Napoleon - 2. díl

21. dubna 2010 v 12:52 | Julie |  historie-jiné

Napoleon konsulem


Napoleon se brzy dostává do sporů se Sieyèsem.

13. prosince je vydána nová verze ústavy.

  • Výkonná moc je velice posílena a svěřena třem konsulům voleným na deset let - Bonaparte, Cambacérès a Lebrun (jehož funkční období je pouze pět let)
  • Ve skutečnosti má ale veškerou moc v rukou Bonaparte
  • Aby bylo zachováno zdání demokracie, jsou vytvořeny tři komory Shromáždění - jejich pravomoc je ovšem značně oslabena
  • Jedna z nich - Tribunát - smí zákony projednávat, ale nehlasuje o nich
  • Druhá - Zákonodárný sbor - o zákonech hlasuje, ale nesmí o nich jednat
  • Třetí - Senát - pak plní funkci "strážce ústavy" - jako jediný má právo do ní zasáhnout
  • Existuje všeobecné hlasovací právo, které ovšem platí pouze pro plebiscity
  • Pro běžné volby funguje volební census


Cambacérès, Bonaparte a Lebrun jako konzulové



Napoleonova vnitřní politika

Bonaparte se snaží navrátit do země pořádek a smířit různé strany politického spektra - uděluje milost royalistům, povstalcům z Vendée i bývalým poslancům Hory. Podporuje i návrat emigrantské šlechty.

Podaří se mu vyvést zemi z ekonomické krize - tím, že donutil poražené státy hradit náklady válek, dokázal zlikvidovat státní dluh.

22. března 1803 bylo vytvořeno nové platidlo - frank - v podobě stanovené Napoleonem se udržel až do 1. světové války. Rovněž je založena Francouzská banka.

Napoleonův konkordát

  • = dohoda mezi církevní a světskou mocí
  • Uzavřen v červenci 1801 s papežem
  • Je zaručena svoboda vyznání
  • Katolictví je uznáno za "náboženství většiny Francouzů" - ale nikoli náboženství státní
  • Kostely jsou navráceny kněžím
  • Papež uznává jmenování biskupů státem
  • A přísahu kněží na ústavu
  • Konkordát dodnes platí v Alsasku a části Lotrinska, protože na počátku 20. století, kdy byl ve zbytku Francie zrušen a nahrazen definitivní odlukou církve od státu, náleželi tyto oblasti Německu

Napoleon jako konzul při práci


Občanský zákoník

  • Zveřejněn 21. března 1804
  • Znamená dokončení procesu sjednocování francouzského práva, se kterým začala Revoluce
  • Později nazýván také Napoleonův zákoník
  • Zachovává některé důležité výdobytky Revoluce
  • Je zajištěna ochrana majetku
  • Svoboda vyznání
  • Osobní svoboda
  • Svoboda práce (definitivní konec cechovního zřízení)
  • A rovnost při dělení dědictví
  • Církvi a šlechtě bylo znemožněno žádat zpět majetek zkonfiskovaný za Revoluce
  • Ale zároveň neuznává právo dělníků na stávku a vytváření odborů
  • A rovněž je dosti konzervativní, co se týče práv žen
  • Ale umožněn civilní rozvod
  • Přesto je ve srovnání s právním systémem Starého režimu mimořádně pokrokový

Občanský zákoník





Roku 1800 je znovu zavedena centralizace. Je ponecháno rozdělení na departementy, ale v čele každého z nich stojí prefekt jmenovaný vládou. Departementy rozděleny na arrondissementy, ty dále členěny na kantony - což se zachovalo se dodnes.

Jsou vytvořeny střední školy - lycea.

Rovněž je zaveden Řád čestné legie.

řád čestné legie


Ministr Joseph Fouché organizuje reformu policie - roku 1800 je zřízena policejní prefektura v Paříži. Vytváří se síť agentů. Je zavedena censura.

Joseph Fouché


Napoleon rovněž upevňuje svůj kult osobnosti. Coby státní svátek se od roku 1802 už neslaví 10. srpen (den svržení monarchie), ale 15. srpen - Napoleonovy narozeniny.

Napoleonova zahraniční politika

Napoleon se snaží jednat s Rakušany a Angličany o míru - neúspěšně.

Ofenzíva v Itálii

Začíná na jaře 1800. Italskou armádu vede sám Bonaparte. Generál Moreau je v čele vojska, které postupuje proti Rakušanům přes Rýn. Napoleon vede své vojáky přes Alpy, aby Rakušany překvapil. Je ale sám překvapen Rakušany.


Napoleon v Itálii



Bitva u Marenga

  • 14. června 1800
  • Rakušané mají dvojnásobnou převahu
  • Situaci Francouzů je zpočátku velmi špatná
  • Zachrání je posily
  • V bitvě zvítězí

Smlouva z Lunéville

  • 9. února 1801
  • Francie získává zpět vše, co získala již dříve mírem z Campo-Formia a ztratila za Bonapartova pobytu v Egyptě
8. října 1801 je uzavřen mír s Ruskem.

A 13. března 1802 smlouvou z Amiensu mír s Anglií. Francie se musí vzdát Egypta. Ale Anglie uznává její nárok na Antily. Jenže už od 23. května 1803 Anglie opět vyhlásí Francii válku - záminkou je spor o Maltu.

Roku 1803 prodal Spojeným státům Louisianu.

Upevnění moci

8. května 1802 prodlouží Senát dobu Napoleonova konsulátu o deset let. A 2. srpna ho prohlásí Prvním konsulem na doživotí. Napoleon si toto upevnění své moci nechá potvrdit plebiscitem. Ten přinese ohromující výsledek: 3,6 milionů hlasů pro, pouze 8 374 proti.



Napoleon a opozice

24. prosince 1800 je na Napoleona cestou do opery spáchán bombový atentát. Ale 1. konsul unikne. Ministr policie Fouché dokáže, že viníky byli royalisté. Napoleon ale obviní jakobíny - kteří s tím ve skutečnosti neměli nic společného, ale zato nesouhlasili s jeho diktaturou. Je to pro něj příležitost, jak se jich zbavit - 700 jich dá zatknout, 100 deportovat do kolonií a deset popravit.

Roku 1804 ho ohrozí pro změnu spiknutí royalistů. Organizují ho bývalý velitel royalistů z Vendée Cadougal a generál Pichegru. Chtějí Napoleona unést a obnovit monarchii. Bonaparte podezřívá z účasti na komplotu královskou rodinu. Dá unést, odsoudit a popravit vévodu d'Enghien, synovce budoucího krále Ludvíka XVIII.

Napoleon císařem

Napoleon využije Cadougalova spiknutí, aby zahájil rozsáhlou kampaň upozorňující na možnost návratu chaosu. Chce svou korunovací získat výhodu proti dosud žijícím Bourbonům. A naklonit si katolickou část obyvatelstva.

Senát navrhne v květnu 1804, aby byla Bonapartovi svěřena vláda republiky coby "císaři Francouzů". Tento návrh potvrdí plebiscit konaný v listopadu.

Korunovace se uskuteční 2. prosince 1804 v Notre-Damu. Napoleon přiměje papeže, aby přijel do Paříže, i když dříve se vždy císaři vydávali za papežem do Říma.

Napoleon coby císař



Poté, co od něj obdrží požehnání, posadí si korunu sám na hlavu. Pak korunuje svou ženu Josefínu, se kterou musel v noci předtím znovu uzavřít sňatek, protože církev ten původní, civilní, neuznala.

korunovace císařovny Josefíny (slavný obraz Jacques-Luise Davida)



Na závěr obřadu složí přísahu, že "zachová integritu republiky, rovnost práv, politickou a osobní svobodu atd.". Sám sebe e nazýval císařem "z milosti Boží a podle ústavy republiky". Až do roku 1809 ponechal na mincích nápis "Francouzská republika. Císař Napoleon."

Napoleonova socha v Invalidovně


Prameny:

  • Il n'y a pas d'âge pour redécouvrir l'histoire de la France(Nikdy není pozdě znovu objevit francouzskou historii) - Julien Maraval
  • Napoleon- Thierry Lentz
  • Francouzští králové a císaři v novověku - Peter C. Hartmann
  • Napoleon Bonaparte- Albert Z. Manfred
  • Časopis History revue (speciál) - 50 nejslavnějších mileneckých párů v dějinách
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 veki veki | Web | 22. dubna 2010 v 19:45 | Reagovat

Ahoj,
úctyhodné... myslím, že je to naprosto dokonale přehledné a srozumitelné. Určitě to lidi zaujme a dozví se zase něco nového.
Klobouk dolů. :-)

2 Theo Theo | 13. září 2011 v 19:45 | Reagovat

Brrr, co to tu vidím, Julčo!? Ty čteš "History revue"? Fuj! :-!
Viz Petr Zídek, History bulvár (LN, 28.5.2008) http://www.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln_noviny&c=A080524_000121_ln_noviny_sko
A má ten kluk pravdu, to mi věř!

3 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 14. září 2011 v 9:17 | Reagovat

Uznávám, že v tomhle máš pravdu, History bulvár je a musí se brát s rezervou, což dělám. Vždycky si s kamarádkami děláme legraci, že to je dobrá četba, pokud člověka bolí hlava - myslím něco, u čeho se dá odreagovat. To, co tam psali o Napoleonovi a Josefíně mi ovšem přišlo celkem v pořádku, neboli víceméně se to shodovalo s informacemi, které jsem měla z literatury.
Ale neboj se, svoje znalosti ani postoje na tomto časopise rozhodně nestavím, takový blázen tedy nejsem.

4 Theo Theo | 14. září 2011 v 17:02 | Reagovat

[3]: Tak to je dobře, to jsem si oddechl. Jen aby z toho člověka nebolela hlava ještě víc. :-)
Zkusilas "Živou historii"?
http://www.epublishing.cz/ziva-historie
Nebo třeba časopis "Přísně tajné"?
http://www.periodik.cz/predplatne/casopis.php?akce=archiv&titul=16

5 Theo Theo | 17. září 2011 v 8:38 | Reagovat

No, mě by asi rozbolela ještě víc. I když si vzpomínám,že jakýsi článek o F. Drakeovi se mi docela zamlouval, což však mohlo být dáno i jen mou neznalostí. Odkud ho ukradli, nevím. :-)

6 Theo Theo | 17. září 2011 v 8:44 | Reagovat

[5]: Sakreš, chtěl jsem ještě DODAT, že lepším oddechovým čtivem by možná mohl být časopis "Živá historie" nebo "Přísně tajné", ale jaksi jsem to odklepnul a odeslal. Předtím mi to zase systém nevzal, asi kvůli odkazům - prý SPAM, pitomec. :-(

7 Julie Francoise Julie Francoise | 27. září 2011 v 8:47 | Reagovat

[4]:[6]:Živou historii čtu pravidelně, je to můj nejoblíbenější časopis. Jen mi teď nějak uteklo zářijové číslo, což mě hodně mrzí, měl tam být článek o Anně Frankové... Přísně tajné neznám, zkusím zapátrat, díky za tip.

8 Theo Theo | 29. září 2011 v 23:45 | Reagovat

[7]: Budeš muset do čítárny.
Já jsem si jej v záchvatu rozmařilosti předplatil na 2 roky. Na to zářijové číslo jsem byl také zvědav - kvůli hl. námětu: Starým pověstem českým. Ale nakonec mne víc zaujalo líčení zápasu francouzských hugenotů a články o osudu moravských Chorvatů a obrozence Františka Matouše Klácela.

9 Theo Theo | 29. září 2011 v 23:58 | Reagovat

[7]: Ještě jsem si vzpomněl na časopis "Dějiny a současnost" (http://dejiny.nln.cz/archiv) - v jeho archivu by se mohlo objevit zajímavé téma. Porovnat je navzájem ovšem nesvedu, natolik je neznám. Dostal jsem se k nim náhodou kvůli napoleonikám. ("Živá historie" na mne udělala dojem tím, jak stručně dokázala vysvětlit Napoleonovy důvody prodeje Louisiany USA, což jsem předtím moc nechápal, přesněji od Napoleona, který měl sklon ke snění a velkým plánům, neočekával.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.