Mluv na mě francouzsky!

1. června 2009 v 15:41 | Julie |  en français
Další francouzská báseň. Napsala jsem ji loni v březnu. Když se na ni dnes podívám, mám chuť si nafackovat. Tehdy jsem fňukala, jako by mi snad život ubližoval - a přitom jsem byla šťastná jak blecha, s životní úrovní myši v sýrárně.
Zkrátka mě pálilo dobré bydlo. A dnes? Dala bych nevím co za to, aby byl můj život takový jako tehdy. Člověk si zkrátka nikdy nedokáže vážit toho, co má. Až když to ztratí.

Parle-moi !
Je t'en prie !
De n'importe quoi
Mais toute la nuit
Ne me quite pas, s'il te plaît !
Parle-moi en français !
Parle-moi !

Tu ne connaît pas mon nom
Mais je ne peux pas te le dire
Je ne le sais pas, moi non plus
Je suis... Qui suis-je ?
Seulement une fille
Ou une môme, une gamine
Tu peux dire aussi une demoiselle
Mais c'est un peu trop soutenu pour moi
Ah, ce n'est pas important, tout ça
Il faut seulement que tu parles
pour me fair oublier
que je ne suis PERSONNE

Prends donc mes mains !
Ne les lâche pas !
J'ai du chagrin
Reste là !
Dis quelque chose, s'il te plaît !
Parle-moi en français !
Parle-moi !

Tu ne sais pas d'où je suis
Mais moi non plus
Je ne connaîs pas le nom de ma ville
Ni de ma patrie
Non, tu te trompe
Ce n'est pas la France
Malheureusement non
Je n'en ai aucune
Pas de patrie, pas de nationalité
Je ne suis personne
Personne de nulle part

Raconte-moi !
Ne fais pas de pauses !
N'importe quoi
Dis quelque chose !
La silence, vraiment, je la crains
Elle redouble mes chagrins

Parle-moi !

Je n'ai pas de nom
Je n'ai pas de patrie
Je n'ai pas d'amour
Et j'ai perdu moi-même
J'ai peur que je n'existe plus
J'ai peur que je ne suis qu'une chimère
Ou que je ne suis rien
Prends donc mes mains !
Reste là !
Ne pars pas !
Parle-moi en français !
Pour me dire que la vie est
Qu'en existence
Y a un peu de chance
Et aussi pour me faire oublier
Parle-moi en français !

Tady je překlad. Omlouvám se, že není veršovaný, snažila jsem se být co možná nejpřesnější, kdyby to snad četl nějaký začínající student francouzštiny...


Mluv na mě !
Prosím !
Jedno o čem
Však celou noc
Neopouštěj mě, prosím tě!
Mluv na mě francouzsky!
Mluv na mě!

Neznáš mé jméno
Ale já ti ho nemohu povědět
Sama ho nevím
Jsem… Kdo jsem?
Jen děvče
Nebo žába, holka
Můžeš říct i slečna
Ale to je na mě příliš spisovné
Ach, to není důležité, tohle všechno
Je jen třeba abys mluvil
Abys mi dal zapomenout
Že nejsem NIKDO

Vezmi mě za ruce!
Nepouštěj je!
Jsem smutná
Zůstaň tu!
Říkej něco, prosím tě!
Mluv na mě francouzsky!
Mluv na mě!

Nevíš odkud jsem
Ale já také ne
Neznám jméno svého města
Ani svou vlast
Ne, pleteš se
Není to Francie
Bohužel ne
Nemám žádnou
Ani vlast, ani národnost
Jsem nikdo
Nikdo odnikud

Vyprávěj mi!
Nepřestávej!
Jedno o čem
Řekni něco!
Bojím se ticha
Znásobí mé smutky

Mluv na mě!

Nemám jméno
Nemám vlast
Nemám lásku
A ztratila jsem sebe samotnou
Mám strach, že už neexistuji
Mám strach, že jsem jen přelud
Nebo že nejsem nic
Tak mě vem za ruce!
Zůstaň tu!
Neodcházej!
Mluv na mě francouzsky!
Abys mi pověděl, že život existuje
Že v bytí
Je trocha štěstí
A abys mi dal zapomenout
Mluv na mě francouzsky!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 2. srpna 2009 v 21:15 | Reagovat

2. sloka je se mi libi nejvic. Je mrazive vystizna.
PS. Taky se mi pohled na moje pocity, kdyz se ohlednu do minulosti, meni. To je prirozeny beh zivota:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.