Mezi lidožravci aneb Setkání s rodinou

27. ledna 2017 v 12:43 | Julie Françoise |  vtípky a komiksy
Dřív nebo později vás to potká. Zamilujete se, věc začne být vážná - a nakonec nadejde moment, kdy svého Pana božského chcete představit rodině. Ale pozor, právě jste se ocitli na zatraceně horké půdě. Protože často stačí jeden chybný krok - a máte zaděláno na léta potíží. Jak tedy riziko uklouznutí minimalizovat? To se dozvíte v následujícím článku. Berte ho však jako satiru - to, že se někteří mí příbuzní občas titulují zvířecími jmény, ještě neznamená, že by věta "k obědu bude hovězí", znamenala "uvaříme strejdu".
 

Co mi dala (a vzala) vysoká škola

20. listopadu 2016 v 12:34 | Julie Françoise |  myšlenky
Nechoďme dlouho okolo horké kaše - procházím teď těžkou studijní krizí. "Jak to jde ve škole?" ptá se mě občas milý. "ZATÍM jsem to tam nepodpálila," zní obvyklá odpověď. Jedna spolužačka konstatovala, že trpím syndromem vyhoření. Což potvrzuje hypotézu, že univerzitní půda pro mě začíná být zatraceně horká a že mě studium doslova pálí. Jsem momentálně v posledním ročníku navazujícího magisterského - a ze všeho nejvíc se těším na okamžik, kdy po státnicích navršíme naše poznámky na hranici, oblékneme se do sukének z palmových listů - a celé to podpálíme za zvuku šamanských bubnů, přičemž si na takto vzniklém ohýnku místo misionáře opečeme buřty.

Ale abych jen neremcala a nenadávala, rozhodla jsem se napsat tento článek, jehož úkolem je vyzdvihnout všechna pozitiva, která mi ono momentálně do horoucích pekel proklínané studium přineslo. Protože světe div se, ona se fakt nějaká najdou!!

Frankofilka v Drážďanech

5. září 2016 v 14:49 | Julie Françoise |  deník cestovatelky
Jak už bylo naznačeno dříve, Frankofilka se letos neomezila jen na české luhy a háje, nýbrž strčila svůj všetečný nos i k našim severozápadním sousedům. A sice, na konci června jsme s mým milým navštívili Drážďany. Z Prahy to má člověk ve výsledku blíž jak třeba do jižních Čech, spojení je časté a příjemné - takže Drážďany jsou fajn kompromis pro ty z vás, kdo touží nakouknout za kopečky, nemají však na to mnoho času.

Pokud byste stáli o jiný úhel pohledu na tuto polabskou metropoli, tentokrát z pera velké znalkyně Německa Fonax, určitě mrkněte sem: http://fonax.blog.cz/1607/drazdany.

Co se týče mé maličkosti, tato cesta do Drážďan byla má druhá. První se ovšem - decentně řečeno - poněkud nepovedla. Došlo k ní v létě 2010 a můj tehdejší průvodce se pasoval do role velké odborníka na dotyčné město. Výsledek byl, že jsem se vrátila pevně přesvědčená, že Drážďany nemají žádné historické centrum, protože vše vzalo za své při bombardování v pětačtyřicátém. Letošní výlet mé mínění značně poupravil - a sice v pětačtyřicátém sice za své vzalo opravdu skoro všechno, nicméně později toho bylo víc než dost obnoveno.

Průvodcem se mi tentokrát stal můj drahý, který, ač v Drážďanech nikdy předtím nebyl, odvedl prvotřídní práci!

A teď už směle na fotky!

od Labe do centra


 


Mé severočeské léto

3. září 2016 v 12:01 | Julie Françoise |  deník cestovatelky
Zdar a bratrství, občané a občanky! Tímto oficiálně ukončuju blogovou prázdninovou pauzu - ze které se, jak tak koukám, pomalu ale jistě stává tradice - a hodlám se s vámi podělit o něco z toho, co jsem letošní léto prováděla. Jelikož momentálně nevedu Facebook, blog se stane mým hlavním prostorem pro zveřejňování fotek z cest - takže se připravte, bude jich hodně!

Mé letošní léto začalo velmi brzy - vlastně už někdy koncem května - a s takovou intenzitou, že jsem druhý červnový týden dospěla k závěru, že učit se na zkoušky mě nebaví a ono to nějak dopadne. No, nakonec to dopadlo celkem slušně - jen teď doháním resty na diplomce, protože až se mě vedoucí zeptá, co jsem dělala v létě, odpověď, že jsem si počínala jako typická venkovská kočka (tedy až na lezení po střechách a chytání myší), ji asi moc neuspokojí...

A kdeže jsem to vlastně byla? Jakkoli jsem frankofilka, žádnou Francii nečekejte. Tam jsem se dostala jen v květnu, v rámci práce na diplomce - a dovolená bych tomu opravdu neříkala, pokud tedy nešlo o zážitkovou tour užij si autentické galeje s Jeanem Valjeanem... I přesto jsem prožila patrně nejlepší léto za svůj dosavadní život! Protože... stále víc zjišťuju, že s Francií to mám jako spousta žen s filmovými herci - slintáte nad nimi, jak jsou úžasní - ale domů byste je fakt nechtěly:-D (Odmlka. Nad kterým hercem slintám já? Další odmlka. Protahuje se. No, upřímně, žádný mě nenapadá. V tomhle jsem asi fakt divná.)

Každopádně, když nepočítám jednodenní výlet do Drážďan, drželi jsme se letos s milým v české kotlině. Dovolenou jsme pak strávili v Podkrušnohoří, odkud můj drahý pochází. Šlo sice původně o náhradní variantu - ale nakonec předčila všechna nejsenzačnější očekávání.

Dost mých keců, ať se konečně dostaneme k první várce fotek!

Frankofilčin průvodce šansonem - písně o lásce

27. června 2016 v 19:16 | Julie Françoise |  francouzské šansony
Frankofilka zjistila, že jí ostudně zahálí hudební rubrika. Rozhodla se s tím něco udělat - a tak se zrodil nápad na novou sérii článků, Frankofilčin průvodce šansonem. O co půjde? Ráda bych vás provedla světem francouzského šansonu, seznámila vás se známými i méně známými interprety a jejich skladbami - a to podle různých tematických okruhů. Berte to jako takový "úvod do tématu", či sérii ochutnávek. Rozhodně vám však nehodlám nabízet ty nejprovařenější kousky, právě naopak! Hodlám vytáhnout některé vyložené chuťovky, které v rádiu rozhodně neuslyšíte.

Co by vás ještě mohlo zajímat:

  • Časově se budeme pohybovat mezi 30. a 60. lety 20. století, někdy si však odskočíme do dob pozdějších či dřívějších
  • Budeme postupovat podle témat textů písní
  • Budu se snažit vybírat písně, které považuju za zajímavé, hodnotné a nějak reprezentativní pro daný žánr, nicméně výběr bude hlavně otázkou mého subjektivního vkusu. Pokud máte jiné tipy, sem s nimi, ráda si rozšířím obzory
  • Francouzský šanson je mou velkou láskou asi tak posledních deset let... což samozřejmě neznamená, že mám patent na pravdu

Další články


Kam dál