Napoleon - 1. díl

9. dubna 2010 v 16:00 | Julie |  historie-jiné

Dávám vám k dispozici další z mých referátů na dějepis, tentokrát o Napoleonovi. Doufám, že se vám bude zamlouvat stejně jako Velká francouzská revoluce a někomu třeba i pomůže ve škole:-)

Jen malé varování - referát není kompletní, mapuje Napoleonovu kariéru a život pouze do jeho korunovace císařem roku 1804. Druhou část jsem totiž nezpracovávala já, ale S. Věřím, že i přesto se vám bude líbit a snad i hodit:-)


Napoleon Bonaparte

15. srpna 1769, Ajaccio, Korsika - 5. května 1821, ostrov Svaté Heleny

Voila pár jeho portrétů...









Napoleonova rodina


Budoucí "císař Francouzů" se původně jmenoval Napoleone Buonaparte. Jeho otec Carlo Buonaparte (1746-1785) byl advokát a zároveň příslušník nižší šlechty. Matka Maria Letizia Ramolino (1749-1836) proslula svou krásou a silnou osobností.

Carlo Buonaparte


Maria Letizia Ramolino


Napoleonův rodný dům


erb rodiny Buonaparte



Napoleonovy sourozenci

Měl celkem 11 sourozenců, z nich 7 se dožilo dospělosti. Jejich seznam zde uvádím především proto, abyste viděli, jak Napoleon dokázal celou svou rodinu báječně zabezpečit.
..
  • Joseph (1768-1844), král neapolský (1806-1808), král španělský (1808-1813)
.
.
  • Lucien (1775-?), pomohl bratrovi při uchopení moci, ale zůstal republikánem - odmítl nabízené královské koruny a roku 1808 emigroval
.
.
  • Elisa (1775-1820), kněžna z Piombina a z Luccy (1805), vévodkyně z Massa-Carrary, velkovévodkyně toskánská (1809)
.
.
  • Louis (1778-1846), holandský král (1800-1810), manželka Npoleonova nevlastní dcera Hortense de Beauharnais, syn Luis-Napoléon, budoucí císař Napoleon III.
.
.
  • Pauline (1780-1825), od r. 1803 provdaná za knížete Camilla Borgheseho
.
.
  • Caroline (1782-1839), původním jménem Marie Annunciata provdaná za maršála Joachima Murata


  • Jérôme (1784-1860), vestfálský král (1807-1813)


Situace na ostrově v době Napoleonova narození


Roku 1768 se Korsika díky smlouvě mezi francouzským králem Ludvíkem XV. a Janovem připojila k Francii. Proti tomu se záhy zvedl odpor separatistů (tyto problémy trvají dodnes). V jejich čele stál Pasquale Paoli.


Pasquale Paoli


Napoleonův otec ho nejprve podporoval, ale později se přidává na stranu Francouzů. Získá si podporu francouzského guvernéra ostrova de Marbeufa. Díky tomu získají jeho dva nejstarší synové, Napoleon a Joseph, stipendium na francouzských školách.

Napoleon na studiích

Napoleone Buonaparte nastoupí nejprve roku 1778 na střední školu v Autunu. O dva měsíce později přechází na vojenskou školu v Brienne. Svá studia dokončí v letech 1784-85 na vojenské akademii v Paříži. Poté se stane důstojníkem u dělostřelectva.

budova vojenské školy v Brienne


vojenská akademie v Paříži





Školní léta pro něj nebyla snadná. Vzhledem k tomu, že neuměl dobře francouzsky (korsické nářečí se více blíží italštině) a navíc byl chudý, spolužáci se mu posmívali.

Vynikal především v matematice a dějepisu a zhlédl se v Caesarovi. Rovněž měl mimořádně dobrou paměť.

Jako mladý se toužil stát spisovatelem. Napsal Dějiny Korsiky - ale nikde mu je nevydali.

Už od mládí byl velmi pracovitý - spát chodil v jedenáct a vstával ve čtyři. Údajně jednou prohlásil, že každý, kdo prospí více času, je lenoch.

Hodně se věnoval četbě, hlavně antických autorů a osvícenských filosofů. Z přečtených knih si dělal obsáhlé poznámky.

Napoleon jako student


Začátky v armádě

3. října 1785 je přidělen coby poručík dělostřelectva k pluku ve Valence. Ovšem z počátku ho vojenský život nijak nenadchnul. Vzhledem k úmrtí svého otce roku 1785 musí dát do pořádku rodinné záležitosti. Nakonec tráví téměř více času doma na dovolené, než u svého pluku.

Napoleon jako mladý důstojník



Napoleon a Revoluce

Mladý Napoleon je silně ovlivněn četbou spisů Jean-Jacquese Rousseaua. Následkem toho se přidává na stranu jakobínů. Už v roce 1788 napsal, že v Evropě "je velmi málo králů, kteří by si nezasluhovali, aby byli svrženi."


Jean-Jacques Rousseau



Pro zajímavost zde uvádím několik jeho výroků na adresu nejvýznamnějšího z revolucionářů, Maximiliena Robespierra (6.5. 1758 - 28.7. 1794).

"Kdyby byl Robespierre zůstal u moci, byl by zjednal pořádek a vládu práva bez větší sociální poruchy."

"Nevím, jak mohou Robespierrovi upírat nadání. Velmi převyšoval ty, kteří ho obklopovali."


Maximilien Robespierre


Jeho příklon k republice vyvolá roztržku s Paolim - ten bojuje proti revoluční Francii a spojí se dokonce s Angličany. Následkem toho musí celá Bonapartova rodina v červnu 1793 uprchnout do Toulonu.

Napoleon se angažuje v politice - píše spis Večeře v Beaucaire, ve kterém propaguje jakobínské myšlenky. V Toulonu se spřátelí s Augustinem Robespierrem, mladším bratrem Maximiliena.


Augustin Robespierre


Obléhání Toulonu

Přístav Toulon se vzbouřil proti revoluční vládě a vzdal se Angličanům - na protest proti zatčení girondistů v červnu 1793.

Armáda věrná republice se ho snaží znovu dobýt. Napoleon je v září 1793 jmenován do čela dělostřelectva. Poprvé zde má možnost projevit své schopnosti i osobní statečnost

19. prosince 1793 je Toulon dobyt. O tři dny později je Napoleon jmenován brigádním generálem. Robespierre uvažuje o jeho dalším povýšení - dokonce se zdá, že by se Napoleon mohl stát velitelem Národní gardy v Paříži.

Napoleon u Toulonu


Napoleon a Desirée

V létě roku 1794 se Napoleon zasnoubí s Desirée Clary, dcerou obchodníka s hedvábím z Marseille. Zasnoubení je ale nakonec zrušeno, poté co je Napoleon po Thermidoru degradován. Nešťastný Napoleon tehdy napíše svůj vůbec poslední román, Clisson a Eugenie, inspirovaný touto událostí.

Desirée Clary



Thermidor

28. července (10. thermidoru) 1794 je Robespierre spolu se svým bratrem a dvaceti dalšími bez soudu popraven.

poprava Robespierra


9. srpna je Napoleon zatčen a uvězněn v Nice. Ale 20. srpna je propuštěn - díky svým vlivným známostem a rovněž faktu, že z vězení napíše dopis, v němž se Robespierra zříká. Je ale zbaven své velitelské hodnosti.

Období thermidoriánského Konventu

Napoleon si získá podporu Paula Barrase, jednoho ze strůjců Robespierrova pádu, a nyní mocného muže thermidoriánského Konventu a později i Direktoria. Má se připojit k armádě, která potlačuje povstání ve Vendée. Odmítne - podle legendy proto, že nechce bojovat proti Francouzům.

Paul Barras


Genenál Vendémiaire

13. vendémiairu roku IV. (5. října 1795) zaútočí royalisté na Konvent. Barras pověří potlačením povstání Bonaparta. Napoleon uspěje, a to díky tomu, že se mu podaří získat děla. Je povýšen na divizního generála.

Napoleon zasahuje proti royalistům


Období Direktoria

22. srpna 1795 je přijata nová ústava, mnohem méně demokratická než republikánská - tzn. Ústava z roku III. Voliči se dělí na dva stupně podle majetku. Poslance volí jen voliči stupně druhého - kterých je pouze 30 000 (to znamená jedna tisícina obyvatel).

26. října 1795 se Konvent rozchází.

Nahrazuje ho Direktorium.
  • Má pět členů
  • Jsou voleni na čtyři roky
  • Výkonná moc

Dále existuje Rada pěti set a Rada starších (předchůdce dnešního senátu) - mají zákonodárnou moc.

U moci je buržoazie.

Napoleon a Josefína

Díky Barrasovi potkává Napoleon svou životní lásku, Josefínu de Beauharnais.


Josefína de Beauharnais



  • Původním jménem Marie-Josèphe-Rose Tascher de La Pagerie
  • Narozená 23. června 1763 na Martiniku
  • V roce 1779 ji provdali za vikomta Alexandra de Beauharnais

Alexandre de Beauharnais




  • S ním měla dvě děti - Eugèna a Hortense

Eugene de Bauaharnais


Hortense de Beauharnais


  • Její manžel se stane jedním z generálů revoluční armády
  • Neúspěšný - roku 1794 popraven
  • Josefína měla být popravena také - zachráněna díky Robespierreovu pádu
  • Poté se vrhla do víru společenského života
  • Navštěvovala divoké večírky
  • Stala se milenkou Paula Barrase, proslulého značně bezcharakterního sukničkáře, šlechtice a zkorumpovaného politika
Josefína de Beauharnais



Napoleon se do ní bezhlavě zamiluje. 5. března 1796 se koná civilní sňatek. Na snubní prsten nechává mladý generál vyrýt slova "na osud".

Za svědka jde Napoleonovi Paul Barras a Josefíně její přítelkyně Tereza Tallienová, manželka jednoho z nejdůležitějších Thermidoriánů, majitelka proslulého salonu a žena značně pochybné pověsti (podrobnosti viz článek Tereza Cabarrusová, žena, pro kterou padla republika).

Vzhledem k tomu, že Josefína je o šest let starší než Napoleon, což tehdy nebylo zrovna obvyklé, na svatební smlouvě se jejich věk upraví - u obou je uvedeno 28 let.



Napoleonova matka však se synovou svatbou se ženou tak pochybné pověsti nesouhlasí. Dokonce se kvůli tomu odmítne zúčastnit Napoleonovi korunovace. Aby nevznikl skandál, dvorní malíř Jacques-Luis David ji na svůj slavný obraz Korunovace Josefíny přesto namaluje.




Líbánky jsou zkráceny, protože 2. března byl Napoleon jmenován velitelem Italské armády a musí se tedy ujmout svých povinností.

Tehdy si také změní jméno z Buonaparte na Bonaparte, protože "chtěl do Itálie vstoupit jako syn Francie".

Italské tažení

Na jaře 1796 nařídil člen Direktoria Lazare Carnot ofensivu proti Rakousku. Italská armáda v ní měla sehrát pouze vedlejší úlohu, hlavní úder generálů Jourdana a Moreaua směřoval přes Rýn.

Napoleonovi se podaří pozvednout morálku mužstva a vzbudit v něm nadšení pro válku (tím, že jim slíbí velkou kořist). Je mezi vojáky velmi oblíbený. Tím si vyslouží přezdívku Malý kaprál, což mělo prezentovat jeho blízkost k řadovým vojákům. Z této přezdívky prý později vznikla i legenda o Napoleonově malém vzrůstu. Ve skutečnosti měřil 1,67 metru, což bylo v tehdejší době běžné.

Tažení započalo 12. dubna 1796. Během pouhých deseti dnů porazí Napoleon sardinského krále, spojence Rakušanů, ve čtyřech bitvách - u Montenotte, u Dega, u Millesima a u Mondovi. Sardinský král je nucen podepsat příměří a postoupit Francii Nice a Savojsko.

Napoleonovou hlavní zbraní je rychlý postup - jeho armáda ujde za den o 10 až 15 km více než vojsko nepřítele.

Další výhodou je i revoluční armáda, která se od té bývalé výrazně liší - je založena na všeobecné branné povinnosti (nižší náklady), velitelé nejsou vybíráni podle původu, ale podle schopností a vojáci jsou motivováni tím, že bojují za vlast a za republikánské ideály (méně dezercí).

Během tohoto tažení také Napoleon poznává mnoho mužů, ze kterých se později stanou jeho nejslavnější generálové - jsou to Murat, Lannes, Augereau, Masséna, Berthier a další.

Murat


Lannes



Augereau


Masséna


Berthier

Napoleon donutí Rakušany vyklidit Lombardii. 15. května vstoupí do Milána.

Na podzim Rakušané začínají vítězit nad armádami Jourdana a Moreaua. Díky tomu mohou vyslat do Itálie 50 000 mužů pod vedením Alvintzyho. To ještě zhorší situaci Francouzů, kteří byli už předtím ve výrazné početní menšině.

Bitva u Arcole

  • 15. - 17. listopadu 1796
  • Rakušané mají v držení most u Arcole
  • Napoleon na ně zaútočí
  • Aby povzbudil morálku mužstva, chopí se vlajky a sám se vrhá v čele vojáků proti Rakušanům
  • Je málem zastřelen, ale jeho pomocním Muiron se vrhne před něj a zachrání mu život
  • Ale první útok je odražen
  • Napoleon vyšle část mužstva, aby na Rakušany zaútočilo zezadu
  • Přijdou mu na pomoc posily pod vedením generálů Augereaua a Massény
  • Bitva skončí vítězstvím Francouzů

Napoleon na mostě u Arcole


bitva u Arcole



Bitva u Rivoli

  • 14. ledna 1797
  • Rakušané pod vedením Alvintzyho zaútočí na Francouze
  • I když u Arcole utrpěli velké ztráty, stále ještě mají početní převahu
  • Ale u Rivoli Francouzi opět vítězí
  • Opět díky rychlému postupu - za pouhé čtyři dny ujdou jeho oddíly 110 km

bitva u Rivoli


Mír z Campo-Formia

  • 2. února Napoleon dobývá Mantovu
  • Cesta na Vídeň je otevřená
  • Rakušané jsou nuceni zahájit jednání o míru
  • V Campo-Formiu je uzavřen mír
  • 17. října 1797
  • Napoleon ho vyjedná, aniž by k tomu měl mandát od Direktoria
  • Poprvé zde použije svou později velmi oblíbenou taktiku, předstíraný záchvat vzteku, který má přimět protivníky k větší povolnosti
  • Francie získává Lombardii, Belgii a Jónské ostrovy (patřící k Benátkám)
mapa tažení


Napoleon se usídlí v Mombellu. Zakládá v Itálii několik republik přidružených k Francii (jako první republiku Lombardskou), v jejichž čele stojí - později sjednoceny jako Cisalpská republika. Je to pro něj příležitost, jak si vyzkoušet své státnické schopnosti.Ale Direktorium je znepokojeno - Napoleon se na něm stal víceméně nezávislým a jeho moc stále roste.

Mezitím ve Francii dojde k politickým nepokojům.

  • Ve volbách zvítězí royalisté
  • Aby se muži Direktoria udrželi u moci, provedou státní převrat - 18. fructidoru roku V. (4. září 1797)
  • Napoleon jim pošle na pomoc armádu pod velením Augereaua

mladý Napoleon



Tažení do Egypta

Bonaparte se vrací do Francie. Ale ta je stále ve válce s Anglií. V květnu 1798 se rozhodne dobýt Egypt, bohatou anglickou kolonii. Napoleonův nápad podpoří Talleyrand, ministr zahraničních věcí.

S armádou o síle 54 000 vojáků se vydává na cestu. Bere s sebou i skupinu vědců, kteří mají zkoumat památky po starověké egyptské kultuře.

"Všechna sláva se zrodila v Orientu. (...) Tam se smrtelník může stát bohem."

Musí proniknout Středozemním mořem, které je ovládané anglickou flotilou. 9. června je dobyta Malta. 2. července se Napoleon vylodí v Alexandrii.

Bitva u pyramid

  • Napoleon se vydává do Káhiry - pochoduje přes poušť
  • 21. července poráží domorodce v bitvě u pyramid
  • "Vojáci, hledí na vás čtyřicet století!" (o pyramidách v Gíze)



Mezitím ale Angličané zničí v Aboukiru téměř celou francouzskou flotilu. Napoleon je se svými vojáky uvězněn v Egyptě.

Vědci, které s sebou Bonaparte přivedl, založí Egyptský institut - ustaví se egyptologie jako věda. Během tažení je objevena i slavná Rosettská deska, která později umožní Jean-Françoisovi Champollionovi rozluštění hieroglyfů.

Rosettská deska



Jean-François Champollion


Napoleon zavádí promyšlenou propagandu, aby získal Egypťany na svou stranu - prohlašuje, že byl vyvolen Alláhen, že přestoupí na islám atd.

Osmanský sultán proti němu vysílá dvě armády - jednu do Egypta, druhou do Sýrie.

Napoleon bojuje nejprve v Sýrii - získá Gazu a Jaffu, ale mezi jeho vojáky se šíří epidemie - musí Sýrii vyklidit.

Vrátí se do Egypta a zvítězí nad Turky u Aboukiru - 25. července 1799.

Ale z Francie přicházejí důležité zprávy - abbé Sieyès chce svrhnout neschopné Direktorium, které už nedokáže zvládnout vládu (finanční krize, Francie je zadlužená, neúspěchy ve válce atd.). Volby na jaře roku 1799 navíc vyhráli následovníci jakobínů, kteří zavádějí radikální politiku - což vyděsí majetné vrstvy. Sieyès potřebuje silného a populárního muže, který by se spolu s ním na převratu podílel.

Bonaparte se rozhodne chopit příležitosti. Tajně opouští Egypt. Velení nad armádou přenechá Kléberovi. 9. října se vylodí ve Fréjusu.

Státní převrat

Na převratu se kromě Sieyèse a Bonaparta podílejí také Barras, Fouché, Talleyrand a Lucien Bonaparte, Napoleonův bratr a předseda Rady pěti set.

18. brumairu (9. listopadu) přesvědčí Sieyès členy Direktoria, Rady pěti set a Rady starších, aby přesídlili do zámku v Saint-Cloud - předstírá, že jsou ohroženi jakobínským spiknutím. Zde mají být pod "ochranou" armády. Navíc přesvědčí Direktorium, aby jmenovalo Bonaparta do čela ozbrojených sil v Paříži.

Spiklenci chtějí přimět poslance ke změně ústavy. Ze začátku nemají úspěch. Napoleon sám vchází do jednacího sálu, ale poslanci se na něj vrhnou, bijí ho a křičí "Pryč s diktátorem". Musí být vyveden ven.


Napoleon mezi poslanci



Situaci zachrání jeho bratr Lucien. Zamítne dekret stavějící Napoleona mimo zákon (což by znamenalo jeho okamžitou popravu). Napoleon se mezitím vzpamatuje a pošle vojáky, aby vyklidili jednací sál.

Do večera 19. brumairu (10. listopadu) je ústava změněna - Direktorium nahrazují ve funkci výkonné moci tři konzulové - Sieyès, Ducos (oba bývalí členové Direktoria) a Bonaparte. Tito konsulové jsou ovšem pouze provizorní - mají vypracovat komplexnější změny v ústavě. Napoleon to okomentuje slovy: "Revoluce se vrátila k principům, ze kterých vyšla. Revoluce skončila."

abbé Sieyès


Ducos




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 citoyenne citoyenne | 19. dubna 2010 v 20:40 | Reagovat

Tak naše občanka Julča se dala na císařství.

2 Elizabeth Elizabeth | 14. srpna 2011 v 20:57 | Reagovat

Velmi pěkné, jen menší poznámka u Josepha a Jerôma je stejný obrázek a otec Desirée Clary byl obchodník s hedvábím. :) :-)

3 Julie Francoise Julie Francoise | 15. srpna 2011 v 20:13 | Reagovat

Díky za upozornění, ten obrázek hned vyměním. Já už ani nevím, ve které knize jsem toho obchodníka s vínem našla, nejspíš tam byla chyba. Opravím to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.