Kdy skončila Velká francouzská revoluce?

9. října 2009 v 14:08 | Julie |  Velká francouzská revoluce
Jak už bylo řečeno, tato otázka představuje pro mnoho generací historiků předmět velkého sporu. A skutečně není snadné si na ni jednoznačně odpovědět. Ovšem to nikomu nebrání vytvořit si na věc názor. Já se nyní pokusím obhájit ten svůj - aniž bych ovšem opomněla argumenty, které mu odporují.

Pro začátek se budu zase opakovat. Nejčastěji se můžeme setkat se čtyřmi daty. A sice:
  • 28. července (10. thermidoru) 1794 - poprava Robespierra a 21 dalších Jakobínů
  • 9. listopadu (18. brumairu) 1799 - Napoleonův státní převrat
  • 2. prosince 1804 - Napoleon se korunuje císařem
  • 8. července 1815 - druhá restaurace Bourbonů

Každé z těchto dat má své opodstatnění. Hned uvidíte, jaké.

28. července (10. thermidoru) 1794


Jak už jsme řekli, toho dne byl popraven Maximilien Robespierre. Proč by právě jeho smrt měla být považována za konec revoluce?

Bezprostředně po Thermidoru následuje:
  • Fyzická likvidace mnohých členů revolučního klubu Jakobínů, čímž jejich vliv nakonec téměř zcela zmizí.
  • Thermidoriáni (muži, kteří svrhli Robespierra - Barras, Tallien, Fouché, Fréron a spol. Podrobnosti o nich najdete v dalších článcích.) povolí návrat zpět do země části šlechty, která uprchla během Revoluce.
  • To zapříčiní tzn. Bílý Teror - royalisté nyní pro změnu vraždí revolucionáře. Podivné ovšem je, že údaje o obětech tohoto teroru je - na rozdíl od toho revolučního - velice obtížné sehnat. Mně se nakonec podařilo dobrat se k číslu 30 000 mrtvých (Nougaret) - což je o celých 10 000 víc, než bylo podle nejspolehlivějších odhadů obětí teroru jakobínského! Navíc byli v drtivé většině zabiti bez jakéhokoli náznaku soudního řízení.
  • Je zrušen zákon regulující ceny potravin. Následuje hlad.
  • Jsou omezeny pravomoci Výboru pro obecné blaho, Výboru pro veřejnou bezpečnost a Revolučního tribunálu.

Robespierrova smrt má i další následky, které se projeví až o něco později. A to:
  • Přijetí nové ústavy (22. srpna 1795) nazývané Ústava z roku III. Voliči se dělí na dva stupně podle majetku. Poslance volí jen voliči stupně druhého - kterých je pouze 30 000. Vzhledem k tomu, že Francie měla tehdy asi 30 milionů obyvatel, není nijak těžké si spočítat, že k volbám jich byla připuštěna pouhá tisícina! Velice demokratické, že?
  • 26. října 1795 je zrušen Konvent. Nahrazuje ho Direktorium, jehož pět členů volených na čtyři roky má výkonnou moc a fakticky vládne Francii, i když existuje ještě Rada pěti set a Rada starších (předchůdce dnešního senátu), kterým náleží moc zákonodárná. Členy Direktoria volí Rada starších. Jsou neodvolatelní.
  • Ale republikánské zřízení je zachováno.

Maximilien Robespierre

Stručně řečeno, Robespierrova smrt znamená konec demokracie v pravém slova smyslu a návrat emigrantské šlechty. Nebojovala Francouzská revoluce právě proti tomuto? A může být režim, ve kterém volí jen tisícina obyvatel a kde jsou revolucionáři vybíjeni royalisty, nazýván revolucí?
A jsou tu ještě ti pánové, kteří se po Robespierrovi chopili moci (Barras a spol.). Analýza jejich charakterů by vystačila na několik samostatných článků, které hodlám postupně zveřejnit. První už je na světě - o Jean-Lambertovi Tallienovi se můžete dočíst v článku Tereza Cabarrusová, žena, pro kterou padla republika.


9. listopad (18. brumaire) 1799


Napoleon Bonaparte zbavuje moci Direktorium a ujímá se vlády. A následky?

  • Pět členů Direktoria volených na čtyři roky nahradí tři konzulové volení na deset let. Nejprve jsou jimi Napoleon Bonaparte, abbé Sieyès a Ducos. Dva poslední brzy nahradí Lebrun a Cambacérès.
  • Existují ještě tři zákonodárné sbory, jejichž moc je ovšem značně omezená. První z nich diskutuje o zákonech, ale nemůže hlasovat - u druhého je tomu přesně naopak. Sestát pak plní funkci "strážce ústavy".
  • Ale republika stále přetrvává.

Napoleon coby konzul

Většina historiků považuje právě toto datum za konec Velké francouzské revoluce. Je to ale opodstatněné? Jak velkou změnu vlastně 18. brumaire představoval? Republika zůstala zachována. Míra demokracie byla opět omezena - ale nedá se říci, že víc než po thermidoru. A krom toho, tento převrat není zdaleka tak krvavý jako thermidor.
Napoleon sice fakticky zavedl diktaturu, ovšem učinil i mnoho opatření ve prospěch obyvatel Francie. Jeho politika byla - alespoň z počátku - podstatně rozumnější a úspěšnější než vláda Direktoria. Reformuje školství (vytvoření lyceí), měnu a jeho vůbec nejvýznamnější počin - občanský zákoník - potvrdí mnohé z výdobytků Revoluce.
A demokracie? Z té už toho po Thermidoru beztak mnoho nezůstalo…

2. prosinec 1804


Napoleon Bonaparte se korunuje císařem. To znamená:

  • Nic víc a nic míň než konec republiky.

Napoleon císařem

Právě tento fakt podle mého názoru činí z tohoto data konec revoluce mnohem více než z 18. brumairu. Republiku nahrazuje císařství. A to se dá jen těžko považovat za součást revoluce.
Jenže - změna je pouze ve formě, nikoli v obsahu. Napoleon byl už od roku 1802 prvním konzulem - doživotním vládcem Francie. Tím, že byl korunován, se jeho moc nestává absolutní - taková totiž byla už předtím.
Pro Francii se tedy vyjma změny názvu nemění vlastně nic.

8. červenec 1815


Bourboni svržení Revolucí se vrací k moci - na druhý pokus. Což znamená:
  • Opět Bílý Teror - tentokrát jsou vražděni bonapartisté.
  • Popravu většiny Napoleonových generálů.
  • Obnovu "starého režimu".
  • Likvidaci mnohých revolučních výdobytků.

Ludvík XVIII.
bratr Ludvíka XVI., který nastoupil po Napoleonovi.
Když tak na něj koukám, neodpustím si zlomyslnou poznámku, že v tom letitém exilu během revoluce hlady rozhodně netrpěl...

Toto datum by se skutečně se vší logikou dalo považovat za konec revoluce - návrat krále, návrat k tomu, co zde bylo před rokem 1789…
Jenže - má to háček. Pokud bychom chtěli uznat 8. červenec 1815 za konec revoluce, znamenalo by to zároveň prohlásit, že císařství bylo součástí revoluce. Což sice není zdaleka tak nelogické, jak by se na první pohled zdálo - Napoleonův režim byl podstatně pokrokovější než vláda Bourbonů. Ale i přesto - stále to bylo císařství, režim, kde byla moc soustředěna v rukou jediného člověka. Což je zcela proti myšlenkám revoluce.

Takže můj názor je jednoznačný. Francouzská revoluce skončila popravou Maximiliena Robespierra dne 10. thermidoru 1794 (případně jeho zatčením o den dříve). I ostatní zde uvedená data měla nemalý význam, ale právě Robespierrův konec zasadil Revoluci jako takové rozhodující smrtelný úder.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Theo Theo | 15. září 2011 v 19:54 | Reagovat

Podle mne existují Francouzské revoluce DVĚ: První začala ustavením Národního shromáždění (červen 1789), svržením absolutní monarchie a zavedením monarchie konstituční a přinesla Deklaraci práv člověka a občana a Ústavu. Druhá začala uvězněním krále (srpen 1792), svržením konstituční monarchie a zavedením republiky a přinesla teror a válku s okolními zeměmi, přičemž v období mezi královým útěkem do Varennes a útokem na Tuilerie (20.6.1791-10.8.1792) byla Francie de iure (podle zákona) monarchií, de facto (chováním) však již republikou.

8-O  Překvapivý, avšak odůvodněný názor předkládá Francois Furet, který má za to, že výsledky Francouzské revoluce se natrvalo prosadily teprve se Třetí republikou, takže 1.díl jeho "Francouzské revoluce" končí první Napoleonovou abdikací (1814), kdežto druhý, závěrečný - tuším - až vyhlášením dobytí Bastily za státní svátek r.1880.

2 Theo Theo | 15. září 2011 v 20:08 | Reagovat

Pokud jde o konec druhé z oněch dvou revolucí, pak je věc mnohem složitější. Záleží na tom, s čím si ji spojujeme a zda ji chápeme spíše v protikladu k té první, anebo jako její pokračování. Je jasné, že jakobínská republika skončila popravou Robespierra, nemyslím však, že to byl konec revoluce, protože si ji nespojuji s popravami lidí bez řádného soudu, ale spíše s trváním zákona a institucí. Takže pokud by měl být konec datován pokusem o návrat k předchozímu stavu, pak by jím bylo znovunastolení Bourbonů po Napoleonově pádu, tedy buď jeho první (1814), nebo druhé abdikaci (1815).

3 Julie Francoise Julie Francoise | 27. září 2011 v 9:03 | Reagovat

[1]: Ta teorie se dvěma revolucemi není nezajímavá, na podobný názor narážím dost často, i když většina lidí nepoužívá takovéhle termíny. Jenom detail - zmíněná válka s okolními zeměmi - kterou stejně jako Max neschvaluji - začala ještě PŘED 10. srpnem. Ovšem pokud období po královu útěku počítáš k Republice, samozřejmě by bylo možné Tvou teorii akceptovat. Tady by to ovšem chtělo hlubší analýzu.
Dále - považuji za dosti zjednodušené omezit výsledky oné "druhé Revoluce" na teror, např. taková Ústava z roku 93 by neměla být opomenuta, jakkoli nikdy neplatila. Atd.
K panu Furetovi - není sice mým oblíbeným historikem, nicméně tento jeho názor má něco do sebe - vlastně mohu dokonce říci, že s ním souhlasím. Ovšem to obrovské časové rozpětí mi na jeho knihách vadilo. Pan Furet totiž chtěl obsáhnout příliš - v důsledku čehož se nedostal zdaleka tak do hloubky, jak bych si představovala, což je škoda.

[2]: Druhou Revoluci považuji za logické pokračování té první, o protikladu bych zde rozhodně nehovořila. Samozřejmě, Bonaparte zachoval mnoho z revolučních výdobytků, za to má můj obdiv - ale je možné počítat k Revoluci režim, který je jednoznačně unipersonální? A ve svém závěru dokonce monarchií (jakkoli změny názvu státního zřízení Francie za Napoleona byly spíše jen hraním se slovy)? Nemyslím.

4 Theo Theo | 29. září 2011 v 22:58 | Reagovat

[3]: Ano, vím, že válku Francie vyhlásila v době, kdy ještě byla (konstituční) monarchií, právě proto jsem dodával na vysvětlenou ten dovětek, jak chápu období mezi královým útěkem do Varennes a jeho uvězněním. Oplatím Ti podobnými dvěma námitkami: O Maxovi neplatí, že by válku neschvaloval nikdy – jakmile vypukla a po počáteční krizi se ukázalo, že Francie je schopna se ubránit, svůj názor změnil a veřejně přiznal „omyl“. Také neplatí, že by byl od počátku pro republiku. Právě naopak, zpočátku horoval – stejně jako mnozí jiní, kteří však, pokud ve svém názoru veřejně setrvají, budou popraveni – pro konstituční monarchii. Je proto zavádějící mluvit o něm zcela obecně jako o odpůrci války a zastánci republiky, tj. aniž by se uvedlo, jakého období se to týká (a především samozřejmě jaké měl důvody). Relativně to však jistě říci lze.

Ústava roku 1793 by asi patřila ke kladům republiky. Teprve v ní je, nemýlím-li se, kupř. uzákoněna rovnost ras. Zároveň je však třeba se ptát, co z toho se uplatňovalo v praxi. Svoboda názoru a projevu, svoboda shromažďování a spolčování, nárok na spravedlivý soud, …? Stěží. Podle čeho budeme posuzovat – podle slov nebo podle skutků?

Jak jsem měl teď možnost letmo nahlédnout do toho Schamy, bude Furetův střízlivý styl jeho protikladem, ten se vrací k dřívějšímu vyprávění dějin jako příběhu. Obojí styl má jistě své uplatnění. Pro mne je nakonec nejdůležitější, zda líčí skutečnosti podle pravdy a zda jejich výklad - byť se v něm mohou různí historici lišit - jim neprotiřečí. Jestli z něj budou mít radost spíše monarchisté (pochybuji, že royalisté, ve smyslu zastánců absolutní monarchie, v civilizovaném světě vůbec existují), nebo republikáni, mi je vcelku lhostejné.

Já bych ji také pokládal spíše za pokračování než protiklad. Zároveň však za slepou uličku, protože popřela přesně ty ideály, z nichž vzešla. („Nastolili novou diktaturu, ještě krutější než byla bývalá… Ze strachu z návratu tyranů, stali se sami tyrany…“ Není to pravda, bez ohledu na to, kdo to řekl?) K Bonapartovi mám vztah značně rozporuplný. Cením si na něm především vybudování státní správy. A to ještě víc než často zmiňovaný Občanský zákoník, poněvadž nad tím se pracovalo víceméně nepřetržitě od dob konstituční monarchie a on jen zajistil podmínky, aby mohl být dokončen a uveden v platnost. Jeho despotický způsob vlády ovšem současně považuji za neslučitelný s principy Francouzské revoluce. Paradoxně to byl on, který po letech chaosu a svévole umožnil, aby se instituce „usadily“ a nakonec přežily i dočasný návrat Bourbonů.

5 Theo Theo | 30. září 2011 v 22:08 | Reagovat

[4]: P.S.: Na jednom místě jsem se vyjádřil zavádějícím způsobem: Rovnost ras byla VYHLÁŠENA samozřejmě už dřív, ale chtěl jsem říci, že uznávám, že teprve zákony Republiky ji začaly důsledně NAPLŇOVAT (např. zrušením otroctví).

6 Kristian haulik Kristian haulik | 9. dubna 2013 v 14:06 | Reagovat

zapomnela  si  jeste  fructidorsky prevrat " predchudce   ceskoslovenska 1968 a 1948" jak  se  pise  v  barnettove  bonapartovi. a  souhlasim  s   termidorem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.