Velká francouzská revoluce - 2.díl

28. září 2009 v 18:26 | Julie |  Velká francouzská revoluce

Francie republikou

Toho samého dne navrhne jeden z poslanců, aby se zavedl nový letopočet, který se bude počínat tímto datem - vyhlášením republiky. Brzy vznikne i nový kalendář. Jeho měsíce se skládají ze 3 týdnů po deseti dnech (proto např. 9 thermidor odpovídá 27. červenci apod.). Jsou zavedeny i nové názvy dnů.

Podzim: Vendémiaire (září-říjen), brumaire (říjen-listopad), frimaire (listopad-prosinec)
Zima: Nivose (prosinec-leden), pluviose (leden-únor), ventose (únor-březen)
Jaro: germial (březen-duben), floréal (duben-květen), prairial (květen-červen)
Léto: messidor (červen-červenec), thermidor (červenec-srpen), fructidor (srpen-září)

Jak si bystrý čtenář zajisté povšiml, názvy měsíců v každém ročním období mají shodnou koncovku. A jak si povšiml čtenář znalý francouzštiny, vycházejí především z počasí, které je pro daný měsíc typické.


Konvent - politické rozdělení:

Girondisté
  • Ačkoli začínali jako levicový klub, v Konventu hráli úlohu pravice - protože byli umírněnější než ostatní levicové kluby
  • Osobnosti: Pétion (starosta Paříže), Condorcet, Brissot
  • Obávají se často násilných akcí lidu
  • Nedůvěřují sansculottům
  • Nesouhlasí s přílišným vlivem Paříže na ostatní Francii - chtějí decentralizaci
  • V ekonomii jsou zastánci liberalismu
  • Nepřejí si smrt krále
Jerome Pétion de Villeneuve



markýz de Condorcet

Jacques Pierre Brissot de Warville


Hora
  • Radikální levice
  • Jakobíni a Kordeliéři
  • Osobnosti: Marat, Danton, Robespierre, Saint-Just
  • Název Hora je odvozen z faktu, že jim v Konventu náležela místa na horních lavicích
  • Prosazují centralizaci
  • Zásahy státu do ekonomiky
  • Obracejí se k davům
  • Opírají se o sansculotty
Luis de Saint-Just



Bahno (bažina)
  • Střední proud
  • Obvykle se přidávali k těm, kdo byli zrovna u moci
  • Osobnosti: abbé Sieyès

V listopadu 1792 je v královském paláci v Tuileries objevena známá železná skříňka. Obsahuje tajnou korespondenci krále s emigrantskou šlechtou a cizími panovníky. A stane se důležitým důkazem v procesu proti králi.

Ten začne 10. prosince 1792. Girondisté žádají shovívavost. Naopak Hora, především Robespierre a Saint-Just požadují odsouzení. "Už jen tím, že vládne, je Ludvík XVI. vinen, protože nelze vládnout bez viny", tvrdí Saint-Just. "Není-li vinen král, pak jsou vinni ti, kdo ho sesadili", prohlašuje Robespierre. Ovšem přestože si přeje Ludvíkovo odsouzení, nechce, aby byl popraven - trest smrti se už svou podstatou příčí jeho zásadám. Nakonec se však přesto vysloví pro popravu - nevidí už jinou možnost.

15. ledna je král uznán vinným. 20. ledna je odsouzen k smrti - těsnou většinou 361 hlasů proti 360. O den později je popraven (údajně se gilotině podařilo přeseknout jeho krk až na druhý pokus).

poprava Ludvíka XVI.




Poprava krále vyděsí všechny evropské monarchy. Brzy je Francie ve válce s Pruskem, Rakouskem, Ruskem, Anglií, Španělskem, italskými a německými státy, Holandskem a Vatikánem - tj. víceméně s celou Evropou. Ale francouzská armáda úspěšně postupuje. Zabere Savojsko, hrabství Nice a Belgii.

Jenže přesila je příliš velká. Francie začíná brzy opět prohrávat. Ztrácí Savojsko. Španělé okupují Roussillon. Generál Dumouriez, hrdina od Valmy, nedokáže udržet Belgii. Nakonec přejde k nepříteli společně se synem orleánského vévody, budoucím posledním francouzským králem Luisem Philippem.

Konvent vyhlásí mobilizaci 300 000 mužů. A 23. dubna mobilizuje rovnou všechny muže ve věku od 18 do 25 let, ovšem pouze ty svobodné či bezdětné vdovce. Tento akt zachrání Francii před porážkou.

Ve Vendée (severozápadní a středozápadní Francie) propukne protirevoluční povstání. Tato oblast je silně katolická. Zdějším obyvatelům se tudíž nelíbí tvrdý postup proti kněžím, kteří odmítli přísahat na ústavu. Vzpoura začíná v květnu 1793. Vedou ji šlechtici (Charette), tzn. "bílí" (bílá je barva monarchie). Roku 1794 je krvavě potlačena. Údaje o obětech se značně různí, někdy se hovoří až o 150 000 mrtvých.


povstání ve Vendée


Zatím v Konventu zuří politický boj mezi Horou a Girondisty. 6. dubna 1793 je ustaven Výbor pro veřejné blaho. Má devět členů a zpočátku ho vede Danton.

Hora obviní Girondisty ze zrady. Ti reagují postavením Marata před revoluční tribunál. Ale tribunál Marata osvobodí. Hora odpoví ustavením radikální frakce sansculotů, kteří sami sebe nazývají Zběsilí. Dále reaguje na hlad v Paříži stanovením maximální ceny obilí.

Girondisté dají zatknout Héberta, radikálního Kordeliéra a vydavatele novin. Hora žádá jeho propuštění. V reakci na to vyhrožuje 25. května 1793 předseda Konventu, girondista Isnard, naprostým zničením celé Paříže, dojde-li k útoku na Girondisty.

Maximin Isnard



Toto prohlášení nadzvedne Horu ze židlí. A rozzuří sansculoty. Demonstrace Národní gardy vedená Hanriotem žádá 31. května 1793 hlavy 20 Girondistů. Konvent odmítne. 2. června oblehne Hanriot s 80 000 muži a kanony Konvent. Vynutí si zatčení 29 poslanců a dvou ministrů z řad Girondistů. Následuje jejich poprava. To vyvolá odpor v jihovýchodní Francii.

pád Girondistů


Období Konventu Hory

24. června vyhlásí Konvent novou, velmi demokratickou ústavu. Je nazvána Republikánská a má vstoupit v platnost, až nastane mír a situace se stabilizuje. K tomu však nikdy nedojde. V rámci této ústavy je do Deklarace práv člověka a občana přidáno právo na práci a právo na vzpouru.

Mimoto je konfiskována půda emigrantů. Ruší se veškeré feudální povinnosti.

Z čela Výbor pro veřejné blaho odchází v červenci 1793 Danton. Dojde k důkladné reorganizaci. Nyní je členů 12. Mají téměř neomezené pravomoci. Nejvýraznějšími osobnostmi jsou Saint-Just, Couthon a Robespierre.

Maximilien de Robespierre
  • Pocházel z Arrasu
  • Měl neradostné dětství - matka mu zemřela a otec ho opustil
  • Povoláním byl advokát
  • Přezdívalo se mu Nepodplatitelný
  • Mirabeau o něm prohlásil: "Dotáhne to daleko, věří všemu, co říká"
  • Mezi jeho hlavní povahové rysy patřila skromnost a idealismus - a zároveň i nekompromisnost
  • Vycházel z myšlenek Jean-Jacquese Rousseaua
  • Jako jeden z mála hájil už od počátku Revoluce stále stejné myšlenky
  • Je znám především jako jeden z iniciátorů Teroru
  • Už méně je však známo, že sám proti většině odvážně prosazoval udělení občanství židům a zrušení otroctví (zdařilo se) a zrušení trestu smrti (což se nezdařilo)
  • Ovšem zároveň dal popravit svého přítele z dětství, revolučního řečníka novináře Desmoulina a mnoho dalších
  • "Láska ke spravedlnosti, lidskosti a svobodě je vášeň jako kterákoli jiná, když převládne, obětujeme jí vše."
Maximilien de Robespierre



Velkou moc má i Výbor pro všeobecnou bezpečnost. Jedná se o policejní orgán, který má za úkol boj proti nepřátelům revoluce. Má rovněž dvanáct členů.

Dále existuje i nechvalně proslulý Revoluční tribunál. Byl ustaven 10. března 1793. Skládá se z pěti hlavních soudců, veřejného žalobce a dvanácti přísedících. Soudí všechny "nepřátele Revoluce" - a proti jeho rozhodnutí není možné se odvolat.

Mezitím dále pokračuje potravinová krize. 13. července 1793 je zavražděn Kordeliér Jean-Paul Marat fanatickou Girondistkou Charlottou Cordayovou. Probodne ho, když leží ve vaně.

Charlotte Corday


Vyděšený, hladový a rozzuřený lid žádá chleba. 5. září 1793 si davy vynutí stanovení maximální ceny chleba. Zároveň s ní je započat tzn. Teror - nekompromisní boj proti všem "nepřátelům revoluce".

17. září je Zákonem o podezřelých osobách nařízeno uvěznění všech "podezřelých". Většina z nich skončí pod gilotinou. Ale např. v Lyonu jsou odsouzenci hromadně střílení, což má na svědomí Fouché. A v Nantes je Carriere topí v řece Loiře.

3. října je postavena před soud i královna Marie Antoinetta. Je obviněna z mnoha různých zločinů. Hébert ji dokonce nařkne, že zneužívala svého syna. Královna toto obvinění vyvrátí. Obvinění z kontaktů s cizími panovníky a emigrantskou šlechtou už ale vyvrátit nedokáže (a později se potvrdí, že skutečně udržovala kontakt s rakouskou monarchií - hledala pomoc u rodu, ze kterého pocházela). 16. října 1793 je odsouzena. A toho samého dne i popravena. Legenda praví, že když kráčela ke gilotině, šlápla katovi na nohu - a způsobně se mu omluvila.

Marie Antoinette ve vězení


Zatím všeobecná mobilizace konečně přináší výsledky. Francie znovu dobývá Marseille, Bordeaux a Lyon. Stejně tak i Toulon, o což se zaslouží slibný mladý generál, jakobín a chráněnec Robespierrova bratra Augustina - Napoleon Bonaparte.

Napoleon Bonaparte


Tyto úspěchy mají ale paradoxně za následek vyostření Teroru. Výbor pro veřejné blaho se zbavuje svých politických konkurentů. Radikální Hébert a jeho přívrženci, Zběsilí, jsou odsouzeni a popraveni 24. března 1794. Tzn. Shovívaví, kteří chtějí zmírnit Teror, ho následují 5. dubna. Je mezi nimi Camille Desmoulins, Robespierrův přítel a Georges Danton. Ten je znám jako velký a přesvědčivý řečník. Tribunál má z moci jeho slov strach - proto ho zbaví nároku na obhajobu.

Zákonem, který prosadí Couthon, začíná v červnu 1794 (v prairialu) tzn. Velký Teror. Je zrušeno právo odsouzených na obhajobu a předběžný výslech. Za pouhých šest týdnů Velkého Teroru je popraveno na 1 400 osob.

Georges Couthon


Celková čísla o obětech Teroru se značně různí. Údaje se pohybují od 14 000 až po 50 000 popravených. Za nejvěrohodnější se považuje údaj 20 000. Překvapivé je ovšem procentuální zastoupení (i když tato čísla přirozeně nemohou být přesná). Bylo popraveno zhruba:
  • 7% kněží
  • 9% šlechticů
  • 25% měšťanů
  • 28% venkovanů
  • 31% dělníků
  • Tj. celých 84% popravených náleželo k třetímu stavu

Francouzská armáda slaví úspěch za úspěchem. Na jaře 1794 je znovu dobyta Belgie. 26. června porazí generál Jourdan Rakušany u Fleurus. V červenci vstupují Francouzi pod velením Pichegrua do Holandska.

generál Jourdan



bitva u Fleurus


generál Pichegru


Navzdory tomu se od června 1794 se začíná proti Robespierrovi vytvářet stále početnější opozice. Mnozí začínají považovat Teror nyní, když už není Francie bezprostředně ohrožena nepřátelským vpádem, za neopodstatněný. Proti Robespierrovi se staví Barras, Fouuché, Tallien a další. Kvůli odstranění Héberta a Dantona ztratil částečně i podporu sans-culottů. Koncem června se v Konventu začne šířit fáma, že Robespierre má seznam poslanců, které chce dát popravit. To způsobí, že začíná být podezřelý ze snahy stát se diktátorem. Robespierre je touto pomluvou znechucen a na čas se stáhne z veřejného života.


Paul Barras


Jean Lambert Tallien


Fouché


26. července 1794 (8. thermidoru roku II podle revolučního kalendáře) vystoupí Robespierre opět v Konventu. Objevuje se požadavek na rozpuštění revoluční vlády vzhledem k tomu, že Francie již není vojensky ohrožena. Robespierre v reakci na to vystoupí proti ostatním poslanců a obviní je ze zrady. Dopustí se však fatální chyby - nikoho nejmenuje, tudíž si jeho nařčení všichni přítomní vztáhnou na sebe.

Druhý den, 9. thermidoru, je Robespierre spolu se svým bratrem Augustinem, Saint-Justem a dalšími zatčen. Je obviněn ze snahy stát se diktátorem. Stejně jako Danton nemá ani on nárok na obhajobu. Pokusí se vyvolat povstání proti svým odpůrcům. Ale je poražen. 10 thermidoru je spolu s 21 dalšími popraven. Když je veden ke gilotině, má roztříštěnou čelist. Nikdy se už nepodaří zjistit, jestli se před zatčením pokusil o sebevraždu nebo ho postřelil někdo z četníků.

poprava Robespierra


Jak už bylo řečeno, pro mnohé historiky znamená smrt Robespierra konec Velké francouzské revoluce. Já sama jsem se k tomuto názoru po dlouhodobém a pečlivém studiu přiklonila rovněž. Proto uvedu následující událostí pouze ve zkratce.

Po Thermidoru

K moci se dostávají Robespierrovi odpůrci Barras, Tallien a další (původně rovněž Jakobíni). Jsou omezeny pravomoci Revolučního tribunálu a Výboru pro veřejné blaho. Je zrušen zákon, který nařizoval Velký Teror. Dochází k propouštění vězňů.

Vliv Jakobínů mizí. 85 je jich popraveno hned po thermidoru, později následují další. Do Konventu se vrací Girondisté.

Jsou zrušeny tzn. Maximální ceny, trh přestává být regulován. To způsobí velké zdražování - a nespokojenost. 1 prairialu (20. května) 1795 vypukne v Paříži povstání. Dělníci z předměstí vniknou do Konventu, zabijí jednoho poslance a jeho hlavu nosí nabodnutou na kopí. Požadují "chleba a republikánskou ústavu". Ale povstání je potlačeno. Jsou zatčeni poslední přeživší poslanci Hory. Sansculoti jsou odzbrojeni.

Na jihu Francie rozpoutají "bílý teror" - vraždí Jakobíny, porážejí stromy svobody, ničí kokardy s trikolorou…

8. června 1795 zemře ve vězení následník trůnu Ludvík. Dojde k dalšímu povstání ve Vendée. 13. vendémiairu (5. října) 1795 zaútočí royalisté na Konvent. Barras požádá o pomoc jistého generála Bonaparta. Tomu se pomocí dělostřelectva podaří vzbouřence zlikvidovat, což mu zajistí další kariérní vzestup.

Období Direktoria

22. srpna 1795 je přijata nová ústava, mnohem méně demokratická než republikánská - Ústava z roku III. Voliči se dělí na dva stupně podle majetku. Poslance volí jen voliči stupně druhého - kterých je pouze 30 000. (Je třeba podotknout, že Francie má v té době cca. 30 milionů obyvatel - volí tedy pouhá tisícina z nich!)

26. října 1795 se Konvent rozchází. Nahrazuje ho Direktorium - má pět členů, kteří jsou voleni na čtyři roky. Náleží jim výkonná moc.

Dále existuje Rada pěti set a Rada starších (předchůdce dnešního senátu) - mají zákonodárnou moc.

Státní převrat

Direktorium je slabé a vede špatnou politiku. Abbé Sieyès si uvědomuje, že Francie potřebuje do svého čela silnou osobnost, která ji vyvede z krize. K tomu se zdá být jako stvořený hrdina z italského tažení Napoleon Bonaparte.

18. brumairu roku VIII (9. listopadu 1799) svrhne Napoleon Direktorium. Do čela Francie se dostávají tři konzulové: abbé Sieyès, Ducos a Bonaparte. Roku 1802 se Napoleon stává prvním konzulem na doživotí. A roku 1804 císařem.


Napoleonův státní převrat


Roku 1815 se pak vrací Bourboni. Udrží se u moci až do roku 1848, kdy je svrhne další revoluce. Tentokrát definitivně.

Revoluce a její důsledky

  • Konec feudální společnosti a absolutismu ve Francii
  • Církev podléhá stejným zákonům jako ostatní občané
  • Deklarace práv člověka a občana, která se stala základem moderního pojetí lidských práv
  • Rozdělení moci na soudní, výkonnou a zákonodárnou (jak to ve svém spisu O duchu zákonů navrhoval Charles de Montesquieu)
  • Rozdělení Francie na 83 departementů, které se zachovalo až dodnes
  • Vytvoření metrického systému pro míry a váhy v roce 1793 (oficiálně byl zaveden roku 1795)
  • Konvent vytvořil Vysokou školu pro výchovu pedagogů, Vysokou vojenskou technickou školu a Muzeum minulosti přírody
  • Inspirace pro další revoluce a povstání ve Francii (1830, 1848, 1870-71)
  • I ve světě (Velká říjnová socialistická revoluce roku 1917)
  • Znamenala vznik národnostní Evropy

Prameny:

Il n'y a pas d'âge pour redécouvrir l'histoire de la France (Nikdy není pozdě znovu objevit francouzskou historii) - Julien Maraval.
Tahle kniha byla můj zdroj Z. Jsou to vůbec nejlepší dějiny Francie, které jsem zatím četla. Problém ovšem je, že nevím, jestli vyšly i v českém překladu. Ale spíš se domnívám, že ne. Pokud ale umíte dobře francouzsky, mohu vám je vřele doporučit.

Histoire-géographie (Dějepis-zeměpis), učebnice pro první ročník francouzských lyceí - Antoine Auger

Dějiny Francie (z edice Dějiny států) - Marc Ferro. Tyhle dějiny Francie jsou sice česky, ale s prvními zmiňovanými se nedají vůbec srovnávat. Autor totiž klade důraz hlavně na soudobé dějiny. Vše, co bylo před první světovou válkou, je značně odbyté, o středověku raději ani nemluvit…

Francouzští králové a císaři v novověku - Peter C. Hartmann. Tady se dozvíte hodně o Ludvíkovi XVI. i Napoleonovi. Problém ovšem je, že autor byl zjevný royalista, takže ho nelze brát příliš vážně.

Internet: fr.wikipedia.org a další stránky (hlavně francouzské)

Závěrem

Za vším, co je zde uvedeno, si stojím. Uznávám ovšem, že některé události nebyly dostatečně vysvětleny - a mnohým se nedostalo takové pozornosti, jakou by bývaly zasloužily. Proto se na tomhle blogu brzy objeví další články o Francouzské revoluci - tentokrát už pro opravdové dějepisné maniaky s velkým M.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Malý politický průzkum: komu fandíte?

girondistům 14.4% (28)
jakobínům 33.5% (65)
kordeliérům 8.8% (17)
feuillantům 8.2% (16)
royalistům 20.1% (39)
je mi to jedno 14.9% (29)

Komentáře

1 soudruh Stalin soudruh Stalin | 26. října 2009 v 13:05 | Reagovat

AŤ ŽIJE BOLŠEVISMUS !!!!

2 citoyenne citoyenne | 9. listopadu 2009 v 21:19 | Reagovat

[1]: blbost. s tím pozdějším terorem jistě nesouhlasím.v revoluci byly také osobnosti které se postavily jakobínské diktatuře a zemřely za demokracii a lidská práva,která byla   vyhlášena roku 1789.a nazvat je   bolševiky je pitomost.VIVE LA FRANCE!!!                                          

[1]:

[1]:

[1]:

[1]:

[1]:

[1]:

[1]:

[1]:

3 Julie Julie | 10. listopadu 2009 v 10:58 | Reagovat

Chere citoyenne, s tvým zvoláním Vive la France naprosto souhlasím a připojuji se. K lidským právům vyhlášeným r. 1789 rovněž nemám výhrady. Ale zajímalo by mě, koho myslíš "osobnostmi které se postavily jakobínské diktatuře a zemřely za demokracii a lidská práva". Girondisty, kteří rozpoutali válku, která následujících dvacet let pustošila celou Evropu a zanechala za sebou cca pět milionů mrtvých? Nebo anarchisty jako Hébert a spol.? Nebo snad Dantona, který chtěl povolit návrat zpět emigrantské šlechtě - což se stalo později po Thermidoru a stálo to 30 000 lidských životů, to je o 10 000 více než celý jakobínský teror! Rozhodně nesouhlasím s některými excesy, které se během tohoto období odehrály (hromadné střílení v Lyonu - pan Fouché a hromadné topení v Nantes - pan Carrier), ale rozhodně si nemyslím, že je správné celou dobu jakobínské nadvlády šmahem odsuzovat. Konec konců, tato zvěrstva se neděla na příkaz centrální vlády v Paříži!
P.S.: Ovšem mon cher ami, který se zde podepsal jako soudruh Stalin, má v jednom pravdu - bolševici se skutečně částečně inspirovali jakobíny. Ale je třeba podotknout, že Velkou francouzskou revolucí byly ovlivněny víceméně všechny pozdější převraty.

4 Kate Kate | 12. prosince 2010 v 20:51 | Reagovat

takže nic pro mě °;) :D

5 C* C* | Web | 4. března 2012 v 19:10 | Reagovat

skvělý blog, moc mi to pomohlo při učení :) děkuji!

6 :D :D | 10. března 2013 v 12:04 | Reagovat

Ano, moc skvělý článek, aspoň je vidět, že zkopírovat wikipedii v dnešní době umí už úplně každý ;)

7 Julie Françoise Julie Françoise | 12. března 2013 v 20:49 | Reagovat

[6]: Kdybys článek dočetl do konce (nebo si ho vůbec přečetl a ne jen přehlédl), tak zjistíš, že jsem vycházela z knížek, pravda, dnes bych si jich k ruce vzala mnohem víc - ale z wiki jsem nekopírovala. V něčem jsem ji využila (v čem konkrétně už si po těch letech fakt nepamatuju), nicméně hlavní zdroj byl Maraval - a další literatura, kterou jsem uvedla. Ovšem přesvědčovat tě nebudu, pokud si chceš myslet, že jsem to zkopírovala, je to tvůj problém, ne můj.

8 Kristian haulik Kristian haulik | 15. března 2013 v 16:29 | Reagovat

NA  WIKIPEDII  JE  TO  UPLNE   JINAK .ALE DIVIM  SE  PROC  SI  NEUVEDLA  SKUTECNE   PRICINY   THERMIDORU:LIDSKY  STRACH   ZLOCINCU

9 Julie Françoise Julie Françoise | 16. března 2013 v 20:17 | Reagovat

[8]: Máš pravdu, Thermidor tady skutečně není zpracován dobře. Je to proto, že ten článek je starý - když jsem ho psala, ještě jsem prostě nevěděla, jak to bylo doopravdy. Doufám, že se někdy dostanu k jeho přepracování - či případně k napsání článku nového.

10 Kristian Haulik Kristian Haulik | 6. dubna 2013 v 16:17 | Reagovat

nejhorsi  a  nejnepravdivejsi  termidor  je  ve   filmu.   jinak  jsou  ale  prvni  tri  dily  filmu   francouska  revoluceskvele!jen  ctyrku   by  meli  zmenit.

11 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 7. dubna 2013 v 13:54 | Reagovat

[10]: V tom s tebou naprosto souhlasím, ten čtvrtý díl je s prominutím zmršený. Vylíčení Thermidoru v něm má s realitou společného jen velmi málo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.