Chant du départ - Píseň na odchod

14. května 2010 v 11:29 | Julie |  Velká francouzská revoluce
 Představte si následující situaci:

Je 14. července 1794 a revoluční Francie si připomíná dobytí Bastily. Kdo si v té chvíli uvědomuje, že Revoluce se pomalu, ale jistě, blíží ke svému konci? Že za pouhé dva týdny bude Robespierre mrtev, k moci se dostane banda bezcharakterních zbohatlíků, kteří se budou zajímat o vše, jen ne o lid, že to slavné dílo zvané Revoluce se na dlouhé roky zřítí do propasti, i když něco málo z něj přece zůstane?

Ne, nevědí to, možná to vědět ani nechtějí, samozřejmě mimo krvelačné prokonzuly a všechny ostatní spiklence, kteří vytrvale pracují na pádu revoluční vlády. Ale dost již o tom. Chcete-li vědět víc, přečtěte si můj článek Velká francouzská revoluce - 2. díl. Nebo spíše články Tereza Cabarrusová, žena, pro kterou padla Republikaa Kdy skončila Velká francouzská revoluce?

Právě v této době je složen Chant de départ, Píseň na odchod. Autorem textu je Marie-Joseph Chénier, hudbu napsal Étienne Nicolas Méhul.

Vzápětí bude nazván "bratrem Marseillaisy". Robespierre ho označí ze "grandiózní poezii, která přesahuje vše, co kdy ten girondista Chénier udělal". Původní název zněl Hymna svobody, ten současný dal písni právě Robespierre. Píseň na odchod je okamžitě rozeslána všem čtrnácti revolučním armádám.

Stane se oficiální hymnou císařství, bude znovu oživena během první světové války a rovněž během předvolební kampaně francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing v roce 1974.

Co se týče mé maličkosti, mám pro Chant de départ slabost, kdybych si měla vybrat mezi ním a Marseillaisou, byla by to těžká volba. Jako by byl určitým epitafem Revoluce. Stvořený v samém jejím konci, ale přesto nádherný.

Ještě poznámka: text písně i informace o ní byly převzaty z francouzské wikipedie.


Chant du départ

La victoire en chantant nous ouvre la barriere.
La Liberté guide nos pas.
Et du nord au midi, la trompette guerriere
A sonné l'heure des combats.
Tremblez, ennemis de la France,
Rois ivres de sang et d'orgueil !
Le Peuple souverain s'avance ;
Tyrans descendez au cercueil.

Chant des guerriers
(Refrain)

La République nous appelle
Sachons vaincre ou sachons périr
Un Français doit vivre pour elle
Pour elle un Français doit mourir.

Une mere de famille

De nos yeux maternels ne craignez pas les larmes :
Loin de nous de lâches douleurs !
Nous devons triompher quand vous prenez les armes :
C'est aux rois a verser des pleurs.
Nous vous avons donné la vie,
Guerriers, elle n'est plus a vous ;
Tous vos jours sont a la patrie :
Elle est votre mere avant nous.

(Refrain)

Deux vieillards

Que le fer paternel arme la main des braves ;
Songez a nous au champ de Mars ;
Consacrez dans le sang des rois et des esclaves
Le fer béni par vos vieillards ;
Et, rapportant sous la chaumiere
Des blessures et des vertus,
Venez fermer notre paupiere
Quand les tyrans ne seront plus.

(Refrain)

Un enfant

De Barra, de Viala le sort nous fait envie ;
Ils sont morts, mais ils ont vaincu.
Le lâche accablé d'ans n'a point connu la vie :
Qui meurt pour le peuple a vécu.
Vous etes vaillants, nous le sommes :
Guidez-nous contre les tyrans ;
Les républicains sont des hommes,
Les esclaves sont des enfants.

(Refrain)

Une épouse

Partez, vaillants époux ; les combats sont vos fetes ;
Partez, modeles des guerriers ;
Nous cueillerons des fleurs pour en ceindre vos tetes :
Nos mains tresseront vos lauriers.
Et, si le temple de mémoire
S'ouvrait a vos mânes vainqueurs,
Nos voix chanteront votre gloire,
Nos flancs porteront vos vengeurs.
(Refrain)

Une jeune fille

Et nous, sours des héros, nous qui de l'hyménée
Ignorons les aimables nouds ;
Si, pour s'unir un jour a notre destinée,
Les citoyens forment des voux,
Qu'ils reviennent dans nos murailles
Beaux de gloire et de liberté,
Et que leur sang, dans les batailles,
Ait coulé pour l'égalité.
(Refrain)

Trois guerriers
Sur le fer devant Dieu, nous jurons a nos peres,
A nos épouses, a nos sours,
A nos représentants, a nos fils, a nos meres,
D'anéantir les oppresseurs :
En tous lieux, dans la nuit profonde,
Plongeant l'infâme royauté,
Les Français donneront au monde
Et la paix et la liberté.
(Refrain)

trikolora1



Píseň na odchod


Vítězství zpívaje nám otvírá závoru.
Svoboda vede naše paže.
Od severu k jihu válečná trouba
Ohlašovala hodinu bojů.
Třeste se, nepřátelé Francie,
Králové opilí krví a pýchou!
Svrchovaný Lid kráčí kupředu;
Tyrané sestupte do rakví.

Zpěv vojáků
(Refrén)

Republika nás volá
Umějme zvítězit nebo umějme zahynout
Francouz pro ni musí žít
Pro ni musí Francouz zemřít.

Matka rodiny

Nebojte se slz z našich mateřských očí:
Daleko máme k zbabělé bolesti!
My musíme triumfovat, když vy se chápete zbraní:
To králům náleží prolévat slzy.
My jsme vám daly život,
Vojáci, už není váš;
Všechny vaše dny náleží vlasti:
Ona je vaší matkou před námi.
(Refrén)

Dva starci

Ať čepel otců ozbrojí paže statečných;
Myslete na nás na Martových polích;
Zasvěťte v krvi králů a otroků
Čepel požehnanou vašimi starci;
A přinášeje do chýše zpět
Zranění a ctnosti,
Přijděte zavřít naše víčka
Až už nebude více tyranů.

(Refrén)

Dítě

Barry(1) a Vialy(2) úděl v nás vzbuzuje závist;
Zemřeřeli, ale zvítězili.
Zbabělec obtěžkaný léty vůbec nepoznal život:
Kdo zemřel pro lid, ten žil.
Vy jste stateční i my jsme:
Veďte nás proti tyranům;
Republikáni jsou muži,
Otroci jsou dětmi.

(Refrén)

Manželka

Běžte, stateční manželé; boje jsou vašimi slavnostmi;
Běžte, vzory bojovníků;
Natrháme květy, abychom jimi ověnčily vaše hlavy:
Naše ruce uvijí vaše vavříny.
A když chrám paměti
Se otevře strůjcům vašeho vítězství,
Naše hlasy budou zpívat o vaší slávě,
Naše boky v sobě ponesou vaše mstitele.
(Refrén)

Mladá dívka

A my, sestry hrdinů, které z cudnosti
Budou ignorovat příjemné dvoření;
Aby s námi jednoho dne spojili své osudy,
Občané vyjádří-li přání,
Ať se navrátí dovnitř našich hradeb
Krásní slávou a svobodou,
A ať jejich krev v bitvách,
Je prolévána za rovnost.

(Refrén)

Tři vojáci

Na čepel před bohem přísaháme našim otcům,
Našim ženám, našim sestrám,
Našim poslancům, našim synům, našim matkám,
Že zničíme utlačitele:
Všude ve hluboké noci,
Potápěje hanebnou monarchii,
Francouzi dají světu
Mír a svobodu.

(Refrén)

Vysvětlivky:

(1) Joseph Bara byl teprve dvanáctiletý chlapec. Během občanské války ve Vendée ho zajali royalisté a chtěli po něm, aby křičel "A't žije král Ludvík XVII.!". On místo toho zvolal: "Ať žije republika!" Byl na místě zabit. prosím, nepleťte si ho s Thermidoriánem Paulem Barrase, to by byla ta nejhorší urážka!!!

(2) Joseph Viala zahynul v bojích na jihu Francie. Bylo mu pouhých třináct let. Jeho poslední slova prý zněla "Umírám, ale za svobodu!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Pozor, malá revoluční hitparáda: která píseň by u vás vyhrála?

La Marseillaise 31.2% (24)
Ca ira - Půjde to 20.8% (16)
La Carmagnole 23.4% (18)
Chant de départ - Píseň na odchod 24.7% (19)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.