Velká francouzská revoluce - 1.díl

28. září 2009 v 17:29 | Julie |  Velká francouzská revoluce
aneb Vše, co o ní správný dějepisný maniak potřebuje vědět. (Můj vyčerpávající referát na seminář.)

Vymezení Revoluce

Údaje se značně liší podle autorů.

Počátek: Obvykle se uvádí 14. červenec 1789 - dobytí Bastily. Ovšem z logického hlediska je správnější 17. červen 1789 - vytvoření Národního shromáždění.

Konec: Nejčastěji se uvádí Napoleonův státní převrat 10. října 1799. Ale objevuje se i datum 28. července 1794 - poprava Robespierra. Nebo 2. prosinec 1804, kdy se Napoleon prohlásil císařem. Nebo dokonce 18. červenec 1815 - druhá restaurace Bourbonů. Každé z těchto dat má své logické opodstatnění, ať se tedy přikloníte ke kterémukoli z nich, nebude vám nikdo moct vyčítat, že se úplně mýlíte.


Symboly

  • Heslo Volnost, rovnost, bratrství (Liberté, égalité, fraternité). Dodnes ho najdeme na francouzských úředních budovách a dalších místech.





  • Marseillaisa, francouzská národní hymna, složená kapitánem Rougetem de l'Isle roku 1792 ve Štrasburku
  • Trikolora a dnešní francouzská vlajka (přičemž modrá a červená jsou barvy města Paříže, zatímco bíla znamená krále).




  • Frygická čapka, která ve starověkém Římě patřila k osvobozeným otrokům. Nosili ji hlavně sansculoti

.

Doba před Revolucí a příčiny

Francie je absolutní monarchie - král má neomezenou moc. Ve společnosti panuje značná nerovnost - a sice známé rozdělení do tří stavů - 1. duchovenstvo, 2. šlechta, 3. všichni ostatní (z nichž největší úlohu sehrají měšťané).

1. stav - duchovenstvo
  • 0,5 % obyvatel, to je 150 000
  • Vlastní asi 10% královské půdy
  • Má na starosti celou sociální síť - nemocnice, sirotčince, chudobince a hlavně školství
  • Ale venkovští kněží často žijí v chudobě - budou proto sympatizovat s revolucionáři
  • Neplatí daně
2. stav - šlechta
  • 1,1 % obyvatel, to je 300 000
  • Ale i zde velké rozdíly
  • Vysoká šlechta bohatá, žije v blízkosti krále
  • Provinční šlechtici na tom často nejsou o mnoho lépe než venkované
  • Stejně jako duchovní neplatí daně, místo toho mají povinnost bojovat za krále ve válce. Ale s postupným rozvojem placené královské armády toto nařízení ztrácí praktický význam.
3. stav
  • Cca 98,4% obyvatel, to je asi 27,5 milionů
  • Platí daně
  • Zahrnuje: buržoazii (bohatí finančníci, obchodníci a podnikatelé). Tito lidé mají v rukou hlavní ekonomickou sílu, ale postrádají moc politickou.
  • Nemají přístup k vysokým vojenským, církevním nebo úředním funkcím - ty náleží šlechtě
  • Během Revoluce sehráli největší úlohu (jde hlavně o měšťany - francouzsky les bourgeois - odtud pojem buržoazní revoluce)
  • Dále sem paří městské lidové vrstvy a rolníci (asi 80% obyvatel)
  • Abbé Sieyès vydává v lednu 1789 brožuru, ve které se píše: "Čím je třetí stav? Vším. Čím byl až dosud v politice? Ničím. Co žádá? Něčím se v ní stát."
Dalšími důležitými faktory je: špatná ekonomická situace - Francie je zadlužená. Vinu na tom nese marnotratný život dvora ve Versailles - a populární švýcarský ministr financí Jacques Necker. Ten dostal před nedávnem za úkol financovat americkou válku za nezávislost. Američané v ní bojovali proti Angličanům, odvěkým nepřátelům Francie - a jak známo, nepřátelé našich nepřátel jsou naši přátelé. Necker ovšem nechtěl válku zaplatit zvýšením daní - to by ho připravilo o oblibu veřejnosti. A tak si raději půjčil…

Je třeba brát v úvahu i špatnou situaci zemědělců - potravin je málo a jsou drahé. A v Paříži je hlad.

Ve státní správě panuje chaos. Nepořádek je i v zákonech - vznikají nové, aniž by ty staré někdo rušil.

A v neposlední řadě je tu osobní nesvoboda - náboženská (je povolená pouze katolická církev - Edikt nantský zaručující rovnoprávnost protestantům zrušil už Ludvík XIV.), přísná cenzura, existuje královský zatykač - král může dát zavřít kohokoli bez soudu a bez udání důvodů.

Proti tomu se stavěli Osvícenci - hlavně Jean-Jacques Rousseau a Charles de Montesquieu.

Jean Jacques Rousseau



Charles de Montesquieu



Král Ludvík XVI. je mírný, slabý, ale celkem vzdělaný. Většině Francie je ale pro smích - je nesmělý, volný čas tráví ve své malé dílně, kde se hrabe v hodinách - a dobrých sedm let nebyl schopen naplnit své manželství (dokud se do problému nevložil královnin bratr, císař Josef II, který ho přesvědčil podstoupit malou operaci, která ho zbavila impotence). Popularitu mu ubírá krajně neoblíbená manželka Marie Antoinetta, symbol rozmařilého dvorského života. Legenda praví, že když si k ní přišli lidé stěžovat, že v Paříži je hlad, odpověděla: "Když není chleba, ať jedí koláče." Jak prosté…

Ludvík XVI.


Marie Antoinetta


Revoluce politická


Král Ludvík XVI. svolává roku 1789 Generální stavy. Důvod je prostý - potřebuje peníze. A jedině Generální stavy mu mohou odsouhlasit zvýšení daní.

Co vlastně ty Generální stavy jsou? Jedná se o parlament založený králem Filipem IV. Sličným ve 14. století. Zasedají v něm zástupci všech tří stavů. Jenže hlasování neprobíhá podle počtu poslanců, ale právě podle stavů, tj. jeden stav=jeden hlas. To znamená, že třetí stav musí být vždy zákonitě přehlasován ostatními dvěma stavy, které odmítají reformy. Mimochodem, Generální stavy se nesešly už od roku 1614 - to znamená 175 let!

5. května začíná ve Versailles zasedání. Jeho součástí má být i projednání stížností poddaných - lidé zasílají tzn. Sešity stížností. Celé země se zmocní vlna naděje a víry ve zlepšení zoufalé situace. Mohutně naroste i popularita krále.

Třetí stav ale nesouhlasí se způsobem hlasování - chtějí systém jeden poslanec=jeden hlas (poslanců třetího stavu je ostatně nejvíce). Proto se 17. června rozhodne vytvořit vlastní orgán - Národní shromáždění. Tento název vymyslí dříve zmiňovaný abbé Sieyès. Předsedou je zvolen astronom Bailly. Národní shromáždění prohlašuje, že má jako jediné právo rozhodnout o otázce daní.

abbé Sieyès


Jean Sylvain Bailly


19. června se většina duchovních přidává ke třetímu stavu, 23. června pak i někteří zástupci šlechty. Ministr Necker navrhuje králi zavést daňovou rovnoprávnost pro všechny stavy. Ale královna Marie Antoinetta je proti - a král odmítne. Cherchez la femme…

Ráno 20. června zavřou pořádkové síly před poslanci třetího stavu jednací sál. Vydají se tedy do míčovny (což je místo, kde se hrála hra podobná dnešnímu tenisu). Následuje slavná Přísaha v míčovně: poslanci přísahají, že se nerozejdou, dokud nedají zemi novou ústavu. Král jim nařídí, aby se vrátili na své místo, oni ale odmítnou. A král ustoupí.


přísaha v míčovně


9. července se poslanci třetího stavu prohlásí Ústavodárným shromážděním a začnou pracovat na nové ústavě.

Revoluce lidová

V Paříži vládne nespokojenost - obyvatele sužuje velká nezaměstnanost, potravin je málo a jsou drahé. Krom toho se lidé obávají cizích žoldáků, které král povolal na svou ochranu. Odpor vzbudí i odvolání liberálního ministra Neckera.

Řečníci, mezi nimi i mladý advokát Camille Desmoulins, vybízejí k odporu. Domnívají se, že král se bude bránit vojensky, předpovídají "novou Bartolomějskou noc". Královští vojáci skutečně zaútočí na demonstranty.

13. července vytvoří 48 000 měšťanů Národní gardu. 14. července seberou v Invalidovně 32 000 pušek.

A následně zaútočí na Bastilu, pevnost vybudovaná za Karla V. a zároveň neblaze proslulé vězení, kam byli zavíráni hlavně političtí vězni. Předpokládají, že tam získají další zbraně a hlavně střelný prach. V té době je ale v pevnosti pouze sedm vězňů, žádný z nich není politický - a dobrou polovinu tvoří blázni, mezi kterými byl až do 4. července i  nechvalně proslulý markýz de Sade.

Dojde k pokusu o vyjednávání, které se nejprve vyvíjí slibně, pak ale dav pronikne do pevnosti. Proběhne bitva. Guvernér de Launay kapituluje pod podmínkou, že bude ušetřen. Revolucionáři ho ale zabijí a jeho hlavu, nabodnutou na kopí, následně nosí městem na znamení vítězství.

dobytí Bastily



A král? Dne 14. července 1789 velice nudil. Poté, co strávil odpoledne na lovu, si zapsal do deníku lakonické "Rien" (nic). Deník s tímto zápisem se dochoval a vy si ho můžete prohlédnout v muzeu.

Večer ho přišel jeho komoří vzbudit a oznámil mu, že Bastila byla dobyta.
"Dobyta?"
"Ano, sire, lidem. Guvernér byl zavražděn. Jeho hlavu nosili po městě nabodnutou na kopí."
"Ale to je vzpoura!"
"Nikoli, sire, to je revoluce!"

Král se opět rozhodne ustoupit. 16. července povolá zpět Neckera. 17. července přijímá na radnici Baillyho, nového starostu Paříže. (Po mnoho let byla tato funkce neobsazena, město podléhalo přímo králi.) Přijme i symbol revolucionářů, kokardu s trikolorou. Červená a modrá jsou barvy města Paříže, bílá znamená monarchii. Revoluce tedy není zpočátku namířena proti králi…

Jacques Necker



Vysoká šlechta ale i přesto raději prchá ze země. Revoluce propuká i na venkově - rolníci útočí na sídla šlechty - pálí listiny, které potvrzují jejich povinnost platit vrchnosti dávky.

4. srpna 1789 vyhlašuje Ústavodárné shromáždění tzn. Srpnové dekrety. Znamenají:
  • Zrušení roboty
  • Povinnost platit daně se týká VŠECH stavů
  • Zrušení vrchnostenských soudů
  • Zrušení desátků
26. srpna 1789 následuje slavná Deklarace práv člověka a občana, která tvoří úvod k nové ústavě. Později se stane základem moderního pojetí lidských práv. Znamená:
  • Rovnost lidí před zákonem
  • Lidé mohou být zatčeni a obviněni pouze na základě zákona
  • Presumpce neviny
  • K úřadům a vojenským funkcím mají přístup všichni občané
  • Moc se dělí na soudní, výkonnou a zákonodárnou
  • Svoboda tisku
  • Svoboda vyznání
  • Svoboda shromažďování
  • Právo na bezpečnost a soukromé vlastnictví
  • Článek první: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní si ve svých právech; sociální rozdíly mohou být založeny toliko na obecném prospěchu."
  • Článek třetí: "Svoboda spočívá v možnosti dělat vše, co neškodí druhému."
Královi se nic z toho ani za mák nezamlouvá. Odmítne podepsat jak dekrety, tak deklaraci. Navíc povolá do Versailles vojáky z Flander.

Tím ovšem vzbudí pohoršení Pařížanů. 7000-8000 pařížských žen se vydává na pochod do Versailles. Následuje je na 30 000 vojáků národní gardy. Žádají na králi chleba - v Paříži je hlad. Král souhlasí, že dá otevřít státní sýpky a podepíše dekrety. Davy přesto proniknou do paláce - a donutí Ludvíka přestěhovat se i s rodinou do Paříže - do paláce v Tuileries. Revolucionáři ho totiž chtějí mít pod dohledem.

pochod pařížských žen do Versailles



Francie konstituční monarchií

Jsou přijímány další revoluční zákony:
  • Zabavení církevního majetku (má vyřešit zoufalou ekonomickou situaci - státní dluh činí zhruba 5 miliard livrů). Majetek církve lze odhadnout zhruba na 3 miliardy livrů. 2. listopadu
  • Decentralizace státní správy - vzniká 83 departementů. Tento systém se zachová dodnes. 22. prosince
  • Reforma církve - kněží jsou placeni státem, stát rovněž jmenuje biskupy - papež toto jmenování pouze potvrzuje. Kněží jsou povinni přísahat věrnost ústavě. Část jich odmítne. Ostře proti se postaví i papež. 12. července 1790

Politická situace v Národním shromáždění:
  • Na levé straně sálu zasedají radikálnější zastánci revoluce, kteří požadují omezení moci krále
  • Na pravé pak monarchisté. Ti chtějí, aby si král zachoval právo veta.
  • Toto rozdělení dá základ modernímu dělení politického spektra na pravici a levici
Vznikají politické kluby

Jakobíni
  • Oficiálně Společnost přátel ústavy
  • Jakobíni se nazývají podle knihovny kláštera svatého Jakuba, kde se začali scházet
  • Reprezentují střední vrstvy
  • Osobnosti: Maximilien de Robespierre, již dříve zmiňovaný abbé Sieyès, starosta Paříže Bailly, Mirabeau a další
Maximilien de Robespierre


Mirabeau




Kordeliéři
  • Jinak Františkáni - scházejí se pro změnu v bývalém františkánském klášteře
  • Radikálnější než Jakobíni
  • Reprezentují nízké společenské vrstvy
  • Vznik v dubnu 1790
  • Osobnosti: Georges Danton, Jean-Paul Marat, Camille Desmoulins (řečník a novinář aktivní již od počátku revoluce), Hébert (radikální novinář)
Georges Danton


Jean-Paul Marat

Camille Desmoulins


Jacques-René Hébert


Společnost roku 1789
  • Založena na popud markýze de La Fayette (velitel Národní gardy)
  • Odštěpili se od Jakobínů
  • Umírnění
  • Obávali se přílišného omezování královské moci
markýz de La Fayette

A pak jsou tu ještě tzn. Sans-culottes:
  • Jedná se o ozbrojené revolucionáře
  • Rekrutují se z chudších vrstev, nejprve především z pařížských předměstí
  • Většina z nich jsou řemeslníci a drobní obchodníci
  • Název je odvozen od faktu, že sansculoti, coby příslušníci lidových vrstev, nenosili krátké kalhoty (culotte), které patřili k šlechtě a boháčům
  • Nosili rudou frygickou čapku (ve starověkém Římě patřila k propuštěným otrokům - proto se stala symbolem Revoluce)
  • Bojují proti všem pozůstatků starého režimu
  • Politické názory: obvykle jsou pro přímou demokracii, obranu drobného soukromého vlastnictví a tvrdý postup vůči nepřátelům revoluce
sans-culotte

Ludvík XVI. se cítí ohrožen. A tak se dopustí fatální chyby - pokusí se o útěk. Přesvědčí ho k tomu rázná Marie Antoinetta. Té pomáhá pro změnu její milenec hrabě Fersen. V noci 20. června 1791 opouští celá rodina Tuileries. Chtějí se připojit k markýzi Bouillému a jeho oddílům věrným monarchii v Metách. Krále ale pozná syn ředitele pošty Droueta - údajně díky portrétu na minci. Ve městě Varennes jsou uprchlíci zadrženi a dopraveni zpět do Paříže. La Fayette ve snaze zachránit monarchii vydá prohlášení, že král byl unesen a je tudíž nevinen. Tomu ale věří málokdo. Ludvík definitivně ztrácí podporu lidu.

17. července 1791 organizuje klub Kordeliérů setkání lidu na Martově poli. Chtějí zde podepsat petici, která žádá, aby byl král svržen a souzen. Dostaví se asi 5 000 osob. Ale podobné akce nejsou dovolené. Národní garda vedená markýzem de La Fayette začne do demonstrantů střílet. Zahyne asi 50 - 100 osob. Mnozí Kordeliéři jsou zatčeni, jiní jako Danton a Marat prchají ze země.

30. září 1791 je dokončena ústava. Ústavodárné shromáždění se rozchází - svůj úkol už splnilo. Místo něj je zvoleno shromáždění zákonodárné (na dva roky). Volební právo mají ale pouze 4 miliony "aktivních občanů" - dělí se podle výše daní, tj. podle majetku. Robespierre navíc prosadil, že členové shromáždění ústavodárného nemohou znovu kandidovat.

Zákonodárné shromáždění - politické rozdělení:

Feuillanti:
  • Pravice
  • Asi 260
  • Podporují krále, nechtějí pokračovat v revoluci
  • Osobnosti: markýz de La Fayette
Girondisté:
  • Umírněná levice
  • Původ jméno - většinou pocházeli z departementu Gironde
  • Osobnosti: Guadet, Gensonné, Vergniaud
Marguerite-Élie Guadet
Armand Gensonné

Pierre-Victurnien Vergniaud


Jakobíni - 136 poslanců

Kordeliéři

Nezávislí - asi 300


Zatím se však Francie ocitá v ohrožení. V srpnu 1791 podepsaly Prusko a Rakousko Pillnitzskou deklaraci, která označuje Francouzskou revoluci za nebezpečí pro celou Evropu. Na hranicích se seskupují cizí armády a francouzská šlechta, která emigrovala po vypuknutí revoluce.

Národní shromáždění vyhlásí na návrh krále 20. dubna 1792 válku rakouskému císaři Františkovi II. Pro Ludvíka je to způsob, jak znovu získat ztracenou moc - doufá, že cizí armády vstoupí do země a dosadí ho opět na trůn coby absolutního vládce. Levice - především Girondisté - válku zase považuje za způsob, jak šířit myšlenky Revoluce do zahraničí.

Jen Maximilien de Robespierre je proti: jako jeden z mála si uvědomuje, že "nikdo nemá rád ozbrojené misionáře". Věta, která je děsivě aktuální do dnešních dnů… Krom toho chápe, jakou šanci znamená válka pro krále.

Francie ze začátku prohrává. Většina důstojníků emigrovala, armáda je nedisciplinovaná. Tehdy do Paříže přicházejí ozbrojení dobrovolníci. Ti z Marseille zpívají bojovou píseň, kterou složil ve Štrasburku kapitán Rouget de L'Isle - budoucí francouzskou hymnu Marseillaisu.

Zákonodárné shromáždění navrhuje vyhoštění kněží, kteří odmítli přísahat na ústavu, zřízení vojenského tábora 20 000 dobrovolníků u Paříže a rozpuštění konstituční gardy, která chrání krále. To Ludvíka přirozeně vyděsí - navíc jako přesvědčený katolík nemůže schválit tak tvrdý postup proti církvi. Návrh tedy vetuje.

Pobouření Pařížané vtrhnou do paláce v Tuileries, král ale odvolat odmítá. Pařížané podezřívají krále ze spolčení se s nepřáteli a snahy zničit revoluci.

10. srpna 1792 proběhne převrat. Občané opět vtrhnou do Tuileries. Král musí i s rodinou utéct do Shromáždění. To se pod tlakem lidu vysloví proti němu. Ludvík je uvězněn.

Jsou vypsány nové volby - tentokrát podle všeobecného hlasovacího práva, které ovšem platí jen pro muže. Má vzniknout nový zákonodárný orgán - Konvent. Ale hlasování není tajné a tak se ho zúčastní pouhých 10% oprávněných voličů.

Během září 1792 dojde k politováníhodnému masakru. Davy vtrhnou do věznic a povraždí uvězněné. Mezi oběťmi jsou hlavně kněží a aristokraté, celkem asi 1 100 - 1 400 osob. Nikdo se proti tomu nepostaví - ministr spravedlnosti Danton ví, že jediné řešení by bylo poslat na lid vojáky - a toho se bojí. Odsouzení veřejným míněním by znamenalo jeho konec.

Mezitím Prusové, kteří se přidali k Rakušanům, překročí francouzskou hranici. Je dobyt Verdun. Prusové pokračují na Paříž. Invaze je zastavena 20. září 1792 u Valmy. 30 000 Francouzů, převážně dobrovolníků, porazí pod vedením generála Dumourieze na 60 000 Prusů.

generál Dumouriez


bitva u Valmy


21. září se poprvé sejde Konvent.

A hned 22. září vyhlásí republiku.

 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Malý politický průzkum: komu fandíte?

girondistům 14.4% (28)
jakobínům 33.5% (65)
kordeliérům 8.8% (17)
feuillantům 8.2% (16)
royalistům 20.1% (39)
je mi to jedno 14.9% (29)

Komentáře

1 •ChRisTL• •ChRisTL• | Web | 28. září 2009 v 17:33 | Reagovat

jj kdysi jsme z toho psali test...=o)

2 AsHley.SiS AsHley.SiS | Web | 28. září 2009 v 17:34 | Reagovat

Nechi nějak urazit ae je tady moc červené:D

3 *ViKiNgA* *ViKiNgA* | Web | 28. září 2009 v 17:34 | Reagovat

cawik!!!u mě na blogu sem napsala příběh!!!!prosíím klikni http://vikinga-and-hannah-montana.blog.cz/0909/pribeh-smutek-nekonci-1-cast#komentare a přečti si to!!!opravdu moc to pro mě bude znamenat!!chci vědět jak na tom sem!!ppp :)

4 Lilly Lilly | Web | 28. září 2009 v 17:40 | Reagovat

jo toto sme sa už učili xD

5 Julie Julie | 28. září 2009 v 18:42 | Reagovat

[2]: A jéjé, podezříváš mě z toho, že jsem komunistka? Ale víš, že červená je společně s modrou barva mojí milované Paříže? ;-)

6 Ellie Ellie | 29. října 2009 v 8:14 | Reagovat

Fakt vyčerpávající... :-D  :-)  ;-)

7 naty naty | 8. listopadu 2009 v 22:27 | Reagovat

taky miluju francii a její historii  

8 naty naty | 8. listopadu 2009 v 22:29 | Reagovat

[7]: maluji obrazy z francie 18.století

9 Julie Julie | 9. listopadu 2009 v 17:29 | Reagovat

[8]: To zní moc zajímavě! Dají se ty tvoje obrázky někde vidět?

10  naty naty | 9. listopadu 2009 v 21:25 | Reagovat

[9]:napiš mi tvou emailovou adresu

11 Julie Julie | 10. listopadu 2009 v 11:10 | Reagovat
12 Dan Dan | E-mail | 13. ledna 2010 v 17:37 | Reagovat

musíš bejt nejchytřejší člověk kterýho znám moc si my pomohla z referatama prolezl jsem jen diky tobe... dekuju ti moc

13 Julie Julie | 17. března 2010 v 15:18 | Reagovat

pro Zlaty:
Deklarace má článků sedmnáct, pokud by sis ji chtěla přečíst, mrkni na wiki, je tak kompletní český překlad:-)

14 gllvzfh gllvzfh | E-mail | Web | 1. dubna 2010 v 16:27 | Reagovat

LIN8Rk  <a href="http://jualnwzxeftb.com/">jualnwzxeftb</a>, [url=http://jjriqezxogtw.com/]jjriqezxogtw[/url], [link=http://jzwpmoifdgjt.com/]jzwpmoifdgjt[/link], http://zaxovctrxxbu.com/

15 shift shift | 11. května 2010 v 23:44 | Reagovat

Tak musím říct, že referát je to naprosto parádní, jen malá drobnost - válka Rakousku byla vyhlášena 20. dubna, nikoliv srpna (to už by byl král ve vězení). Každopádně, díky moc za tuhle práci, moc mi pomohla :-)

16 Julie Julie | 13. května 2010 v 14:49 | Reagovat

Díky za upozornění, hned to opravím:-)

17 Kate Kate | Web | 12. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

zítra píšem písemku, tak se učím ale pořád mi není úplně jasný kdo ke komu patří.Třeba Charlotte Corday patří ke komu?

18 Julie Francoise Julie Francoise | 14. prosince 2010 v 20:23 | Reagovat

Ahoj:-) Charlotte Corday byla girondistka. Asi ti to říkám pozdě, když jste z toho psali už v pondělí... Ale každopádně díky moc za všechny komentáře:-)

19 Theo Theo | 14. září 2011 v 18:36 | Reagovat

O francouzské trikolóře, potažmo kokardě jsem četl zajímavý článek na www.austerlitz.org "Tajemství kokardy" od Bernarda Coppense:
http://www.austerlitz.org/index.php?_art_id=607&csect379=1&__sect_id=379&main_id=58&csect406=1&csect226=1&;
Narazil jsem na to skrze www.napoleonika.cz (fórum: Výstroj, výzbroj a co Vy na to; téma: Francouzská kokarda)
http://napoleonika.cz/component/option,com_forum/Itemid,32/page,viewtopic/p,13098/lang,cz/#13098

20 Julie Francoise Julie Francoise | Web | 15. září 2011 v 9:19 | Reagovat

[19]: Díky za odkaz, ten článek je zajímavý, alespoň konečně vím, proč Pařížané opustili zelenou kokardu, nikdy mi to nešlo na rozum.

21 Martina Martina | 9. října 2011 v 20:37 | Reagovat

hezký referát, odkud jsi čerpala? :-)

22 ai-adasn ai-adasn | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 19:33 | Reagovat

Naše učitelka říkala, že ty pojmy Liberté, égalité, fraternité nosila nějaká ženská O_O  a my máme zístit, jak se jmenovala. Nevíš to? :-? :-)

23 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 12. listopadu 2014 v 23:02 | Reagovat

[22]: No, tipla bych, že asi myslela Marianne, to bylo takové ženské ztělesnění Republiky :-)

24 ai-adasn ai-adasn | E-mail | Web | 14. listopadu 2014 v 17:19 | Reagovat

Jop, byla to ona :D Díky :)

25 Michael Michael | 29. prosince 2015 v 21:08 | Reagovat

Obsahove je to skvely, ale ty cerveny pismenka jsou na cernym podklade opravdu temer necitelny, coz je  velka skoda...

26 Aneta Aneta | E-mail | 30. listopadu 2016 v 23:07 | Reagovat

Tvoje francouzská revoluce je úžasná, zajímavá a zábavná! Dělám velkou ročníkovou práci na toto téma, a chtěla jsem tě požádat, jestli bych nemohla použít některé tvé zapsané informace. Nechám se tebou inspirovat! odpověz brzy prosím a doufám, že mi to dovolíš, protože, kdyby ano, byla by moje ročníkovka suprová :D  :D

27 Julie Françoise Julie Françoise | 1. prosince 2016 v 9:26 | Reagovat

[26]: Díky moc - a použít můžeš, co chceš, stejně myslím, že spousta lidí to dělá i bez ptaní :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.