Osobnosti Velké francouzské revoluce

26. ledna 2010 v 11:10 | Julie |  Velká francouzská revoluce
Tohle je můj další článek do školního časopisu, tentokrát na téma "Z extrému do extrému". Zajisté pochopíte, že jsem si tu VFR prostě nemohla odpustit:-)


Z extrému do extrému:

Osobnosti Velké francouzské revoluce


aneb Pár zajímavostí o jedné historické době a často podivných nápadech jejích nejvýraznějších osobností. Neboli: co jiného by mělo lépe vyhovovat tématu "Z extrému do extrému" než revoluce, která otřásla světovými dějinami, a její často poněkud excentričtí vůdci? V tomto článku bych vám ráda představila čtyři revolucionáře a prozradila vám na ně informace, které v učebnicích rozhodně nevyčtete…


  • Maximilien Robespierre (1758-1794)


Většina lidí si při vyslovení jeho jména vybaví v první řadě gilotinu. Někteří jdou ještě dál a rovnou ho označí za masového vraha. Jenže pokud se člověk začne o Robespierra doopravdy zajímat, rychle zjistí, že všechno bylo ve skutečnosti úplně jinak!
Maximilien totiž takzvaný revoluční Teror vůbec nerozpoutal, naopak se ho v mnoha případech snažil zmírnit! Nakonec zemřel proto, že chtěl potrestat muže, kteří se dopustili těch nejohavnějších zločinů, ke kterým za Revoluce došlo - což se těm dotyčným přirozeně vůbec nezamlouvalo.
A věděli jste, že to byl právě on, kdo měl nejvýraznější podíl na zastavení protináboženského fanatismu, který propukl především v Paříži? A že to byl on, kdo jako jediný bojoval proti tomu, aby se Francie pustila do šíření revolučních myšlenek ohněm a mečem a vyhlásila válku Rakousku? "Nikdo nemá rád ozbrojené misionáře", prohlásil tehdy. Věta, která je více než aktuální až do dnešních dnů a dle mého názoru by si ji měli zapamatovat představitelé mnohých světových mocností, v první řadě USA.
A jaký byl Maximilien jako člověk? Ti, kteří ho znali, ho obvykle líčí jako muže čestného, neústupného, ale zároveň laskavého. Měl velice rád zvířata, především psy a ptáky. Na škole vynikal v latině, jeho spolužáci mu dokonce přezdívali Říman. Později ho přezdili ještě jinak. Neúplatný, Advokát chudých…
A co Robespierre a ženy? Většina lidí neví, že se ze všech politiků své doby těšil vůbec největšímu zájmu opačného pohlaví! On si však na milostná dobrodružství nepotrpěl. Zasnoubil se s dcerou svého bytného, Eleonorou Duplayovou. Oženit se s ní ale už nestihl. Eleonora ho podle všeho velice milovala - po jeho smrti se odmítla provdat, ačkoli ho přežila o celých 38 let! Až do své smrti nosila černé šaty a opatrovala medailon s jeho podobiznou.

Maximilien Robespierre


  • Jean-Paul Marat (1743-1793)


Jeho současníci mu přezdívali Přítel lidu, podle titulu novin, které vydával. Nenechte se ale zmást. Marat totiž zdaleka nebyl přátelský ke všem. Byl to muž značně temperamentní, a když se rozčílil, míval podivné nápady. Rozhodně se mu nedala upřít bohatá fantazie. Podle toho, co píše ve svých novinách, je jasné, že nepochyboval o to, jak je třeba nakládat s "nepřáteli revoluce". Navrhoval je upalovat, vyrvat jim jazyky, případně usekat palce… Své politické odpůrce v Národním shromáždění pro změnu plánoval nabodnout na kůl přímo na jejich poslaneckých sedadlech. A pokud měl zrovna dobrou náladu, spokojil se s tím, že žádal hlavy. Začal na skromných pěti stech a postupně se dopracoval až k závratnému číslu pět set tisíc.
Těžko říct, kam až by došel, kdyby ho v létě roku 1793 nezavraždila girondistka Charlotte Cordayová. Ironií osudu je, že tohoto muže, který proslul jako mistr neupravenosti a ze kterého špína málem kapala, dostihl nůž jeho vražedkyně ve vaně.
Ale abychom Maratovi nekřivdili, nesmíme zapomenout ani na to, že tento milovník rozmanitých způsobů popravy, původním povoláním překvapivě lékař, celý život pomáhal chudým a rozdal jim téměř celý svůj majetek. Ač to zní neuvěřitelně, jeho neutěšenou existenci, která se skládala především z pobytu v jeho sklepní redakci, s ním sdílela milenka, která kvůli němu dokonce opustila svého muže.

Jean-Paul Marat


  • Georges Danton (1759-1794)


I on byl muž značného temperamentu, ovšem směřoval ho zcela jinam než Marat. Danton si potrpěl na všechny požitky, které je jen život schopen člověku nabídnout. Rád se dobře najedl - a ještě raději měl krásné ženy. Byl sukničkář a nijak se tím netajil. I přes své četné avantýry však velice miloval svoji manželku, a když roku 1793 zemřela, zatímco byl v Belgii, vykopal ji po svém návratu z hrobu, aby se jí mohl ještě naposled podívat do tváře. Ovšem už o čtyři měsíce později se oženil s teprve šestnáctiletou dívkou a dokonce kvůli tomu přestoupil zpět na katolickou víru!
Jeho vášeň pro opačné pohlaví byla také důvodem, proč se nakonec definitivně zprotivil Robespierrovi. Danton si totiž dovolil na Elizabeth, mladší sestru Maximilienovy snoubenky.
Krom toho vynikal mimořádně vulgárním slovníkem a mnohé své současníky dráždil i nezdolným cynismem, se kterým se posmíval ctnostným lidem a ctnosti jako takové.
I přes jeho charakterové nedostatky - nebo že by právě díky nim? - nebyla role, kterou sehrál během Revoluce, nikterak malá. Vynikal především jako přesvědčivý řečník, který dovedl strhnout davy. Jako téměř jediný z poslanců si své projevy nepsal, ale mluvíval spatra.
Později se však zjistilo - a moderní dějepisci toto obvinění prokázali - že hrál dvojí hru. Neboli byl placeným agentem královského dvora. Není jisté, jaké služby za obdržené peníze poskytoval - podle některých pouze shrábl odměnu a neudělal nic, podle jiných byl agent provokatér. Rovněž nelze popřít jeho nemalou zálibu v přepychu - mnozí ho podezřívají z tunelování veřejných financí a rovněž z krádeží cenných předmětů během invaze do Belgie.

Georges Danton


  • Hrabě Mirabeau (1749-1791)


Říkali mu Pochodeň z Provence. Ač pocházel ze staré provensálské šlechtické rodiny, byl zvolen do Generálních stavů za třetí stav, tj. za měšťany. Stejně jako Danton byl vynikající řečník.
A dlužno říct, že jeho krátký život byl mimořádně bouřlivý - dokonce i na revolucionáře. Povahou se v mnohém podobal Dantonovi - potrpěl si na přepych, dobrodružství - a na ženy. Jednou se v Holandsku seznámil s půvabnou Sophií, na neštěstí manželkou jistého markýze - a následně s ní utekl. Při tom stihl ještě sepsat pamflet proti absolutní monarchii, který mu vysloužil vězení ve věži ve Vincennes.
Tím seznam jeho skandálů zdaleka nekončí. Jeho rodině brzy došla trpělivost - a Mirabeau se ocitl bez peněz. S finančními problémy se potýkal až do své smrti a zemřel značně zadlužený.
Díky svému řekněme zajímavému způsobu života a především mimořádným řečnickým schopnostem byl velice oblíbený. Když zemřel, lid si vymohl vyhlášení státního smutku. A hrabě Mirabeau se stal vůbec prvním velkým mužem Francie pohřbeným v Pantheonu.
Jenže ouha! Brzy se provalilo, že srdnatý obhájce třetího stavu byl ve skutečnosti placeným poradcem královského dvora, který se pokoušel zachránit monarchii! To se revoluční vládě ani trochu nezamlouvalo - a tak byla roku 1794 jeho rakev z Pantheonu vyhozena a zahrabána na hřbitově, kde končily oběti gilotiny. Ovšem roku 1847 ho exhumovali podruhé - a vrátili na původní místo. Hrabě Mirabeau neměl zkrátka klid ani po smrti…

hrabě Mirabeau

Pokud by mi náhodou někdo nedůvěřoval - nebo se snad chtěl dozvědět víc - tady je seznam použité literatury:
Jules Michelet - Francouzská revoluce
Albert Mathiez - Francouzská revoluce
Julien Maraval - Rédecouvrir l'histoire de la France (Znovu objevit historii Francie)
Ralf Korngold - Robespierre a čtvrtý stav.

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Opět malý průzkum: kterého z revolucionářú uvedených v tomto článku preferujete?

Maximiliena Robespierra 43.3% (29)
Jean-Paula Marata 10.4% (7)
Georgese Dantona 13.4% (9)
hraběte Mirabeaua 4.5% (3)
tak tady bych si vážně nevybral(a) 28.4% (19)

Komentáře

1 Kate Kate | 12. prosince 2010 v 20:55 | Reagovat

Dobrý, konečně jsem o nich něco našla :)

2 Sisi Sisi | 26. dubna 2011 v 15:09 | Reagovat

díky,některý nejsou ani na wikipedii :-)  ;-)  :-D  :D

3 Theo Theo | 16. září 2011 v 0:13 | Reagovat

Nevím, Julie, jestli Tě potěším zrovna tímhle ÚRYVKEM, ale přidávám jej na dokreslení:

Od  r.1789 se v ní [Revoluci] vystřídalo mnoho aktérů, kteří se všichni nesli na její vlně, aniž by kterýkoli z nich byl schopen její hrozivý pohyb poněkud usměrnit. „Velká“, bezprecedentní a ničemu nepodobná je totiž událost Revoluce sama o sobě, ona do nicoty uvrhla všechny ty, kdo se postupně pokusili ji ukončit, ať to byli monarchisté nebo feuillanti, girondini nebo dantonovci. Chce-li však historik v té řadě jezdců urputně se držících hřívy cválající klisny přesto vyzdvihnout několik mužů, může se zmínit o Sieyèsovi a Mirabeauovi, přidat Robespierra, ale ne Dantona.

Sieyèse proto, že vytušil příchod Revoluce, připravil její filosofii a předem si dokázal představit její tvář i city. Nikdy v ní však nesehrál prvořadou úlohu, a to ani v r.1789. Mirabeau byl největším géniem Ústavodárného shromáždění, a poté se potajmu stal nejjasnozřivějším komentátorem své doby. Protože však nedokázal získat vládu nad Shromážděním, o Paříži ani nemluvě, musel se stáhnout do ústraní. Danton sice propůjčil svůj velký hlas „Vlasti v nebezpečí“, ale na ministerstvu spravedlnosti kryl masakry spáchané v září r.1792; jako politik byl tedy příliš přelétavý, a nemohl proto položit dostatečně pevné základy umírněnější politiky Hory. Často jej mají v oblibě autoři 19.st., protože jeho obraz z posledních měsíců života není tak krvavý jako portrét Robespierrův. Úlohu srovnatelnou s rolí svého slavného rivala přitom nehrál ani na chvíli. Velikost Robespierra za Francouzské revoluce je sice tragická, ale zato jedinečná, a spočívá v tom, že na sebe postupně vzal veškerou moc a také ji po několik měsíců vykonával.

(F.FURET, Francouzská revoluce, 1.díl, s.200n)

4 Julie Francoise Julie Francoise | 27. září 2011 v 9:46 | Reagovat

[3]: Pan Furet má v mnohém pravdu. Jen bych si dovolila také jeden citát, tentokrát z knihy pana Ralfa Korngolda Robespierre a čtvrtý stav (strana 219): "Po 10. srpnu stal se Robespierre neoficiálním starostou Paříže; po 2. červnu se stal neoficiálním vládcem Francie. Ale jaká byla povaha a rozsah jeho moci? Byl diktátorem? Má Michelet pravdu, říká-li: "Když byla všechna moc vlády soustředěna v rukou jednoho muže, poznal, že je absolutnější a obávanější než Ludvík XIV., více než Bonaparte. V jedné době stoupá víc než na trůn, je postaven na oltář."
Enclyklopedia Britannica definije v moderní řeči diktátora: "vladař mající mimoústavní moc". Laroussova definice je "ten, kdo sjednotí ve své osobě všechnu moc vlády, kterou mu buď dá zákon, nebo kterou uchvátí". Žádná z obou definic se na Robespierra nehodí. Následkem toho musíme povšechné a romantické hodnocení Micheletovo zamítnout. Nicméně Robespierrova pravomoc byla velmi rozsáhnlá, ve skutečnosti tak značná, že se jeví v některých okamžicích diktátorská, poněvadž ochromovala jakoukoli opozici tak účinně, jako by byla absolutní."
Potud Ralf Korngold. Já ještě dodám: výběr největších osobností Revoluce, jak ho provedl pan Furet, má svou logiku. Ten můj byl ovlivněn faktem, že jsem článěk psala pro školní časopis. Snažila jsem se proto najít takové postavy, u kterých byla alespoň minimální šance, že je mí spolužáci znají.
K Dantonovi - jak už jsi asi pochopil, nemám ho ráda ani trochu. V tomhle - jako i v mnohém jiném - jsem Mathiezova žačka.

5 Theo Theo | 29. září 2011 v 23:06 | Reagovat

[4]: Co říkáš na Wajdův film „Danton“ (FR, PL 1983)? (http://www.csfd.cz/film/12033-danton/) Vidělas ho? (Já bohužel jen zlomky. Chystám se jej příležitostně stáhnout a zhlédnout. Navedla mne k tomu poznámka jednoho uživatele na www.napoleonika.cz v tom TÉMATU o Maximilienovi Robespierrovi, z nějž jsem bral minule jeden odkaz na článek.)

6 bb bb | 1. listopadu 2011 v 18:10 | Reagovat

:-D

[1]: cg

7 fixka fixka | 9. května 2012 v 9:12 | Reagovat

V tomto článku jsou postavy líčeny naprosto jinak, než jsem se o nich dočetla z jiných zdrojů. Můžu vědět, kde jsi čerpala? A jak moc je to důvěryhodné? ;-)  :-)

8 Julie Françoise Julie Françoise | 11. května 2012 v 22:51 | Reagovat

[7]: Zdroje prozradím ráda, tedy vlastně už jsem je prozradila, mrkni na konec článku, uvedla jsem je právě tam - takže mi přijde zbytečné se teď opakovat. Ale kromě zmíněných čtyř knih jsem použila i další, například Čtyři podobizny od Alberta Z. Manfreda (k Mirabeauovi a Robespierrovi), studii Danton: historie a legenda od Alberta Mathieze atd. Co se důvěryhodnosti týče, menší pochybnosti by mohly být maximálně u Micheleta, ostatní autory považuji za naprosto spolehlivé. Mohla bych se jen tak pro zajímavost zeptat, s jakou literaturou jsi přišla do styku ty? K Revoluci toho totiž vážně není zrovna málo...

9 Hanka Hanka | 23. dubna 2013 v 18:49 | Reagovat

Konečně stručný,normální a jasný
[1]: :-)  :-)  :-)  :-)

10 Kristian Haulik Kristian Haulik | 22. června 2013 v 0:08 | Reagovat

mne se  uprimne  nejvic  libi Danton!takovej milej  chlapik nezatezenej "hloupostma jako moralkapraotec  moderni  politiky!          
pripomina  mi  jacka  sparowa!
pokud  jde o  maxe myslim  ze  byl  neco   mezi diktatorem  a  vplivnym muzem mezi  rovnymi.ale jak  znamo  vsichni  jsou   si   rovni  jen
  nekteri jsou  rovnejsi! :-)
mirabeau byl  zajimavi  to  jsem  nevedel[muj  novej  vzor] :D!
marat mne  prekvapil   myslel jsem ze  toho  silence ynam!
Vive la revolution!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.