U věštkyně

27. května 2009 v 16:35 | Julie |  en français

Další francouzská slohovka. Téma bylo tentokrát "v obchodě". Nudné až hrůza, n'est-ce pas? Nejdřív mě coby obchod napadl pohřební ústav. Pak jsem se ale rozhodla být ještě originálnější a zvolila návštěvu věštkyně. To je přece svým způsobem také obchod, ne? Vy navalíte prachy a ta druhá osoba vám bude vykládat... no, třeba něco jako v mém příběhu. Ale obchod to je. Služby. Terciér. To jsem se kdysi učili o zeměpise...
Na konci opět uvádím českou verzi.

Elle s'appelait Marie et elle cherchait le trésor. Cela veut dire qu'elle cherchait l'amour. Parce que d'après elle, l'amour était le plus grand trésor de la vie. Donc vous voyez bien que Marie était très romantique. En plus, elle était superstitueuse. Un jour, elle se décida à consulter une voyante. Et elle lui posa la question fatale: comment allait-elle trouver l'homme de sa vie ?
La voyante fronça les sourcils et lui dit à voix mystérieuse : « Donne-moi ta main gauche, ma petite. « Marie l'obéissa en tremblant. La voyante examina attentivement sa main. « Ah ! Je vois de grandes choses !
- Quoi ?
- De grandes choses...
- Mais qu'est-ce que ça veut dire ? Que l'homme de ma vie serra de grande taille ?
- Oui, c'est exactement ça ! Il serra de grande taille... et tu le rencontras... au bal. Ce serra le coup de foudre. Vous danserez ensemble pendant toute la soirée... Et en dansant, il va te parler d'amour.
- Pendant toute la soirée ?! J'ai peur qu'il ne soit pas très intélligent s'il n'est pas capable d'inventer qu'un sujet de conversation...
- Mais si, il serra intéligent, mais aussi romantique. Le jour suivant, il t'enverra un bouquet de cinquante roses. Et le jour après encore.
- Mais qu'est-ce que je vais faire avec tant de roses ?! Je n'ai pas assez de vases ! Est-ce qu'il pourrait me donner quelque chose d'autres ?
- Oui. Après, il t'offrira des tulipes. Et il se mettra à genoux sous ta fenêtre...
- Quoi ?! A genoux ? Sous ma fenêtre ? Il serra imbécile ou qoui ?! Il salira ses pantalons ! Et qui devra les laver ? Moi, bien sûr !
- ... et après, il chantera pour toi une air d'opéra...
- Mon Dieu ! Ça, c'est vraiment trop ! Mes voisins vont le tuer ! Et moi aussi ! » Et Marie se leva et se prépara à sortir.
Mais la voyante l'arrêta. « Assieds-toi, ma petite ! Je me suis trompée. Donne-moi ta main droite. » Marie la donna sa main. La voyante l'examina encore plus attentivement qu'avant. « Ah ! Je vois de grandes choses !
- Mais non ! Encore un homme de grande taille et de petit cerveau ?
- Je vois un homme très, très rich. Il t'épousera et vous habiterez dans sa maison de trois étages et de quize pièces.
- Parbleu ! Quinze pièces ! Je devrai faire le ménage sans arrêt !
- Non, vous aurez beaucoup de servants. Et tu ne serras pas obligée d'aller au travail, ni de t'occuper de mènage. Tu passeras tous les jours aux institutes de beauté et tous les soirs aux soirées.
- Mais non ! Ça m'ennuie ! Et ça me gêne ! Si vous n'avez rien de plus intéressant à me dire, je pars. J'en ai vraiment marre ! » Et Marie se leva pour la deuxième foix, décidée à partir imédiatemment.
La voyante se mit en colère bleue. « C'est moi qui en ai marre ! murmura-t-elle à mi-voix. - Cette môme est vraiment terrible ! Elle ne sait pas ce qu'elle veut ! Mais on va voir ! On va voir ! » Elle se tourna vers Marie. « Assieds-toi. J'ai encore ma boule de cristal. Attends... j'y vois de grandes choses ! Et c'est la pure vérité, ma boule de cristal ne se trompe jamais. L'homme de ta vie serra insupportable, insociable et têtu ! Il serra si individualiste qu'il ne s'entendra avec personne, ni avec sa propre mère ! Il ne serra jamais d'accord avec toi, vous vous disputerez toujours. En somme, il serra vraiment extremement bizarre ! »
Et Marie sursauta, embrassa la voyante et elle s'écria : « Ah merci, merci ! C'est lui ! C'est un homme idéal, un homme de ma vie ! »

česky


Jmenovala se Marie a hledala poklad. Jinými slovy hledala lásku. Protože podle ní byla láska tím největším pokladem života. Takže jak vidíte, Marie byla romantická. Navíc byla pověrčivá. Jednoho dne se rozhodla, že se poradí s věštkyní. A položila jí osudovou otázku: jak najde muže svého života?
Věštkyně se zamračila a řekla jí mystickým hlasem: "Podej mi svou levou ruku, maličká." Marie ji poslechla. Třásla se. Věštkyně si její ruku pozorně prohlédla. "Ach! Vidím velké věci!"
"Co?"
"Velké věci…"
"Ale co to znamená? Že muž mého života bude velký?"
"Ano, to je přesně ono! Bude velký… a ty ho potkáš… na plese. Bude to láska na první pohled. Protančíte spolu celý večer. A on ti při tanci bude povídat o lásce."
"Celý večer?! Obávám se, že nebude zrovna inteligentní, když nedokáže vymyslet víc jak jedno téma ke konverzaci…"
"Ale ano, bude inteligentní, ale také romantický. Příštího dne ti pošle kytici padesáti růží. A další den zase."
"Ale co budu dělat s tolika růžemi?! Nemám dost váz! Nemohl by mi dát něco jiného?
"Ano. Potom ti přinese tulipány. A vrhne se na kolena pod tvým oknem..."
"Cože?! Na kolena? Pod mým oknem? Bude to snad hlupák nebo co?! Umaže si kalhoty! A kdo mu je bude muset vyprat? Já samozřejmě!"
"…a pak pro tebe zazpívá operní árii…"
"Bože můj! To už je vážně příliš! Sousedi ho zavraždí! A mě taky!* " A Marie se zvedla a měla se k odchodu.
Ale věštkyně ji zastavila. "Posaď se, maličká! Spletla jsem se. Podej mi svou pravou ruku." Marie jí podala ruku. Věštkyně si ji prohlédla ještě pozorněji než předtím. "Ach! Vidím velké věci!"
"Ale ne! Zase nějaký muž velké výšky a malého mozku?"
"Vidím muže velmi, velmi bohatého. Ožení se s tebou a budete bydlet v jeho domě se třemi patry a patnácti pokoji."
"Sakra! Patnáct pokojů! To budu muset pořád uklízet!"
"Ne, budete mít spoustu služebnictva! A ty nebudeš muset chodit do práce, ani se starat o domácnost. Budeš trávit každý den v salonu krásy a každý večer na večírku."
"Ale ne! To mě nudí! A to mě rozčiluje! Pokud nemáte nic zajímavějšího, co byste mi řekla, odcházím. Mám toho vážně dost!" A Marie se zvedla podruhé, rozhodnutá okamžitě odejít.
Věštkyně byla bez sebe vzteky. "To já toho mám dost!" mumlala si polohlasně. "Tahle holka je vážně příšerná! Neví, co chce! Ale však se uvidí! Však se uvidí!" Otočila se k Marii. "Posaď se. Mám ještě svoji křišťálovou kouli. Počkej… vidím v ní velké věci! A je to čistá pravda, moje křišťálová koule se nikdy nemýlí. Muž tvého života bude nesnesitelný, nespolečenský a paličatý! Bude takový individualista, že se nesnese s nikým, ani se svou vlastní matkou! Nikdy s tebou nebude souhlasit, budete se pořád hádat. Sečteno a podtrženo, bude opravdu neuvěřitelně divný!"
A Marie vyskočila, objala věštkyni a zvolala: "Díky, díky! To je on! To je ideální muž, muž mého života!"

* poznámka: na tomto místě je možný ještě jeden překlad. "Sousedi ho zavraždí! A já taky!" Ponechávám na čtenářově fantazii, kterou verzi si vybere.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.