Toulky Chomutovem

11. července 2017 v 20:05 | Julie Françoise |  fotografie
Jo, přiznávám se bez mučení, že v poslední době se mi do blogování moc nechtělo. Až do včerejška, kdy jsem narazila na blog Intuice a objevila tam přímo parádní fotky z Chomutova. Jednak ve mně vyvolaly prázdninovou náladu, která letos jinak jaksi zapomněla dorazit - a taky mi připomněly, že sama mám archiv plný snímků ze zmiňovaného města a že už si několik let slibuju, že je dám sem na blog, až, až... Až naprší a uschne, což se dnes stalo, takže jdu na to! Článek věnuji Intuici, na jejíž fotografie se můžete podívat tady: http://intuice.blog.cz/1508.

Jelikož na dlouhé řeči nemám náladu, pojďme rovnou na věc:

Náměstí

...ve dne...



 

Zamyšlení nad autorskými právy

1. července 2017 v 9:57 | Julie Françoise |  myšlenky
Možná si kladete otázku - kam ta Julča na tak dlouho zmizela? Nesežrali ji ti lidožravci z minulého článku? Odpověď zní ne, nikoli, jen jsem zařizovala byt a následně se pokoušela dokončit své magorské studium - což se zadařilo u jednoho oboru, takže teď jsem magor poloviční a momentálně pracuju na tom, abych byla brzy magor úplný. V souvislosti s tím jsem nucena sesmolit kromě diplomky ještě i několik esejů, které plánuju časem dát sem na blog, jako už jsem to mnohokrát udělala. Někteří z vás se možná zeptají:

"A to se nebojíš, že ti je někdo okopíruje/částečně vykrade?"

Odpověď zní: "Ne, nebojím se, já s tím počítám."

Mezi lidožravci aneb Setkání s rodinou

27. ledna 2017 v 12:43 | Julie Françoise |  vtípky a komiksy
Dřív nebo později vás to potká. Zamilujete se, věc začne být vážná - a nakonec nadejde moment, kdy svého Pana božského chcete představit rodině. Ale pozor, právě jste se ocitli na zatraceně horké půdě. Protože často stačí jeden chybný krok - a máte zaděláno na léta potíží. Jak tedy riziko uklouznutí minimalizovat? To se dozvíte v následujícím článku. Berte ho však jako satiru - to, že se někteří mí příbuzní občas titulují zvířecími jmény, ještě neznamená, že by věta "k obědu bude hovězí", znamenala "uvaříme strejdu".
 


Co mi dala (a vzala) vysoká škola

20. listopadu 2016 v 12:34 | Julie Françoise |  myšlenky
Nechoďme dlouho okolo horké kaše - procházím teď těžkou studijní krizí. "Jak to jde ve škole?" ptá se mě občas milý. "ZATÍM jsem to tam nepodpálila," zní obvyklá odpověď. Jedna spolužačka konstatovala, že trpím syndromem vyhoření. Což potvrzuje hypotézu, že univerzitní půda pro mě začíná být zatraceně horká a že mě studium doslova pálí. Jsem momentálně v posledním ročníku navazujícího magisterského - a ze všeho nejvíc se těším na okamžik, kdy po státnicích navršíme naše poznámky na hranici, oblékneme se do sukének z palmových listů - a celé to podpálíme za zvuku šamanských bubnů, přičemž si na takto vzniklém ohýnku místo misionáře opečeme buřty.

Ale abych jen neremcala a nenadávala, rozhodla jsem se napsat tento článek, jehož úkolem je vyzdvihnout všechna pozitiva, která mi ono momentálně do horoucích pekel proklínané studium přineslo. Protože světe div se, ona se fakt nějaká najdou!!

Frankofilka v Drážďanech

5. září 2016 v 14:49 | Julie Françoise |  deník cestovatelky
Jak už bylo naznačeno dříve, Frankofilka se letos neomezila jen na české luhy a háje, nýbrž strčila svůj všetečný nos i k našim severozápadním sousedům. A sice, na konci června jsme s mým milým navštívili Drážďany. Z Prahy to má člověk ve výsledku blíž jak třeba do jižních Čech, spojení je časté a příjemné - takže Drážďany jsou fajn kompromis pro ty z vás, kdo touží nakouknout za kopečky, nemají však na to mnoho času.

Pokud byste stáli o jiný úhel pohledu na tuto polabskou metropoli, tentokrát z pera velké znalkyně Německa Fonax, určitě mrkněte sem: http://fonax.blog.cz/1607/drazdany.

Co se týče mé maličkosti, tato cesta do Drážďan byla má druhá. První se ovšem - decentně řečeno - poněkud nepovedla. Došlo k ní v létě 2010 a můj tehdejší průvodce se pasoval do role velké odborníka na dotyčné město. Výsledek byl, že jsem se vrátila pevně přesvědčená, že Drážďany nemají žádné historické centrum, protože vše vzalo za své při bombardování v pětačtyřicátém. Letošní výlet mé mínění značně poupravil - a sice v pětačtyřicátém sice za své vzalo opravdu skoro všechno, nicméně později toho bylo víc než dost obnoveno.

Průvodcem se mi tentokrát stal můj drahý, který, ač v Drážďanech nikdy předtím nebyl, odvedl prvotřídní práci!

A teď už směle na fotky!

od Labe do centra



Další články


Kam dál