Orel má vždycky pravdu!

27. května 2009 v 16:01 | Julie |  próza
Před dávnými a dávnými časy nebyli orel, ovce, kozel a holub nepřátelé, ale naopak mezi sebou udržovali dobré vztahy a s oblibou se navštěvovali. Protože byl orel z těch čtyř nejsilnější, ostatní ho uznávali za svého vůdce a ve všem ho poslouchali.
Jednou orel rozhodl, že se vydají na výlet. Kozlovi bylo toho dne zrovna špatně od žaludku a ovci bolely nohy, přesto však orla poslechli a s dovedně předstíraným nadšením ho následovali.
Po několika kilometrech únavného pochodu došli k hluboké propasti.
"Jak se dostaneme na druhou stranu?" zeptal se kozel orla.
"To je přece snadné!" odvětil orel pohrdavým tónem, kterým jasně dával najevo, jak hloupé to od kozla je, vyptávat se na něco tak samozřejmého. "Přeletíme ji. Co jiného bys chtěl dělat, ty hloupý kozle?"
"Jistě, máš pravdu, orle", zamumlal kozel zahanbeně. "Mělo mě to napadnout hned."
"Ještě že máme tak dobrého vůdce, jako jsi ty, orle", zavrkal úlisně holub. "Co bychom si bez tebe počali? Sami bychom něco takového sotva dokázali vymyslet."
"Přesně tak!" bečela souhlasně ovce. "Ať žije orel!"
Tou dobou šla zrovna kolem malá polní myška. Zaslechla, co si orel a ostatní povídají a přistoupila k nim.
"Já myslím, že nemáš pravdu, orle", řekla odvážně. "Jak by ovce a kozel mohli přeletět propast, když nemají křídla?"
Orel se strašlivě rozčílil. Nebyl totiž zvyklý, že mu někdo odporuje. "Mlč, nebo tě bez milosti roztrhám, hloupá myško!" rozkřikl se a zamával divoce křídly. "Samozřejmě že ovce a kozel propast přeletí. Když nemají křídla, ať mávají nohama. A ty se do toho nepleť, jsi jen malá hloupá myš, ničemu nerozumíš!"
"Jistěže je to tak, orel má vždycky pravdu!" volali souhlasně holub, ovce a kozel. "A ty se rychle ztrať, hloupá myško, ty ničemu nerozumíš, zato orel je chytrý a ví všechno. Ať žije orel!"
Myška pokrčila rameny a šla si svou cestou.
Orel se zatím vznesl do vzduchu a přeletěl propast. Holub ho poslušně následoval.
"No tak, kozle a ovce, honem poleťte za námi, vždyť vidíte, že na tom není zhola nic složitého", volal orel.
Kozel a ovce se poslušně vrhli dopředu. Snažili se mávat nohama stejně jako orel křídly, ale nebylo jim to nic platné. Zřítili se na dno propasti a srazili si vaz.
Myška zatím šla kousek dál podél okraje rokle a našla spadlý strom, který ji přemosťoval. Přeběhla po něm na druhou stranu. Tam potkala orla a holuba.
"Vidíš, že jsem měla pravdu!" řekla orlovi. "A ty jsi špatný vůdce. Zavinil jsi smrt ovce a kozla."
"I mlč, hloupá myško!" rozkřikl se orel. "Ovce a kozel si za to mohou sami. Kdyby mávali nohama přesně tak jako já křídly, nic by se jim nestalo. Podívej se tady na holuba! Ten mě poslechl. A je snad mrtvý? Samozřejmě že není!"
"Přesně tak!" přizvukoval holub. "Orel je dobrý vůdce! Orel má vždycky pravdu! A ty se ztrať, hloupá myško, ničemu nerozumíš!"
Myška pokrčila rameny, nic si nevšímala jejich nadávek a šla si dál svou cestou.

A tak je to i s lidmi. Ti, kdo jen slepě poslouchají někoho jiného a sami nepřemýšlí, často přivedou sebe či druhé do neštěstí. A naopak ti, kteří důvěřují vlastnímu rozumu a jdou svou cestou sice často sklidí posměch davu, ale většinou to bývají právě oni, kdo se smějí naposled. A jak známo, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.