O Červené Karkulce

11. května 2010 v 10:40 | Julie |  vtípky a komiksy

O Červené Karkulce

aneb Čtyři vraždy stačí, drahoušku!


žánr - realistická vícegenerační symbolicko-sociální pohádka

!!! Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy varuje: tento text může ohrozit mravní výchovu dětí!!!

Za sedmero horami a sedmero lesy žila jedna malá holčička, které říkali Červená Karkulka, kvůli čepečku, který jako malá nosívala. Jednoho krásného dne se Červená Karkulka procházela lesem a potkala vlka. Jelikož se ta lesní šelma jevila jako velmi komunikativní, holčička se rozhodla svěřit se jí se svým trápením.

"Představ si, že mám starou babičku, která je pořád špatně naložená, otravná až hrůza - a navíc lakomá!" postěžovala si. "Zoufale nutně potřebuju nový mobil a nové značkové tenisky - a ona mi je za žádnou cenu nechce koupit, i když je šíleně bohatá!"

Bystrého vlka okamžitě napadlo přímo dokonalé řešení. "Co kdybych zašel k tvojí babičce a sežral ji?" navrhl Karkulce. "Pak přijdeš ty a najdeš její závěť. Jsi doufám její jediná dědička?"


"Ne, mám ještě malou sestřičku. Ale to nevadí, můžeš jí přece sežrat taky!"

"S potěšením," usmál se vlk. "Určitě si na ní pochutnám víc než na tvojí babičce."

Rozloučili se a vlk se honem rozběhl za babičkou. Skočil oknem do její ložnice a slupnul ji jako malinu (i když tak dobře tedy nechutnala).

Za chviličku přišla Červená Karkulka. Měla velkou radost, když viděla, že její babička už je sežraná a honem se pustila do hledání závěti. Netrvalo dlouho a držela ten posvátný dokument v ruce. Objala vděčně vlka a hned se spolu vydali ke Karkulce domů, kde vlk honem zbaštil její mladší sestřičku - a z Červené Karkulky byla rázem babiččina univerzální dědička.

Nadmíru spokojená holčička se chtěla ihned vydat k notáři. Jenže chudák vlk byl úplně zničený. Babiččino staré a tvrdé maso ho příšerně tlačilo v žaludku. A tak se natáhl v zahradě pod strom a okamžitě usnul.

Červená Karkulka využila získaný čas, aby si promyslela, co dál. Rychle si uvědomila, že se v žádném případě nechce o své dědictví s vlkem dělit. Takže by to chtělo se ho honem nějak zbavit. Ale jak? Moment… To je ono!

Karkulka se zvedla a rozběhla se k myslivci. "Pane, zachraňte mě!" zvolala dovedně předstírajíc velikou hrůzu. "K nám domů se vloupal strašný zlý vlk. Sežral moji ubohou malou sestřičku a mě málem taky! Naštěstí jsem stihla utéct. Jenže on se natáhl v naší zahradě a nechce se odtamtud hnout, takže se nemůžu vrátit domů. Prosím vás, pomozte mi! Zastřelte ho!"

Jenže ouha. Myslivec byl poněkud perversní. Přesněji řečeno pedofilní. Červená Karkulka, krásná, přitažlivá a teprve dvanáctiletá dívenka se mu velice líbila.

"Je mi líto, slečno, ale nemohu pro vás nic udělat", prohlásil vážně. "Vlci jsou chránění zákonem. Nemůžu ho zastřelit. Leda že by… Leda že by…"

"Leda že by co?"

"Leda že byste mi dala své pannenství!"

Červená Karkulka si oddechla. Bála se, že na ní bude chtít peníze. Ale pannenství naštěstí nic nestojí. Takže - žádný problém! Nechala ho tedy, ať na ní uspokojí své choutky. Po aktu vzal myslivec pušku a vydal se zastřelit ubohého spícího vlka.

Červená Karkulka, spokojená tak jako ještě nikdy v životě, se honem rozběhla k notáři. Dostala své dědictví - dělalo to rovných sto milionů - a v eurech! Mohla si tedy konečně začít užívat života. Jenže ouha - pořád tu byl ještě myslivec. Ten starý nemrava se do půvabné dvanáctileté Červené Karkulky vášnivě zamiloval. Ze začátku jí to velice lichotilo. Ale rychle změnila názor. Myslivec byl totiž tlustý, mrňavý, měl příšerný obrovský nos - a ještě ke všemu byl chudý. Kdo by chtěl takového milence? Karkulka rozhodně ne. Brzy pochopila, že nemá nic, co by ji mohlo přitahovat - žádná luxusní auta, ani jednu vilu, žádné diamanty, žádné služebnictvo… A jeho nos! A ta zubní protéza! Zkrátka, bylo třeba se ho zbavit.

Což nebyl pro tak zkušenou vražedkyni jako malá Červená Karkulka žádný problém. Tentokrát ani nezkoušela vymyslet nějaký obzvlášť originální a fikaný způsob. Prostě a jednoduše ho otrávila. Trocha arseniku - a bylo to!

Konečně byla volná. Koupila si nový mobil a nové značkové tenisky - samozřejmě ty nejdražší, co se daly sehnat. A začala si užívat života. Přestěhovala se do obrovské vily s bazénem a sedmi koupelnami, ve dne spala, v noci vymetala ty nejdivočejší večírky a nikdy, ale vůbec nikdy se nemusela ani přiblížit k něčemu, co by se dalo nazývat práce.

A tak malá milionářka vyrostla. Měla mnoho milenců - a pak konečně potkala muže svého života. Byl hezký, chytrý, sympatický, finančně zajištěný a s vyřešenou minulostí - zkrátka naprosto dokonalý. Vzal si Červenou Karkulku za ženu a žili spolu šťastně v její obrovské vile. A jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes.

Mravní naučení (dle vzoru Charlese Perraulta): Děvčata, buďte potvory, jak nejvíc to jde. Čeká vás báječný život - stejně jako Červenou Karkulku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pax pax | 21. října 2011 v 2:41 | Reagovat

wow ! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.