The tragedy of taste

16. června 2009 v 16:40 | Julie |  in english
V životě by mě nenapadlo, že na tenhle blog dám i nějaký článek v angličtině. Nemám ji totiž moc ráda - a francouzsky umím rozhodně líp.
Ale tuhle povídku jsem si prostě nemohla nechat pro sebe. Byl to domácí úkol na volné téma. Vlastně za trest - nenapsala jsem totiž jiný domácí úkoli - jako obvykle...
Ale tenhle příběh bych nejspíš sepsala tak jako tak.
Menší varování - až na jeden detail na konci ke všem zde popisovaným událostem skutečně došlo. Nevycucala jsem si to z prstu - je to ze života. Bohužel z mého života.
Dnes, když o tom tak přemýšlím, docházím k závěru, že bych nejspíš dopadla špatně i kdybych měla ve všem jasno, poslechla rady své dobré kamarádky a neváhala tak dlouho. Prostě jsem nejspíš měla smůlu, byla jsem odsouzená k věčnému zatracení a nedalo a nedá se s tím nic dělat.
Možná to tak je. A možná taky ne. To už se asi nikdy nedozvím. Ovšem stejně bych ráda, kdybyste se nad touhle historkou zamysleli - a neopakovali moje chyby.
Dostala jsem od života lekci. Hodně tvrdou lekci. Dost jsem se díky tomu naučila. Ovšem cena, kterou jsem musela zaplatit, byla až příliš vysoká.
Zde jsou mé těžce získané zkušenosti:


The tragedy of taste

The proverb says that "Beauty is in eyes of beholder". It means that everybody has is own taste. Yes, it is true. But it is also true that Lydia's taste was very, very good. She could recognize beauty very well and she was proud of it.
But once, she made a terrible mistake. She sent a love-letter to a boy who wasn't handsome - and who was stupid. Lydia found out very quickly that she was wrong. But she couldn't make the best of it and she stopped to believe herself.
Few months later, she met another boy. He had the same character as she - and he was nice and clever. Everything could be good. But it wasn't - because Lydia was afraid. She was afraid of happiness, of love, of herself… But the most of all she was afraid that she would make a mistake again. She didn't believe to her taste - even it was still extremely good.
So she was saying about this boy that he was ugly - because she was afraid that she would be wrong again and her friends would laugh at her. However, she was falling in love with him gradually. She was very confused - she didn't know what she should do. So she asked her best friend to help her.
The friend answered her: - Do that you want to do.
- But tell me, is this boy really ugly? He says it about himself.
- Don't ask me! You have your own eyes!
Lydia didn't know what it meant. But several weeks later, she understood. That is only her who must decide! It is her own life. And she is free. She can do everything she wants to. She has the right to have her own taste.
Suddenly, she understood why the boy she loved seemed ugly to her. In fact, he was handsome - but not pleasing. He was too exceptional to be pleasing. And he was exceptional enough for Lydia to love him.
Lydia understood what beauty was. So she could believe in her taste. Because she knew that it was the best. The best for her. The opinion of the rest of the people wasn't important - it was her life and her decision.
Lydia learnt the secret of beauty - and the secret of freedom. She could be happy - but she wasn't.
It was too late. Too late for her. She had hesitated too long. This boy she loved more than her own life, left her.
She was missing him very, very much. She lost him - and she lost all of her happiness. She lost everything which was beautiful in her life.
She was desperate. But not for a very long time. After a month, she died.
She had never had an opportunity to use what she learnt. Even it was so many important things.

Tady máte překlad:

Tragédie o vkusu

Jedno přísloví nám říká, že "krása je v očích toho, kdo se dívá". To znamená, že každý má svůj vlastní vkus. Ano, to je pravda. Ale také je pravdou, že Lýdiin vkus byl velice dobrý. Dovedla skvěle rozpoznat krásu a byla na to hrdá.
Jenže jednou udělala hroznou chybu. Poslala milostný dopis klukovi, který nebyl hezký - a který byl hloupý. Lýdie brzy poznala, že se spletla.
Ale nedokázala se s tím vyrovnat a úplně si přestala věřit.
O několik měsíců později potkala jiného chlapce. Měl docela stejnou povahu jako ona - a byl sympatický a chytrý. Vše mohlo být v pořádku. Ale nebylo - protože Lýdie se bála. Bála se štěstí, lásky, sebe samotné…
Ale nejvíc ze všeho se bála, že se znovu zmýlí. Nevěřila svému vkusu - i když byl stále vynikající.
Takže začala o dotyčném klukovi říkat, že jí připadá ošklivý - protože se bála, že se splete a její kamarádky se jí budou smát. Přesto se však do něj postupně zamilovávala. Byla velice zmatená - netušila, co by měla dělat. A tak požádala o pomoc svou nejlepší kamarádku.
Kamarádka jí odpověděla: "Udělej, co chceš!"
"Ale řekni, je opravdu ošklivý? Tvrdí to o sobě…"
"Neptej se mě! Máš svoje vlastní oči!"
Lýdie nevěděla, co to znamená. Ale o pár týdnů později vše pochopila. To ona se musí rozhodnout! Je to přece její život. A ona je svobodná. Může udělat vše, po čem touží. Má právo mít svůj vlastní vkus.
Náhle pochopila, proč se jí chlapec, kterého milovala, zdál ze začátku ošklivý. Ve skutečnosti byl pohledný - ale ne líbivý. Byl příliš výjimečný na to, aby mohl být líbivý. A dost výjimečný na to, aby ho Lýdie mohla milovat.
Lýdie pochopila, co je to krása. Tudíž mohla věřit svému vkusu. Protože věděla, že je nejlepší. Nejlepší pro ni. Názor ostatních lidí není podstatný - je to jen její život a její rozhodnutí.
Lýdie se naučila tajemství krásy - a tajemství svobody. Mohla být šťastná - ale nebyla.
Bylo příliš pozdě. Příliš pozdě pro ni. Příliš dlouho váhala. Chlapec, kterého milovala víc než vlastní život, ji opustil.
Velmi ho postrádala. Ztratila ho - a ztratila všechno své štěstí. Ztratila vše, co bylo v jejím životě krásné.
Byla zoufalá. Ale ne dlouho. Měsíc na to zemřela.
Nikdy nedostala příležitost využít, co se naučila. I když to bylo tolik důležitých věcí.

***

Takže dobrá rada na závěr - když potkáte někoho, kdo o sobě bude tvrdit, že je ošklivý, vykašlete se na to, co říká a věřte svým vlastním očím, svému vkusu, svému úsudku... zkrátka sobě (a svému srdci také, přirozeně...)
Možná vás podobný postup zachrání před peklem, jakým jsem si prošla já. A možná taky ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Souhlasíte s mou teorií týkající se rozdílu mezi krásou a líbivostí?

ano
ne

Komentáře

1 Mačinka Mačinka | Web | 18. června 2009 v 20:47 | Reagovat

AHojíííík
začalo 1kolo SONC :-) tak si scháněj hlásky  :-)

2 ptulák ptulák | 4. prosince 2011 v 15:43 | Reagovat

skvělej článek!:-) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.