Stoletá válka

1. prosince 2009 v 11:15 | Julie |  historie-jiné

aneb můj referát z druháku. Možná neuškodí, když se od Francouzské revoluce alespoň na chvilku přesuneme taky někem trochu jinam:-)

Stoletá válka

Na úvod je třeba zdůraznit dvě věci. Za prvé - tento konflikt mezi Franciií a Anglií netrval sto let, ale hned sto šestnáct (1337-1453). A za druhé - nejednalo se o jeden nepřetržitý válečný konflikt, ale spíš o sérii mnoha menších.

příčiny


Jednalo se v první řadě o spor o území. A sice:
  • Normandie: od roku 911 v držení Normanů. Roku 1066 v bitvě u Hastingsu získal normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel Anglii. Jeho následovník Jindřich I. pak roku 1106 obě území spojil. Normandie tedy patřila Angličanům.
  • Plantageneti: roku 1154 se anglickým králem stal Jindřich II. Plantagenet. Tím se k Anglii připojila další území ve Francii. Anglie tehdy vlastnila kromě Normandie také Bretaň, Anjou, Maine a Tourraine. Sňatkem s Eleonorou Akvitánskou získal Jindřich Akvitánii (ale jako vazal francouzského krále)
  • O tato území vedly obě země dlouholeté spory (např. Filip II. August a Ludvík IX.).
  • Flandry: Francouzi a Angličané bojovali o nadvládu také nad tímto územím. Dnešní Holandsko, tehdy významné centrum obchodu a řemesel.

počátky


Roku 1328 vymřela ve Francii vládnoucí dynastie Kapetovců.
Králem se stal Filip VI. z Valois (vedlejší větev Kapetovců).

Filip VI.




Jenže dcera Filipa IV. Sličného Isabela byla provdaná za anglického krále Eduarda II. A měla s ním syna, Eduarda III. - který byl tím pádem synovcem posledního Kapetovce. Francouzská šlechta anglického krále coby následníka odmítla. Jako důvod uvedli, že není možné nástupnictví skrze ženu.


Eduard III.





Následovala série vzájemných provokací mezi oběma zeměmi, které ještě vyostřily už tak napjatou situaci. Filip VI. podporoval odpor Skotska proti anglické nadvládě.
Ve Flandrech vypuklo povstání proti nadvládě Francouzů - které pro změnu podpořili Angličané.
Filip VI. na oplátku zabral Guyenne (území u ústí řeky Garonny, kolem města Bordeaux), která patřila Anglii.
Rozčílený Eduard III. vznesl nárok na francouzskou korunu. A 7.října 1337 vyhlásila Anglie Francii válku.

1. fáze

Bitva u Sluys (Écluse): 1340, námořní, vítězství Anglie. Angličané získali kontrolu nad kanálem La Manche.

bitva u Sluys


Bitva u Kresčaku (Crécy-en-Ponthieu): 1346, Angličané zvítězili, padl český král Jan Lucemburský. Příčinami porážky byly hlavně špatná taktika (Francouzi zaútočili, i když se Angličané nacházeli ve výhodné pozici na kopci), zmatené velení, a angličtí lukostřelci.

bitva u Kresčaku



Dobytí Calais: 1347, město se po dlouhém obléhání nakonec vzdalo. Angličané z něj vyhnali obyvatele, domy získala anglická šlechta.

Ve Francii v té době vypukla morová epidemie. Roku 1347 bylo uzavřeno osmileté příměří.

Roku 1350 se francouzským králem stal Jan II. Dobrý.

Jan II. Dobrý



Anglický následník trůnu Eduard, zvaný Černý princ, se vydal na tažení z Guyenne.

bitva u Poitiers: 1356, Angličané zvítězila (opět díky lukostřelcům), francouzský král byl zajat (spolu se svým mladším synem), požadováno výkupné ve výši 3 miliony livrů.

bitva u Poitiers



Povstání Etienna Marcela

Vypuklo roku 1358 v Paříži. Jeho vůdece,
Etienne Marcel, byl bohatý měšťan a prefekt obchodníků. Hlavní příčinou byl fakt, že král odmítl přijmout požadavky Generálních stavů a rozpustil je.
Vzbouřenci zajali maršály ze Champagne a z Normandie a popravili je. Marcel a měšťané se zmocnili vlády nad Paříží. Král z města uprchl, ale vrátil se s armádou.
Povstání bylo potlačeno, Etienne Marcel byl zavražděn.

Etienne Marcel


Povstání jacquerie


Jedná se o selské povstání, které vypuklo severně od Paříže v roce 1358. Název je odvozen
od jména Jacques, kterým šlechtici posměšně nazývali rolníky. Později se toto jméno vžilo pro selská povstání obecně.
Jeho vůdcem byl Guillaume Carle. Mezi hlavní příčiny patřily špatná situace v zemi, hladomor a útoky nezaměstnaných žoldnéřů. Povstání podpořil i Etienne Marcel.
Rolníci vypalovali sídla šlechticů, docházelo k vraždám a loupežím.
Nakonec byla vzpoura zlikvidována lstí - Carle byl pozván do nepřátelského tábora na jednání, ale byl zajat a popraven.
Povstání bylo potlačeno, a to velmi krvavě

povstání jacquerie


Smlouva z Brétigny

Uzavřena roku 1360. Angličané si směli ponechat všechna dobytá území - Calais, Poitou, Périgord, Limousin... - vlastně asi třetinu Francie. Mimoto požadovali 3 miliony livrů výkupného za krále Jana II. (ale nepodařilo se sehnat dost peněz, Jan II. zemřel v zajetí).

Francie po smlouvě z Brétigny (červeně vyznačená území náležela Angličanům)


2. fáze

Francouzským králem se roku 1364 stal Karel V.

Karel V.


Znovu vyhlásil válku Anglii. Vyhýbal se velkým bitvám, ale přesto - nebo snad právě proto - se mu podařilo získat zpět všechna francouzská území mimo Guyenne, Brestu a Calais. Výrazný podíl na tom měl vojevůdce Bertrand du Guesclin.
Navíc zbavil zemi band loupeživých bývalých vojáků, nařídil pravidelné zasedání parlamentu a rozšířil Paříž i Louvre.

V Anglii se mezitím stal králem Richard II. (vnuk Eduarda III.).

Richard II.



Povstání Wata Tylera

Propuklo v Anglii roku 1381. Výrazně ho ovlivnilo učení reformátora Johna Wicliffa. Cílem vzbouřenců byla rovnost všech stavů.
Povstalci se zmocnili Toweru. Ale byli poražení, Tyler zavražděn.

Wat Tyler



Richard II. omezil moc parlamentu a vládl absolutisticky. Ale po návratu z výpravy do Irska byl zajat a zemřel ve vězení.
Králem se stal Jindřich IV. - nástup dynastie Lancasterů - 1399

Jinřich IV.


Ve Francii se stal králem Karel VI. - 1380.

Karel VI.



Ve Francii propuklo několik lidových povstání. Burgundský vévoda Filip získal Flandry - 1384. Burgunďané byli spojenci Anglie.
Král Karel byl duševně onemocněl, domníval se, že ho někdo chce zavraždit. Vládli za něj jeho příbuzní.

Roku 1413 se anglickým králem stal Jindřich V.

Jindřich V.


3. fáze

Místo duševně chorého krále vládli ve Francii jeho bratr Ludvík Orleánský a burgundský vévoda Jan Nebojácný.
Došlo mezi nimi k boji o moc a Jan dal Ludvíka zavraždit.
Toho využil anglický král Jindřich V., který se roku 1415 vylodil v Normandii.

Bitva u Azincourtu: 1415, Francouzi prohráli, opět neuspěla těžká jízda proti lučištníkům.

bitva u Azincourtu


Smlouva z Troyes: 1420, uzavřel ji anglický král Jindřich V. s francouzskou královnou Isabelou a burgundským vévodou Filipem Dobrým. Jindřich V. dostal za manželku dceru Karla VI. Kateřinu. Po jeho smrti se měl stát francouzským králem. Nástupnictví prince Karla bylo zrušeno.

Ale roku 1422 král Jindřich V. zemřel. Jeho nástupci Jindřichovi VI., bylo tehdy teprve devět měsíců.

Jindřich VI.


Jeanne d'Arc

Narodila se 6. ledna 1412 (?) ve vesnici Domrémy v Lotrinsku. Pocházela z poměrně bohaté selské rodiny. Slýchala hlasy a měla vidění, ve kterých ji oslovovali sv. Kateřina a archanděl Michael. Hlasy světců jí sdělily, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii.

Jana z Arku, socha z pařížského Louvru



V té době následník trůnu Karel kontroloval území na jih od Loiry mimo Guyenne, sídlo měl v Bourges. Jana z Arku se za ním na jaře 1419 vypravila do Chinonu. Podařilo se jí Karla přesvědčit, aby jí poskytl malou armádu.
Vydala se na pomoc obleženému Orléansu.
Podařilo se jí vzbudit ve svých spolubojovnících nadšení a Orléans osvobodila - proto se jí začalo říkat Panna Orleánská.

Panna Orleánská





V červnu 1419 porazila Angličany v bitvě u Patay.
17.července dosáhla Jana cíle - Karel byl korunován v Remeši jako francouzský král Karel VII.

Karel VII.




Karel zahájil jednání o příměří. Ale Jana pokračovala v boji. Při obléhání Compiègne byla zajata - 1430, Burgunďany, ti ji prodali Angličanům za 10 000 liber. Angličané ji vydali burgundskému biskupovi Pierru Cauchonovi.
Janu obvinili z kacířství a z čarodějnictví, aby ji zdiskreditovali.
Podlehla nátlaku a přiznala se. Pak však přiznání odvolala.Ve vykonstruovaném procesu byla odsouzena k smrti upálením.

Roku 1431 zemřela na hranici v Rouenu.

Jana z Arku na hranici


Roku 1450 nařídil Karel VII. obnovení jejího procesu. Jana byla rehabilitována.

Roku 1909 byla blahoslavena, roku 1920 prohlášena za svatou.
Dnes je patronkou Francie.


Jana z Arku


Konec války

Francouzi získali zpět Paříž - 1436.

Bitva u Formigny: 1450, Francouzi pod vedením hraběte z Clermontu Angličany s převahou porazili. Na francouzské straně se uplatnila nová zbraň - kanóny. Normandie se vrátila Francii.

bitva u Formigny


Bitva u Castillonu: 1453, Francouzi opět zvítězili, Karel VII. získal Guyenne, z anglických držav zbylo pouze město Calais. Poslední bitva Stoleté války.

bitva u Castillonu


Smlouva z Picquigny: 1475, podepsali ji Ludvík XI. a Eduard IV., znamenala definitivní konec Stoleté války

Důsledky


  • Velké snížení počtu obyvatel ve Francii i v Anglii
  • Během války morová epidemie
  • Ukázala se neefektivnost armád složených z těžkooděnců
  • Ve Francii znamenala konec nevolnictví (i když oficiálně bylo zrušeno až za Revoluce)





 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ta hytra ta hytra | E-mail | 4. ledna 2012 v 17:53 | Reagovat

ouuuoouou O_O no to  jsem fakt nevěděla !!

2 P.B. P.B. | 24. dubna 2013 v 16:56 | Reagovat

Nevíš prosím, jak byl asi Jindřich VI. vysoký?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.