ALBERT MATHIEZ : DANTON historie a legenda - část první

22. března 2010 v 16:31 | Julie |  Velká francouzská revoluce
Už delší dobu se setkávám s tím, že se spousta lidí zajímá o Georgese Dantona, představitele klubu Kordeliérů za Velké francouzské revoluce. Na mém blogu to před časem nastínila čtenářka Yveta. Rozhodla jsem se vyjít vám všem, kteří máte podobný zájem, vstříc a napsat článek zaměřený na Dantona.
.
Před časem jsem při brouzdání po internetu objevila přednášku francouzského historika Alberta Mathieze, které se Dantona týká. Přišla mi vážně dobrá a zajímavá a tak jsem se rozhodla ji pro vás přeložit z francouzštiny. Mathiezovo dílo je totiž v češtině velmi špatně dostupné - v celé síti městských knihoven v Praze se od něj dá sehnat jen jedna jediná kniha! Osobně si myslím, že je to velké škoda, protože Mathiezova práce znamenala pro výzkum Velké francouzské revoluce obrovský přínos.
.
Takže vy všichni, kteří byste se rádi dozvěděli, jak to bylo s Dantonem a třeba neumíte moc dobře francouzsky, máte teď příležitost si Mathiezovu přednášku přečíst. Za případné chyby v překladu se omlouvám, text je dost obtížný a některá slova se ani nedají najít ve slovníku, protože už jsou dnes zastaralá - především autentické dokumenty z dob Revoluce, navíc s původním historickým pravopisem, představují nemalý překladatelský oříšek. Pokud by měl někdo zájem o originál, může ho snadno najít na adrese membres.multimania.fr/discours/danton.htm
.
Ještě pár poznámek na vysvětlení. Za prvé - přednášku neuveřejním najednou, ale postupně. Jednak nejsem ještě s překladem hotová a hlavně si myslím, že odborný text, který má v celku třicet stránek, by pro většinu z vás byl najednou nestravitelný.
.
Za druhé - protože pan Mathiez tak nějak počítá s tím, že jeho posluchači znají perfektně všechny události Velké francouzské revoluce a tudíž uvádí mnohá jména a data, aniž by je upřesnil, může se stát, že narazíte na něco, čemu nebudete rozumět. V tom případě vás odkazuji na svůj článek Velká francouzská revoluce - 1.díl. a Velká francouzská revoluce - 2.díl Pokud byste ani tam nenašli odpověď, klidně se mě na cokoli zeptejte, ráda vám odpovím:-)
.
A za třetí - přednášku jsem rozdělila na části tak, aby každá z nich tvořila tematický celek. V úvodu vám vždycky prozradím, čeho se daný díl týká. Doufám, že vám to usnadní orientaci:-)
A co že se vlastně v přednášce můžete dozvědět? Albert Mathiez se zabývá hlavně třemi základními body, a sice:
.
1. Byl Danton skutečně placeným agentem královského dvora?
2. Jak to bylo s jeho údajnými krádežemi a pochybným původem jeho majetku?
3. Jaký vlastně byl Dantonův skutečný význam během Revoluce a jeho zásluhy?
.
Sama považuji Mathiezův text za velmi kvalitní. Autor odvedl skutečně mravenčí práci v archivech a své závěry opírá o autentická dobová svědectví, a to vždy více různých osob, což je podle mého znak věrohodnosti a objektivity.
.
Věřím, že se díky téhle přednášce dozvíte spoustu nových věcí a rozšíříte si obzory:-)
.
Příjemnou četbu!
.
Vaše historička & překladatelka Julie :-))

ALBERT MATHIEZ : DANTON historie a legenda - část první

Neboli Mathiezův úvod. Seznámíte se v něm s obhájci Dantona působícími na přelomu 19. a 20. století a Mathiezovým názorem na ně. A dozvíte se, že Danton nebyl odsouzen jen jednou, ale vlastně hned dvakrát!

ALBERT MATHIEZ : DANTON historie a legenda

Konference pořádaná v Paříži, ve Velkém Orientu, 21. května 1927, opakovaná na Lidové univerzitě v Saint-Denis 26. května a 21. července v Troyes, na valné hromadě departementální sekce odboru učitelů.
.
Dámy a pánové,
.
Váš Ctihodný připomněl před chvílí, že tento Chrám je chrámem Pravdy; že to sem přicházejí nejistí stoupenci hledat upřímnost ve svých srdcích; to zde slýcháme ve vší svobodě, ve všem bratrství, slovo života, nezávislé slovo, to, které nemá strach z ničeho, ne-li z toho, že se zmýlí. Mou první myšlenkou bude tedy poděkovat vám za to, že jste mi poskytli tu čest a pozvali mě, laika, abych osvětloval váš Orient.
.
Toto praviv, přistupuji okamžitě ke svému tématu, které bude dlouhé na přednesení, neboť vám chci poskytnout nikoli neurčité fráze, ani závěry, nýbrž důkazy.
.
O co se jedná? Jde o to dozvědět se, zda politici a publicisté, kteří v roce 1887 a v roce 1891 vztyčili sochu Dantonovi, nejprve v Arcis-sur-Aube, v jeho kraji, poté v Paříži, ti, kteří předstírali, že rehabilitují velkého korupčníka sto let po jeho popravě, měli pravdu proti jednotnému národnímu Konventu, proti jednotnému Revolučnímu tribunálu, proti všem jednotným republikánům první poloviny 19. století.
.
Jde o to dozvědět se, zda moderní a současní obhájci Dantona, kteří se jmenují doktor Robinet, Antonin Dubost, pan Jules Claretie, pan Alfonse Aulard, tedy vytvořili na podporu této tolik pozdní rehabilitace věrohodné argumenty, rozhodující argumenty.
.
Jde o to dozvědět se, zda jim náhodou neunikly dokumenty primární důležitosti, zda správně interpretovali dokumenty staré, jedním slovem, zda poznali a posoudili Dantona lépe než jeho současníci, kteří viděli jeho dílo a kteří ho odsoudili.
.
Není jediný důvod, aby Danton, který byl největší nadějí a stálým ochráncem všech royalistů a darebáků své doby, byl dnes součástí kultovního mobiliáře naší Třetí republiky, není jediný důvod, abychom se museli klanět před jeho sochou, házejíce bláto na velké republikány, kteří měli tu odvahu odsoudit jeho ničemnosti a jeho zradu.
.
Takový je problém, který chci prošetřit; je prostý. Jestli je Danton nevinný, jsou Výbory pro veřejné blaho a pro Obecnou bezpečnost, celý Konvent, ti, kteří ho odsoudili, odpovědní za vraždu. Ať mi nikdo nechodí vykládat, že Výbory byly zastrašené, že Konvent byl zastrašený.
.
Muži jako Billaud-Varenne, který byl první, kdo žádal hlavu Dantona, Dantona kterého dobře znal, protože byl jeho důvěrníkem a sekretářem; muži jako Collot d'Herbois, jako Carnot, jako oba Prieurové, jako Jeanbon Saint-André, jako Cambon, který byl vůbec prvním a nejvytrvalejším Dantonovým žalobcem, tito muži se nedali tak snadno zastrašit; kým také?
.
A ať mi rovněž neříkají, že Robespierre byl diktátor, terorista, protože v tomto případě to byl on, komu působilo nejvíce těžkostí opustit Dantona, podle slov samotného Billaud-Varenna z tragické schůze 9. thermidoru. Víte všichni, že Billaud-Varenne připomněl tento čin coby výčitku na Robspierrovu adresu. A ať se ještě věnuje pozornost tomuto: ne jednou odsoudil Konvent Dantona, ale dvakrát.
.
Teror byl skončen, údajný diktátor svržen, co se týče jeho hlavy, ta se skutálela zpod čepele gilotiny; Girondisté se vrátili, Konvent byl svrchovaný, Výbory ho poslouchaly, nic nepřekáželo jejich jednání, když se 11. vendémiairu roku IV, data odpovídajícího 3. říjnu 1795, o výročí vznesení obvinění proti Girondistům velké Shromáždění rozhodlo uspořádat smuteční slavnost na počest těch svých členů, kteří zahynuli ve vězeních, na popravišti, nebo kterým bylo umožněno, aby se sami připravili o život.
.
Dle návrhu girondisty Hardyho vyhotovilo Shromáždění oficiální seznam svých ctěných a litovaných obětí. Seznam zahrnuje 47 jmen poslanců Konventu. Figuruje zde Perrin, poslanec z Aube, odsouzený za podvodné vybírání poplatků na deset let do okovů a zemřelý na galejích; figuruje zde také Camille Desmoulins, i přes svou příšernou tajnou aféru s příznivci Brissota; figuruje zde ještě Philippeaux; ale marně zde hledáme jména těch, kteří byli obviněni s nimi: Chabota, Basira, Delaunaye d'Angers, Fabra d'Eglantine, Dantona; všechna tato jména na seznamu chybí. Nikdo se nezvedl, z žádné lavice, aby napravil tato opomenutí, ani Courtois de l'Aube, zatracená duše, Dantonův komplic, ani řezník Legendre, který se pokoušel odvážně hájit Dantona během jeho obvinění, nikdo neřekl ani slovo na této schůzi z 11. vendémiairu, a já říkám, pánové, že toto nové odsouzení vynecháním je zhanobením mnohem vážnějším než to první.
.
Pro tento posmrtný cejch zůstala Dantonova památka potlačena až do úsvitu Třetí republiky. Sami řečníci, kteří si vzali slovo 14. července 1891 u nohou sochy na bulváru Saint Germain, když ji inaugurovali, uznali tento fakt.
.
Doktor Levrault, které se chopil slova jako první jakožto předseda Městské rady, nazval Dantona "pomlouvaným velikánem", Pierre Laffite, který se vyjádřil jménem positivistů, poděkoval Městské radě za její iniciativu plnou odvahy: "Říkám "odvahy" protože ji potřebovala na překonání celého proudu předsudků proti této veliké památce." Nuže, povšimněte si toho, kdo byli autoři těchto takzvaných pomluv? Největší jména naší literatury, naší vzdělanosti, muži, kteří náleželi celým svým srdcem Revoluci a Republice, byl to Lamartine, Luis Blanc, Victor Hugo, Mignet, Léon Cladel, jehož sochu zrovna odhalili, Leconte de l'lsle, a to nepočítám Bûcheze a Rouxe, La Ponneraye, Barthélemyho Hauréaua a mnoho dalších. Sám Michelet, přes svou zaujatost vůči Robespierrovi, nebyl přesvědčen obhajobou doktora Robineta; věřil v úplatnost tribuna, nazývá ho "hrdinou vzpoury, který si nechával platit za ochranu dvora", dodává víru obviněním vzneseným proti Dantonovi všemi jeho současníky patřícími k nejrůznějším názorům a stranám, La Fayettem, paní Rolandovou, Lebasem, La Révellière-Lépeauxem, Bertrandem a Molevillem a paní Cavaignacovou, lordem Hollandem a Paganelem, Buonarrotim a Levasseurem de la Sarthe a mnoha dalšími.
.
Ale, dámy a pánové, toto vše připomínám pouze proto, aby byl tento bod dobře ustaven, abych dal vědět, že mé studie a mé závěry, jsou-li nové ve vztahu k nedávným obhajobám, jsou naopak velmi konzervativní ve vztahu k hlavnímu proudu 19. století. Nic jsem neinovoval, znovu jsem nalezl a převzal neobyčejně silnou tradici, a ukázal jsem, alespoň doufám, že tato tradice je podložená, že její věrohodnost nevzbuzuje žádné pochyby.

Albert Mathiez

albert mathiez
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | 9. dubna 2010 v 19:34 | Reagovat

Díky za článek o Dantonovi. Zatím jsem přelouskala jen tenhle první díl, ale budu pokračovat! A to se tu teď objevilo povídání o Bonapartovi - kde jen najdu čas, abych to všechno přečetla :-)  :-)  :-) Máš super blog, díky, díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.