Jsem celebrita!

7. července 2010 v 15:59 | Julie |  próza
aneb můj fejeton číslo dvě, který sice prohrál v hlasování, ale podle mé maličkosti má o něco lepší pointu než ten minulý, i když je trochu hůř napsaný... Téma bylo nákupy.

Jsem celebrita!


Zamyšleně svraštím čelo. Ovšem ne moc, nechci riskovat vznik vrásek. Co si mám obléct na tu sobotní party? Sejde se tam pomalu celá pražská smetánka a mou povinností je dobře reprezentovat sebe i svou rodinu. Co takhle ty lila šaty za pětadvacet tisíc, které jsem onehdy viděla v jednom butiku v Pařížské? Ne, počkat, neříkala náhodou moje kamarádka Linda, manželka úspěšného fotbalisty, že ona má šaty za třicet? Rozhodně si nemohu dovolit vypadat proti ní jako socka. Asi bych se měla poradit se svou osobní stylistkou...

Předpokládám, že už vám došlo, kdo jsem. V.I.P. neboli very important person neboli velmi důležitá osoba. Dalo by se říct celebrita. Vy nad tím vrtíte hlavou? To vám ještě nikdo nevysvětlil, jak se pozná celebrita? Tak dobře poslouchejte. Bod A: celebrita je osoba, která nakupuje zásadně ve značkových buticích, má vilu s bazénem a nikdy se na veřejnosti neobjeví v jednom modelu dvakrát. Bod B: celebrita je osoba, která vystřídá za život alespoň padesát partnerů a nikdy o tom neopomene informovat média. Případně osoba, která bulváru detailně vylíčí, jak v patnácti letech prováděla perverzní sexuální hrátky s o deset let starším učitelem a načapal je při tom školník.

Jen pro ilustraci - celebrita je například můj kamarád Pepa, slavný popový zpěvák. Pravda, když ho jednou nešťastnou náhodou zaslechl náš kanárek, utrpěl šok a celý týden odmítal žrát - ale pubertální slečny z něj šílí, koncerty má vyprodané a v rádiu hrají jeho hity třikrát za týden. Nebo Lindin manžel, slavný fotbalový útočník. Nebo moje známá Aneta, která sice nehraje fotbal ani nezpívá, zato má ale tu největší a nejdražší sbírku značkových kabelek v republice. Nebo já, přirozeně.

Možná se teď pozastavíte nad tím, proč mám tedy na sobě sukni značky second hand a boty z tržnice. Abyste rozuměli, jsem tady inkognito. Často je totiž nepříjemné objevit se na ulici coby celebrita. Lidé vás v lepším případě žádají o autogram, v horším o příspěvek na charitu. Někdy je proto dobré předstírat, že nejste součástí horních deseti tisíc, ale dolních deseti milionů.

Zapadnu do mrňavého obchůdku s potravinami. Jsem zvědavá na to, kde nakupuje plebs. No to je hrůza! Za kasou stará a nenalíčená prodavačka, v regálech odporně laciné zboží. Sem by nevkročila ani nejnižší asistentka mého zahradníka!

Je ovšem zábavné pozorovat chudinu, jak porovnává ceny různých výrobků a pak klade ty nejpřijatelnější do otřískaných nákupních košíků. Konečně, i někteří králové se občas vydávali v přestrojení mezi prostý lid, tak proč bych to nemohla udělat já, V.I.P.?

Nenápadně se přitočím k regálu s pečivem. Naberu několik rohlíků. Hbitě je ukryju pod bundou a než se letitá prodavačka stačí vzpamatovat, pádím pryč z krámu. Zastavím se až v průjezdu za pátým rohem a hlasitě oddechuji.

Tak fajn, konec legrace. Nejsem žádná celebrita. Nemám vilu s bazénem ani osobní stylistku, jen tři vysoké školy a renomé uznávané vědkyně. Ty rohlíky jsem neukradla pro pobavení. Nemám je čím zaplatit. Zbývají mi ještě tři dny do výplaty.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.