopisec Ernest Hamel nás seznamuje s další zajímavou historkou. Vypráví, jak se jednou v jakobínském klubu obrátil na Robespierra s prosbou o pomoc jistý pan Pivolle. Jeden z jeho příbuzných byl zatčen a mohl se každým dnem ocitnout před Revolučním tribunálem. Robespierre se o věc začal zajímat, zjistil, že dotyčný se podle všeho stal obětí osobní msty - a zajistil jeho propuštění.[16]

3.2.7 Výbor pro spravedlnost

Jak vyplývá z výše uvedeného, Robespierre rozhodně nebyl lhostejný k nespravedlnosti, která se během Teroru bohužel často vyskytovala. Je tedy jen logické, že po nějakém čase přešel od zachraňování jednotlivců ke komplexnějším opatřením, která měla tuto nespravedlnost omezit.

21. prosince 1793 navrhl zřízení Výboru spravedlnosti, který měl přezkoumat případy všech zadržených, vyhledat mezi nimi nevinné a zajistit jejich propuštění. Jména členů Výboru měla být držena v tajnosti, aby se zabránilo jejich ovlivňování a uplácení příbuznými vězňů.

Tento Robespierrův návrh ovšem vzbudil odpor většiny členů Výboru pro obecnou bezpečnost i některých členů Výboru pro veřejné blaho. 6. prosince byl z iniciativy pozdějších thermidoriánů Billaud-Varenna a Barèra zamítnut.[17]

Tato iniciativa, byť neúspěšná, dokazuje, že skutečný Robespierre měl k oné tolik rozšířené představě "apoštola gilotiny" dosti daleko. Je velká škoda, že se o ní téměř nikde nepíše ani nemluví.

3.3 Robespierrovo chování očima současníků


Když jsme se již dotkli Robespierrových vlastních názorů a jeho činů během Teroru, zbývá nám k dokreslení celkového obrazu ještě prozkoumat, jak na něj nahlíželi jeho současníci. Dle mého názoru může být taková malá exkurze do zápisků pamětníků velmi užitečná pro rozšíření našich obzorů.

V této kapitole vás seznámím s výroky veřejně činných mužů napříč politickým spektrem, a to jak Maximilienových blízkých přátel, tak thermidoriánů. Postoje obou skupin jsou si často bližší, než by kdokoli očekával.

Jistý Reubell, jeden z Robespierrových odpůrců, nějaký čas po Thermidoru prohlásil: "Mohu mu vytknout jen jedno - byl příliš laskavý." [18] Paul Barras, jeden z nejdůležitějších thermidoriánů, napsal ke konci života ve svých pamětech: "Lituji jen dvou věcí, měl bych říci mám jen dvě výčitky svědomí, a to že jsem 9 thermidoru svrhl Robespierra a 13. vendémiairu vyzvedl Bonaparta."[19] Jiný thermidorián, Barère, o Maximilienovi řekl: "Nerozuměli jsme mu. Měl povahu velkých mužů a potomci mu tento titul neupřou."[20] A císař Napoleon, jehož postoj k Robespierrovi se mi jeví jako dosti nejednoznačný a proměnlivý, jednou konstatoval: "Kdyby byl Robespierre zůstal u moci, byl by zjednal pořádek a vládu práva bez větší sociální poruchy."[21]

Nyní popřejme sluchu pro změnu Maximilienovu příteli Jacques-Louisi Davidovi[22]. "Řeknou vám, že Robespierre byl zločinec, vymalují vám ho nejošklivějšími barvami, nevěřte jim. Přijde den, kdy dějiny poskytnou mu skvělé spravedlnosti." "Opakuji vám, byl to počestný občan. Den spravedlnosti dosud nepřišel, ale buďte ubezpečeni, že přijde."[23]

Jacques-Louis David

Jacques-Louis David


Já dávám panu Davidovi jednoznačně za pravdu a doufám, že "den spravedlnosti" přijde co nejdříve. Každopádně jsem připravená pro to udělat, co bude v mých silách. Jsem totiž přesvědčená, že by Evropa měla být náležitě vděčná mužům, kteří položili samé základy demokracie. A Maximilien Robespierre je beze sporu jedním z nich.

Jak už jsme viděli, povědomí, které o něm má většina lidí, je naprosto chybné. Mimochodem, tohoto muže, který se pro veřejnost pozdějších generací stane synonymem gilotiny, obvinili krátce po jeho smrti jeho nepřátelé - mezi nimi např. Billaud-Varenne - z umírněnosti.[24] Jaká ironie!



[1] MATHIEZ, Albert, Études sur Robespierre (1758-1794), studie Robespierre terroriste, Éditions sociales, Paris 1958, s. 73
[3] MATHIEZ, Albert, Francouzská revoluce, Mladá fronta, vydání první, Praha 1952, s.386
[4] HOTMAR, Josef, Dobrodružství Velké revoluce 1789-1799, Nakladatelství a vydavatelství Panorama, vydání první, Praha 1989, s. 188
[5] KORNGOLD, Ralf, Robespierre a čtvrtý stav, Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1948
[6] JAURÈS, Jean, Histoire socialiste de la Révolution française, tome VI: Le gouvernement révolutionnaire, Éditions sociales, édition revue et annotée par Albert Soboul, Paris 1972, poznámka Alberta Mathieze, s. 503
[8] KORNGOLD, Ralf, Robespierre a čtvrtý stav, Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1948; MATHIEZ, Albert, Études sur Robespierre (1758-1794), studie Robespierre terroriste, Éditions sociales, Paris 1958
[9] HAMEL, Ernest, Histoire de Robespierre, (d'après des papiers de famille, les sources originales et des documents entièrement inedits), tome troisième: La Montagne, chez l'auteur, 31, avenue Trudaine, Paris 1867
[10] MATHIEZ, Albert, Études sur Robespierre (1758-1794), studie Robespierre terroriste, Éditions sociales, Paris 1958
[11] Rovina: jinak také Bažina, poslanci, kteří nepatřili k žádnému politickému uskupení a obvykle se přidávali na stranu těch, kteří byli zrovna u moci.
[12] Ibid, SOLET, Bertrand, Robespierre, Édition Duculot, Paris-Gembloux 1983
[13] MATHIEZ, Albert, Études sur Robespierre (1758-1794), studie Robespierre terroriste, Éditions sociales, Paris 1958
[14] Ibid
[15] Ibid, s. 77
[16] HAMEL, Ernest, Histoire de Robespierre, (d'après des papiers de famille, les sources originales et des documents entièrement inedits), tome troisième: La Montagne, chez l'auteur, 31, avenue Trudaine, Paris 1867
[17] Ibid, MATHIEZ, Albert, Études sur Robespierre (1758-1794), studie Robespierre terroriste, Éditions sociales, Paris 1958
[18] Ibid, s. 88; KORNGOLD, Ralf, Robespierre a čtvrtý stav, Nakladatelské družstvo Máje, Praha, 1948, s. 65
[19] Ibid, s. 341
[20] Ibid, s. 324
[21] Ibid, s. 170
[22] David, Jacques-Louis: nejvýznamnější malíř francouzského klasicismu (např. obraz Zavražděný Marat). Politicky činný, člen Výboru pro obecnou bezpečnost. Byl Robespierrovým přítelem, po Thermidoru ho ale zapřel, aby si zachránil krk. Později maloval i pro Napoleona (obraz Korunovace císařovny Josefíny).
[23] KOSTKA NEUMANN, Stanislav, Maxmilián Robespierre, Populární čtení historicko-politické, Nakladatelství Otto Girgal, Praha, 1927, s.207
[24] MATHIEZ, Albert, Études sur Robespierre (1758-1794), studie Robespierre terroriste, Éditions sociales, Paris 1958
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Malý politický průzkum: komu fandíte?

girondistům 14.4% (28)
jakobínům 33.5% (65)
kordeliérům 8.8% (17)
feuillantům 8.2% (16)
royalistům 20.1% (39)
je mi to jedno 14.9% (29)

Komentáře

1 louisa1789 louisa1789 | Web | 1. listopadu 2010 v 19:37 | Reagovat

Moc děkuji za takový článek a souhlasím, že Evropa by měla být Maxovi velmi vděčná :-)

2 Kate Kate | 12. prosince 2010 v 21:16 | Reagovat

zajímavé

3 Adûnakhor Adûnakhor | 22. prosince 2010 v 21:24 | Reagovat

Zajímavý článek, přesto doporučuji přezkoumat projevy pana de Robespierre v případu Lyon. On totiž občan Robespierre byl hlavně prozíravý politik a pokud někomu zachraňoval krk, nedělal to kvůli své dobrotě, ale kvůli vlastním cílům. Hlavně, pokud zrovna potřeboval poštvat umírněné proti Hébertistům, které považoval za arcizrádce republikánských ctností.

4 Jan Jan | E-mail | 22. prosince 2010 v 22:40 | Reagovat

[1]: Taky si myslím :-)

5 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 6. ledna 2011 v 19:08 | Reagovat

[1]:[4]: Děkuju moc, takovéhle reakce mi vždycky udělají radost:-)

[3]: Celá ta záležitost s Lyonem je mi poměrně podrobně známá, jen si nejsem tak úplně jistá, které projevy konkrétně máte na mysli... Patrně ty proti jednání hébertistů v Lyonu? To, že hébertisty Maximilien Robespierre neměl vůbec v lásce, je naprostá pravda - ne že bych jeho postoj nesdílela. Jejich jednání v Lyonu rozhodně mé sympatie nevzbuzuje. A ani další jejich činy a postoje.
Jen by mě zajímalo, v jakém z případů uvedených v tomto článku mohla podle vás záchrana dané osoby Maximilienovi nějak posloužit. V případě politicky bezvýznamných jednotlivců jako byl pan Pivolle mohl všeho všudy získat vděčnost jejich rodin. Tím, že zachránil krky girondistickým poslancům, si rozhodně nijak nepomohl, naopak se tím vystavil nemalému riziku - zastávat se těchto lidí bylo tehdy všechno, jen ne populární. Ani pokus o pomoc paní Alžbětě mu u radikálních kolegů zajisté body nezískal. Skuetečně netuším, jaké vámi naznačené cíle by tady Maximilien Robespierre mohl sledovat.

6 Adûnakhor Adûnakhor | 23. ledna 2011 v 15:51 | Reagovat

Ne, mám na mysli ty, které si žádaly pomstu Chaliera.

7 Theo Theo | 15. září 2011 v 8:18 | Reagovat

Můj názor na Neúplatného by se od autorčina, mírně řečeno, poněkud lišil. Myslím, že film Francouzská revoluce (La Révolution française; FR, IT, DE, CND 1989), jej i ostatní postavy Revoluce vylíčil poměrně zdařile a věrně. (Dá se stáhnout na www.uloz.to!)
http://www.csfd.cz/film/14244-francouzska-revoluce/
Pro zájemce ještě odkaz na jiný článek o Robespierrovi:
http://napoleonika.cz/content/view/152/10/lang,cz/
Mimochodem, parlamentní archiválie lze dohledat na: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k49591g

8 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 15. září 2011 v 9:50 | Reagovat

[7]: Za prvé - díky za ten článek, mám pocit, že už jsem ho sice četla (informace o Maximovi hledám na internetu poměrně často) - což nemění nic na faktu, že je překvapivě dobrý. Patrně na tom mají zásluhu zdroje, z uvedených mám tři prostudované, především Korngoldova Robespierra a čtvrtý stav - a s jistými výhradami  i Manfredovy Tři podobizny - mohu každému doporučit.
Co se týče filmu, tady se neshodneme, první dva díly považuji za dost věrohodné, ovšem o 3. a 4. už se to říct nedá, především závěr je vysloveně odfláknutý, Maxův pád a Thermidor se nikdo neobtěžuje vysvětlit. Důvodem bude asi fakt, že tyto díly mají jiného režiséra.
[7]:[6]:Především ovšem děkuji za poslední odkaz, rozhodně ho prostuduji. Mám doma sice souborné vydání Robespierrova díla, ovšem projev, který zmiňuje kolega Adûnakhor, jsem v něm nenašla. Třeba budu mít tady větší štěstí...

9 Theo Theo | 15. září 2011 v 20:39 | Reagovat

[8]: Těmi parlamentními archiváliemi Francouzské národní knihovny je obtížné se prokousat. Kolega Adûnakhor by měl uvést něco, co by hledání usnadnilo, např. datum kdy byla řeč pronesena. Lze také hledat pomocí klíčových výrazů ve vybraném oddíle, ale nemám ponětí, jaký v tomto případě zvolit.

Ten FILM by stál za samostatnou debatu. Děj by měl držet pohromadě díky scénáři, ne režisérům. Nebude to tím, že jsi v něm nenašla to vysvětlení, které považuješ za správné? :-)

Právě jsem si objednal knížku Simona Schamy "Občané", na niž jsem slyšel pět jen samou chválu. Tak jsem zvědav, co se tam dozvím o Tvém "miláškovi" Maxovi.

10 Theo Theo | 20. září 2011 v 18:18 | Reagovat

[8]: Na těch www.napoleonika.cz jsem našel (ve fóru "Historie, bitvy a události", téma: "Maximilien Robespierre") ODKAZ ještě na jiný článek, který se Ti už asi tolik líbit nebude: http://imageshack.us/f/68/robespierrex5.jpg/
Zavdal tam podnět, nicméně diskuse se moc nerozběhla. :-|

11 Julie Francoise Julie Francoise | 27. září 2011 v 9:13 | Reagovat

[9]: Samozřejmě, film by MĚL držet pohromadě díky scénáři. Já zkrátka konstatuji, že druhé dva díly jsou dle mého názoru horší než první dva. Proč, toť otázka. Samozřejmě můj pohled může být ovlivněn tím, že s interpretací událostí ve filmu nesouhlasím, domnívám se ale, že bylo opomenuto opravdu mnoho důležitých skutečností (především úloha odvolaných prokonsulů v Thermidoru, která byla rozhodující) - naproti tomu je věnován prostor scénám jiným, která jsou z historického hlediska nevýznamné, ovšem divácky atraktivní (např. scény ze všedního života královské rodiny, neříkám, že do filmu nepatří vůbec, to rozhodně ne, ale dle mého mínění jich bylo příliš).
Ke knize pana Schamy - tady se mi chce říct: "Ach jo!" Totiž, já chápu, žes na ni zatím slyšel pět jen samou chválu - jenže ono dost záleží na tom, s kým se bavíš. Já na ni mám taky dost referencí - a jsou všechno, jen ne pozitivní. O Maxovi se tam nedozvíš nic pěkného, to Ti můžu říct rovnou - podle toho, co je mi známo, je tato kniha jakousi "biblí" royalistů - takže si umíš představit, že u jakobínů si příliš sympatií nezískala.

12 Julie Francoise Julie Francoise | 27. září 2011 v 9:20 | Reagovat

[10]: Tenhle článek se mi samozřejmě narozdíl od prvního Tebou doporučeného nelíbil. Je to ukázkové zjednodušování dějin bulvárního charakteru. Jako by snad Max vymyslel a zorganizoval Teror...!
Jen mě zaráží jedna věc - totiž, vzhledem k úpravě, stylu, slovní zásobě a autorovi článku jsem si téměř jistá, že pochází z History revue či příbuzného časopisu. Neříkal jsi mi ale nedávno, že History odsuzuješ?

13 Theo Theo | 29. září 2011 v 23:13 | Reagovat

[11]: Aha, budu tedy opatrný, ale modlit se z ní tak jako tak nemíním. Už jsem ji dostal a namátkou do ní nahlédl, zmiňuju to jinde. O Maxovi jsem však zatím nečetl. Rozevřel jsem ji pokaždé náhodně a zaujala mne jiná vyprávění (prosazování Figarovy svatby, příčiny masakru při útoku na Tuilerie, Dantonova tajná vyjednávání s monarchy ohledně propuštění Marie-Antoinetty,…).

14 Theo Theo | 29. září 2011 v 23:16 | Reagovat

[12]: Na to je vcelku jednoduchá odpověď. Ani ten první ani tento jsem nemínil jako doporučení, nýbrž jen tak k přečtení - nejlépe pospolu, aby vynikla jejich protikladnost. Ve skutečnosti bych byl asi kritický k oběma, ale šlo mi spíš jen o to, že líčí nějaký obraz, o němž je možné (a zde bych řekl i nezbytné) polemizovat. Proto mne také zklamalo, že v tom námětu na www.napoleonika.cz nevznikla žádná diskuse. (Zahlédl jsem tam ještě téma k FILMU „Francouzská revoluce“, ale ani tam nic moc. – Zjistil jsem však aspoň při té příležitosti, že ne všechny oddíly fóra jsou otevřené výlučně uživatelům.)

15 Glosator Glosator | 1. října 2011 v 23:38 | Reagovat

Vaše teorie mají dvě vady. Jednak nejste schopna vysvětlit, proč pádem Robespierra a jeho druhů teror opravdu skončil. Dále tvrdíte, že "revoluce skončila" ale např. revoluční kalendář trval a nezměnil se ani postoj k "emigrantům,." Jinak, Fouche na čas zmizel a živil se bůhví jak, potíže měl i brigádní generál Bonaparte.
A další zajímavost, Tallienovi později pomohli dva muži, jedním byl zmiňovaný Fouché a druhým byl Talleyrand.

16 Paul Blageque Paul Blageque | E-mail | 11. prosince 2011 v 2:01 | Reagovat

Ad primo- velmi schopný právník a advokát. Ad secondo- již 1791 navrhuje zrušení trestu smrti! Ad tercio- prosazuje skromnost u vedoucích funkcionářů státních- sám velmi prost, takřka chud. Ad quatro- k zavedení trestu smrti donucen silným řáděním kontrarevoluce 1792-93. Zatýká Fouchého, řka- proboha- on byrevoluci v krvi utopil(Nantes!). Brojí proti vývozu revoluce a předpovídá "Bonapartismus". Je navýsost spravedlivý, "NEPODPLATITELNÝ", jak je nazýván. Již jen to stojí za jeho oslavení a proto slavím jeho narozeniny a den smutku- jeho vraždu kontrarevolučními thermidoriány. Paul, Jacobin de Paris de honneur

17 Kristian haulik Kristian haulik | 9. dubna 2013 v 13:50 | Reagovat

buh  s   tebou bratre  jakobine!       robbespierre  byl  trochu  moc    kruti  ale  jinak  bych   ho  nenazval   tyranem.

18 Kristian haulik Kristian haulik | 10. dubna 2013 v 14:38 | Reagovat

odporucuji  clanek "robbespierre and the  teror"  na  today history.

19 Viktor Viktor | 13. října 2013 v 22:24 | Reagovat

Je tady nějak moc royalistů!

20 Julie Françoise Julie Françoise | 3. listopadu 2013 v 9:56 | Reagovat

[17]: No, zrovna slovo krutost bych v souvislosti s Robespierrem opravdu nepoužila.

[19]: Moje řeč, občane! Bohužel. Ale není to jen tím, že o sobě oproti jakobínům dávají víc vědět...?

21 Maillard Maillard | E-mail | 2. září 2015 v 15:49 | Reagovat

Snažit se vyvinit Robespierra z odpovědnosti za Teror je jako tvrdit, že Husák nemohl za normalizaci. Období jeho vlády se s obdobím Teroru skoro přesně shoduje a byl to on, kdo navrhl a prosadil tzv. prairialový zákon o prohloubení Teroru (10.6.1794), který odmítl podepsat (kromě dalších členů VOB) dokonce i Saint-Just. Tento zákon urychlil popravy „nepřátel revoluce“ tím, že zrušil institut obhajoby a svědectví při procesech, takže například v Paříži bylo na jeho základě popraveno od jeho schválení do Thermidoru, tedy za měsíc a půl, víc osob, než od založení Revolučního tribunálu v dubnu 1793 do června 1794. Omlouvat Robespierra z hlavního podílu na Teroru tím, že občas někoho zachránil před gilotinou, je taky nesmyslné – takhle si každý diktátor potvrzuje svou moc, že milostivě někomu daruje život. I zářijoví vrahové občas některému z masakrovaných vězňů nepodřezali krk. Ovšem když si pročítám vámi uváděné zdroje, tak se vlastně vašemu obhajování Robespierra ani nedivím – téměř všechno jsou to marxističtí historikové a těm je svými metodami Robespierre samozřejmě ze všech tehdejších revolucionářů (po smrti Marata) nejbližší. Docela by mě zajímalo, jestli jste četla některé práce roajalistických (Schamovi Občané to ale určitě nejsou!) historiků jako Taine nebo Lenotre, podle kterých je revoluce a především období Teroru samozřejmě jenom nepřetržitou sérií zločinů a odpadem dějin. I pro mě jsou tyto knihy dost tendenční, ale zase se tam objevují materiály z archivů, které bych u historiků-marxistů těžko našel. Je třeba si skládat názor prostě z nejrůznějších zdrojů tak, aby člověk pro něj měl co nejkomplexnější možné podklady.    
Robespierrovy myšlenky ohledně teroru interpretujete takto: Teror je nezbytný, protože bez něj by slušní lidé byli vydáni napospas zločincům, a je třeba, aby byl prováděn co nejméně nespravedlivě. Jenže ono to bylo v naprosté většině případů přesně naopak: byl prováděn nespravedlivě a většinou slušní lidé byli vydáni napospas zločincům (tím nemyslím jen některé členy VOB, ale především členy Revolučního tribunálu, které ovšem VOB jmenoval). V pařížských archivech, z nichž čerpají někteří historikové, jsou stovky otřesných případů, kdy stačilo, aby nějaká pradlena nebo trhovkyně řekla, že za krále bylo líp, nebo vykřikla na ulici Ať žije král, nebo někdo pozdravil Dobrý den, pánové a už je čekala gilotina. Za spiknutí byli popravováni rozklepaní starci, hluché stařeny, ženy z lidu, dokonce i děti. Já si naopak myslím, že Teror revoluci zastavil, protože zlikvidoval téměř všechny revoluční síly (girondisty, zběsilé, hébertisty, dantonisty) a potoky krve odradil od revoluce široké vrstvy obyvatel, takže když v thermidoru došlo na poslední relevantní revoluční sílu robespierrovce, která Teror prosazovala, tak si skoro všichni oddechli.

22 Julie Françoise Julie Françoise | 26. září 2015 v 16:41 | Reagovat

[21]: Než odpovím na celý váš komentář, ráda bych předeslala, že výše uvedený článek jsem psala jako osmnáctiletá gymnazistka, což má na kvalitu jeho argumentační strategie samozřejmě vliv. Kdybych měla něco podobného vytvořit dnes, po čtyřech letech studia historie na vysoké škole, vypadalo by to jinak. A patrně by bylo na místě to udělat.
Máte pravdu v tom, že argumentovat případy jednotlivých zachráněných podezřelých skutečně nebyl dobrý nápad, to není relevantní důkaz. Bod pro vás. Když se nad tím zpětně zamýšlím, tahle kapitola byla patrně jedním z nejslabších míst oné seminární práce, zpětně nechápu, proč jsem zveřejnila zrovna ji.
Máte pravdu v tom, že je třeba znát různé pohledy na věc, proto čtu Fureta, který, ač kdysi byl sám komunista, se později stal ostrým kritikem marxistické interpretace VFR - a chodím na přednášky doc. Tinkové, která sympatizuje s Girondou. Rukama mi prošel i vámi zmiňovaný Lenotre, stejně jako jsem si kvůli své bakalářské práci přečetla některé dobové royalistické texty (hlavně abbého Proyarta a Montjoie, což je co do protirevolučních výpadů mimořádně výživné). Je ale pravda, že v době psaní seminárky na střední škole jsem tohle načtené opravdu neměla, se studiem VFR jsem tehdy začínala.
Teď k dalším vašim argumentům - je vám jistě známo, že Teror nezačal zákonem prairialu, ale zákonem o podezřelých o mnoho měsíců dříve, stejně jako to, že tento zákon nebyl Robespierrův výtvor, nýbrž že byl vynucen zdola radikály v Komuně a sansculotty. Zákon prairialu samotný rozhodně neschvaluju - a přiznám se vám, že jsem si dodnes nedokázala uspokojivě odpovědět na otázku, co Robespierra k jeho prosazení vedlo. Ostatně v tomto směru nejsem jediná.
Je ale třeba si uvědomit několik skutečností. Ano, máte pravdu, že tento zákon vedl k obrovskému nárůstu počtu obětí v Paříži. Už ale neuvádíte, že o něco dříve byl přijat zákon ze 14. dubna, který veškeré politické procesy přesouval právě do Paříže. Existovaly z něj sice výjimky (např. pro komisi v Orange), mnoho jich ale nebylo. Tedy zatímco počet poprav v Paříži rapidně narostl, ve zbytku Francie naopak zásadně poklesl právě proto, že se procesy přesunuly do hlavního města. Pokud se tedy na dobové statistiky podíváme v celofrancouzském kontextu, zjistíme, že v průměru v době po prosazení zákona prairialu bylo obětí méně (!) - právě díky centralizaci represe.
Musím rovněž odmítnout tvrzení, že by mezi oběťmi pařížského tribunálu byly děti. Je pravda, že šílenci typu Carriera v Nantes opravdu někdy dali popravit nezletilé (pokud vím, mezi oběťmi jeho topení v Loiře byli i chlapci ve věku dvanácti či třinácti let, což je ostudné), v Paříži k tomu ovšem nedocházelo. To, že se někdy tvrdí opak, patrně souvisí s případem mladé služky popravené v červnu 1794, která vypadala na čtrnáct, ač jí bylo tuším osmnáct. Tehdy se z davu ozvalo volání: "Děti ne!"
Je pravda, že mezi oběťmi Teroru bylo mnoho takových, kteří si svůj osud nezasloužili - což souvisí s tím, že Teror často vykonávali jedinci pochybných morálních kvalit. Většinu z těch nejkrvelačnějších typu Collota, Fouchého či Carriera mimochodem najdeme mezi thermidoriány.
Otázka ovšem zní - kdyby se k moci dostaly jiné frakce revolucionářů, chovaly by se jinak? Lze o tom úspěšně pochybovat - stačí si připomenout jednání girondinů při federalistických povstáních a později během Bílého teroru.

23 Ondřej Ondřej | 28. září 2015 v 13:15 | Reagovat

Maxmiliena Robespierra nelze nazývat tyranem nýbrž demokratem

24 Matěj Matěj | 25. listopadu 2015 v 18:07 | Reagovat

výborné

25 Maillard Maillard | E-mail | 1. března 2016 v 16:46 | Reagovat

[22]:Po delší době pokračuji v naší debatě na dálku o Francouzské revoluci. Zkusím reagovat na některé informace ve vašem komentáři, na které mám odlišný názor:
Nejdříve bych chtěl poznamenat, že já (na rozdíl od vás i od doc. Tinkové) nejsem výhradní sympatizant žádné tehdejší revoluční frakce, beru Francouzskou revoluci (1789-1799) jako nejvýznamnější a nejzajímavější období dějin a mé sympatie patří různým osobnostem v různých fázích revoluce a zohledňuji přitom jejich názory a činy a ne politickou příslušnost. Proto můžou být mými oblíbenci například Lafayette, Barnave, Vergniaud, Jacques Roux, Desmoulins, Lebas, Carnot, Cambon, mám dokonce slabost i pro takového Talliena, který změnil dějiny i sebe kvůli lásce k ženě.
Mám k dispozici údaje, podle nichž bylo za Teroru ve Francii popraveno 41 dětí. A tím nemyslím jejich masové popravy ve Vendeé ani 45 umlácených dětí za zářijových masakrů, ale oficiální popravy gilotinou.
Píšete, že „nejkrvelačnější jedinci“ byli mezi thermidoriány – to je naprosté zjednodušení, protože thermidoriány byli v Konventu vlastně skoro všichni kromě pár robespierrovců, protože prakticky všechny frakce byly jejich terorem postiženy a po prosazení prairialového zákona ještě více ohroženy. A už nedodáváte, že právě ti „nekrvelačnější jedinci“ byli po Thermidoru odsouzeni k smrti nebo vyhnanství.
Já si myslím, že jiné frakce (kromě hébertistů) by se chovaly jinak než Robespierre a spol. Určitě by girondisté ani dantonisté (oběma frakcím byla přece vyčítána přílišná umírněnost) neprosazovali takový nesmyslný teror jako robespierrovci. A dávat bílý teror do souvislosti s girondisty je nefér, protože dobře víte (a jak už název napovídá), že v něm hlavní roli hráli monarchisté (i když je jasné, že se částečně připojily i další vrstvy národa, které byly postiženy krutými represemi za Teroru). A taky dobře víte, že federalistická povstání byla vyvolána zatčeními a popravami girondistů v Paříži i v provinciích a taky se na nich podíleli všichni odpůrci jakobínů, nejen girondisté.
A co vedlo Robespierra k prosazení prairialového zákona? To je přece jednoduché – udržení a utužení diktatury. Každý krvavý diktátor má tím víc nepřátel, čím větší část společnosti jeho teror postihuje, a s rostoucím počtem nepřátel musí teror víc a víc stupňovat, aby se udržel u moci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.