Já a moje škola

27. května 2009 v 16:29 | Julie |  en français

Moje první francouzská slohovka na gymnáziu. Zadali nám staré dobré otřepané téma "já a moje škola". Podívejte, co jsem s tím provedla:
(Pro ty z vás, kteří neovládají francouzštinu, jsem přidala překlad.)


Bonjour, monsieur ! Je suis ravie de faire votre connaisance ! Vous êtes journaliste, n'est-ce pas ? C'est vraiment formidable ! Vous voulez probablement faire l'interview avec moi, je suppose. Donc allez-y, posez-moi des questions !
Ah, vous voulez que je parle de mon école ? Bonne idée ! J'aime bien en parler. Mais puis-je vous dire aussi un peu de moi-même ? Oui ? Vous êtes vraiment très gentil, monsieur ! Merci beaucoup !
Alors, je m'appelle Claudette et je travaille au lycée. Je suis née le 13 janvier 1935 je suis morte le 17 octobre 1956. Monsieur ! Est-ce que vouv vous sentez bien ? Vous êtes très pâle. Voulez-vous vous asseoir ?
Monsieur ! Où allez-vous ? Arrêtez-vous ! Pourquoi vous partez ? Vous avez peur ? Vous me craignez ? Parce que je suis morte ? Ça vous gêne ? Ah monsieur, c'est très impoli à vous ! Bien, je suis un esprit. Ou un fantôme, comme vous voulez. Ah, je sais bien que nous n'avons pas de bonne réputation. Vous avez probablement entendu dire beaucoup de médisances sur nous. Par exemple que nous faisons du bruit, que nous cassons la vaisselle, que nous faisons peur aux enfants...etc. Mais ce n'est pas vrai, pas du tout ! Nous ne sommes pas méchants !
Donc calmez-vous, monsieur, asseyez-vous, préparez votre carnet et prenez des notes parce que moi, je commence à parler.
Je vous ranconterai ma vie et je vous parlerai de mon école. Je vous ai déjà dit que je travaillais au lycée. Et j'y habite aussi.
Mon travail est très dur et mal payé. Pourtant, je l'adore et je ne voudrais jamais faire rien d'autre. Ah, j'ai oublié de vous ce que je faisais précisement. Je suis un fantôme scolaire.
Ma journée commence à sept heures et demie. Je me lève et j'attends les élèves. Quand ils viennent, je commence à travailler. Comme je vous ai déjà dit, mon travail est très dur. Je dois être très créative et maline. Faire du bruit ou casser quelque chose ? Ça ne suffit pas.Il faut être insidieux. Et moi, je sais m'y prendre.
Par exemple je vole les cahiers et les devoirs et je les cache. Mais ce n'est pas tout. Je dérange aussi les élèves pendant les examents et je leur souffle de mauvaises réponses. S'ils obtiennent la mauvaise note, je vois que je travaille parfaitement et je suis contente. La mauvaise note, c'est un grand succès pour moi et une grande satisfaction. Si je dis que les mauvaise motes sont la raison de ma vie, ce n'est pas éxagéré.
Et quelles sont mes matières préférées ? Moi, je les aime toutes, mais quelque-unes, j'adore ! Par exemple la chimie. C'est mon amour, ma passion ! La grande explosition... l'acide qui s'est répandu... les flammes... Est-ce qu'il peut exister quelque chose plus belle, plus magnifique ? Je pense que non.
J'aime bien aussi la physique. Surtout quand on travaille avec l'électricité. C'est vraiment très passionnant. J'ai déjà essayé d'incendier l'école. Malheureusement, je n'ai pas réussi.
Et j'adore les cours de la musique. Une fois, j'ai essayé de chater. J'avais un grand succès. Le professeur s'est évanoui. Peut- être il n'a pas pu supporter que j'avais été meilleure que lui. Ou j'ai la voix trop forte...
Mais mon travail, ce n'est pas toujours un amusement. Il y a aussi des problèmes. Par exemple mes collègues. Pourquoi vous êtes surpris, monsieur ? Vous avez pensé que je travaillais toute seule ? Mais non, ce ne serait pas possible. Chez nous au lycée, il y a beaucoup de fantômes. Moi, je les aime. Sauf un. L'esprit de Josef Jungmann.
Une fois, je travaillais. J'étais au cours de tchèque. Il y avait un élève qui a été examiné et qui connaissait presque rien. Le professeur lui a démandé : -Qui a écrit le premier dictionnaire tchèque ?
-C'était Ota Rákosník, lui ai-je dit à voix basse.
L'élève m'a crue et il a répété ce que j'avais dit.
Le professeur a pâli. Et moi aussi, parce que quelqu'un s'est jetté sur moi et s'est mis à m'étrangler. C'était mon collègue Josef Jungmann. Il m'a entendu, il s'est mis en colère et il a voulu me tuer. Mon pauvre ami ! Il a oublié que j'étais déjà morte.
Portant, c'était un problème assez grave. Mais il y en a aussi qui sont plutôt drôles.
Une fois, le directeur du lycée s'est décidé de nous chassé. Et il a invité un exorciste.
L'exorciste est venu, il a éxaminé un peu l'école et il a assuré le directeur qu'il nous chasserait vite. Après, il a commencé : -Les esprits du mal, écoutez-moi ! Partez et ne revenez jamais !
Moi, je me suis approchée de lui et je lui ai dit : -Tu as dit quelque chose ? J'ai peut-être mal compris...
L'exosrciste a pâli et il s'est mis à crier : -Aaaah ! Le fantôme ! Maman ! Papa ! À moi !
Après, il s'est évadé et il n'est jamais revenu.
Donc vous voyez, monsieur, que mon travail est vraiment très amusant. Je l'adore et pendant les vacances, je suis très triste - ou bien désésperée. Je flâne dans les salles des classes et dans l'escalier et je pleure. Souvant, je veux me suicider - mais ce n'est plus possible parce que je suis déjà morte. Donc j'attends la rentrée.
Quand les élèves viennent, je commence à travailler. Je travaille vraiment très dur et longtemps, mais je crois que si vous travailler honnêtement, les gens l'apprécient.
Jihlavanka. Le café honnêt.
Ah, vous vouyez bien comme je suis pauvre ! Je dois travailler à la publicité pour gagner un peu d'argent.
Monsieur, combien vous allez me payer pour cette interview ? Combien ? Cent couronnes ? Mais vous êtes voleur ! Je vous hanterai pendant toute votre vie !

česky:

Dobrý den! Ráda vás poznávám! Vy jste novinář, že ano? To je opravdu skvělé! Předpokládám, že se mnou pravděpodobně chcete udělat rozhovor. Tak do toho, ptejte se!
Ach, vy chcete, abych vám vyprávěla o naší škole? Dobrý nápad! Mluvím o ní vážně ráda. Ale můžu vám říct také něco málo o sobě? Ano? Vy jste vážně hodný, pane! Moc děkuju!
Takže, jmenuju se Claudette a pracuju na gymnáziu. Narodila jsem se 13. ledna 1935 a zemřela jsem 17. října 1956. Pane! Je vám dobře? Jste hrozně bledý. Nechcete se posadit?
Pane! Kam jdete? Počkejte! Proč odcházíte? Máte strach? Bojíte se mě? Protože jsem už po smrti? To vám vadí? Ale pane, to je od vás pěkně nezdvořilé! Tak dobře, jsem duch. Nebo strašidlo, jak chcete. Já vím, že nemáme moc dobrou pověst. Nejspíš už jste o nás slyšel spoustu pomluv. Například že děláme rámus, rozbíjíme nádobí, strašíme děti a tak podobně. Ale to není pravda, vůbec ne! Nejsme zlí!
Takže se uklidněte, sedněte si, vezměte si notes a dělejte si poznámky, protože já začínám vyprávět.
Budu vám povídat o svém životě a o naší škole. Už jsem vám řekla, že pracuju na gymnáziu. A také tam bydlím.
Moje práce je velmi těžká a špatně placená. Přesto ji zbožňuju a nikdy bych nechtěla dělat nic jiného. Ach, vždyť já vám zapomněla říct, co přesně dělám! Jsem školní strašidlo.
Můj pracovní den začíná v půl osmé ráno. Vstanu a čekám na studenty. Jak přijdou, začnu pracovat. Jak už jsem vám řekla, moje práce je velmi těžká. Musím být vynalézavá a mazaná. Dělat rámus nebo něco rozbít? To nestačí. Je třeba být záludný. A to já umím.
Například kradu sešity a domácí úkoly a schovávám je. Ale to není všechno. Taky vyrušuju studenty během zkoušení a našeptávám jim špatné odpovědi. Když dostanou špatnou známku, vidím, že pracuju perfektně a jsem spokojená. Špatná známka pro mě znamená velký úspěch a velké uspokojení. Když řeknu, že špatné známky jsou smyslem mého života, není to přehnané.
A které jsou mé oblíbené předměty? Mám sice ráda všechny, ale některé přímo zbožňuju. Například chemii. To je moje láska, moje vášeň! Veliká exploze… rozlitá kyselina… plameny… Může snad existovat něco krásnějšího, něco úžasnějšího? Myslím, že ne.
Taky mám ráda fyziku. Hlavně když se pracuje s elektřinou. To je opravdu vzrušující. Pokusila jsem se už i podpálit školu. Bohužel se mi to nepodařilo.
A miluju hudební výchovo. Jednou jsem zkusila zpívat. Měla jsem velký úspěch. Profesor omdlel. Nejspíš nemohl snést, že jsem byla lepší než on. Nebo mám příliš silný hlas…
Ale moje práce není vždycky jen samá zábava. Mám i potíže. Například se svými kolegy. Proč vás to překvapuje, pane? Vy jste si myslel, že tady pracuju úplně sama? Ale ne, to by nebylo možné. U nás na gymnáziu je spousta strašidel. Já je mám ráda. Až na jednoho. Ducha Josefa Jungmanna.
Jednou jsem pracovala. Byla jsem na hodině češtiny. Zrovna zkoušeli jednoho studenta, který nevěděl skoro nic. Profesor se ho zeptal: "Kdo napsal první slovník spisovné češtiny?"
"Ota Rákosník," pošeptala jsem mu.
Student mi věřil a zopakoval, co jsem mu řekla.
Profesor zbledl. A já taky, protože se na mě kdosi vrhnul a začal mě škrtit. Byl to můj kolega Josef Jungmann. Uslyšel mě, rozčílil se a chtěl mě zabít. Chudáček! Zapomněl, že už jsem po smrti.
Přesto byl tento problém poměrně vážný. Ale jsou tu i jiné, spíše veselé.
Jednou se ředitel rozhodl, že nás vyžene. A pozval vymítače.
Vymítač přišel, trochu si prohlédl školu a ujistil ředitele, že ho nás rychle zbaví. Pak začal: "Zlí duchové, poslouchejte mě! Odejděte a nikdy se nevracejte!"
Já se k němu přitočila a povídám: "Říkal jsi něco? Asi jsem ti špatně rozuměla…"
Vymítač zbledl a dal se do křiku: "Ááááááá! Strašidlo! Mami! Tati! Pomóc!"
Potom utekl a už se nikdy nevrátil.
Takže jak vidíte, pane, moje práce je opravdu velice zábavná. Miluju ji a o prázdninách jsem velmi smutná - lépe řečenou zoufalá. Bloumám po třídách a na schodišti a brečím. Často chci spáchat sebevraždu - což ovšem nejde, protože už jsem po smrti. Takže čekám na začátek školního roku.
Když studenti přijdou, začnu pracovat. Pracuji velmi tvrdě a dlouho, ale věřím, že když děláte práci pořádně, lidé to ocení.
Jihlavanka. Poctivá káva.
Tak vidíte, jak jsem chudá! Musím si přivydělávat u reklamy, abych měla alespoň trochu peněz.
Pane, kolik mi vlastně dáte za tenhle rozhovor? Kolik? Sto korun? Ale vy jste zloděj! Budu vás strašit až do smrti!





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čokomaniak Čokomaniak | Web | 28. května 2009 v 14:51 | Reagovat

wow,originalne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.